Školkování (výsadba) podnoží

V semeništi a v matečnici vypěstované podnože školkujeme do oddělení tvarovaných stromků, na první tabuli školky. Školkujeme buď na podzim, koncem září, až v první polovině října, kdy rostliny ukončují růst, nebo brzy na jaře, jakmile poněkud oschne půda.
Podzimní výsadba je velmi úspěšná v oblastech středního pásma SSSR, kde se v zimě vytvoří mohutná sněhová pokrývka, a také na jihu. Ve východních oblastech, kde napadne málo sněhu, a na severu je přípustná výsadba podnoží jen záhy na jaře. S jarní výsadbou se nesmíme opozdit, poněvadž má při zpoždění špatné výsledky, pro vysychání půdy se podnože špatně ujímají, nedosáhnou vyspělosti potřebné k očkování a slabě se vyvíjejí.
Před školkováním vyjmeme pláňata z příkopů, kde byla založena, a pečlivě je prohlédneme. Zvlášť bedlivě musíme prohlédnout podnože při jarním školkování, neboť během zimy často zahnívají a namrzají. Mrazem poškozené podnože poznáme podle nahnědlého kambia. Vyřadíme podnože s kořeny silně namrzlými nebo s nahnilou kůrou u kořenového krčku, ostatní seřízneme. Poškozené kořeny až po zdravé místo a zdravé kořeny zakrátíme na 15 cm (u první třídy) nebo na 10 – 12 cm (u druhé třídy). Zakrátíme též kmínky podnožím, a to na délku 25 – 30 cm.
Podnože upravíme dobře nabroušenými dvojsečnými zahradnickými nůžkami. Tupé nůžky stlačí dřevo podnoží na houžev, takže podnože zahnívají, ba i odumírají, zkontrolované a zkrácené podnože založíme ihned do půdy. Jinak jim rychle zasychají kořeny, a takové podnože se špatně ujímají, a někdy dokonce úplně hynou. Ke školkování podnoží potřebujeme též kovové šňůry s pevnými kolíky na koncích, palice, rýče a nádoby (okovy, vědra) kuželovitého tvaru na přinášení vody. Palice zarážíme kolíky, které vyrobíme z tvrdého dřeva a konce okováme obručovým železem. Sázecí šňůry jsou ze silného železného drátu, musí být poněkud delší než příslušné tabule školky. Po celé délce šňůr jsou přiletovány značky a na koncích železné kroužky, které se při napínání navléknou na kolíky. V každé školce musíme mít dvojí šňůry – základní nebo řádkové, označené značkami, odpovídající vzdálenostem řádků, a školkovací, u nichž je vyznačena určitá vzdálenost rostlin v řádcích. O šňůry je nutno stále pečovat a věnovat jim nutnou pozornost. Používáním se šňůry vytahují a značky se na nich přesouvají:proto bývá rozmístění podnoží mnohdy nestejné.
Při školkování volíme takovou vzdálenost, aby se mohly podnože normálně vyvíjet, a aby nářadí mohlo projíždět při obdělávání půdy mezi řádky. Ve velkých školkách, kde se používá k obdělávání půdy koní a traktorů, volíme mezi řádky vzdálenost 90 – 100 cm a mezi rostlinami v řádcích 35 – 40 cm. V menších školkách při ručním obdělávání půdy se zmenšuje vzdálenost mezi řádky na 75 – 80 cm.
Technika školkování podnoží je tato: Podél kratší (příčné) strany tabule natáhneme řádkovou šňůru (lze natáhnout třeba i několik školkovacích šňůr). Aby se šňůry při výsadbě neposunovaly, připíchneme je po natažení k půdě dřevěných háčky na 5 – 6 místech. Po natažení šňůr přistoupíme k vlastnímu školkování.
Pracovníci se přitom rozdělí na dvojice. Ke každé školkovací šňůře jsou přiděleny 2 – 3 dvojice školkujících. Jeden z nich vyhlubuje rýčem jamky podle značek na šňůře, druhý vkládá rostliny do jamek, rozprostírá kořeny, zasype je zeminou a kolem nich sešlápne půdu, kterou podává rýčem první sázející při vyhlubování další jamky.
Podnože většiny druhů se vysazují až po kořenový krček. Podnože Sibirky s kořeny rozkládajícími se poblíž povrchu, školkujeme o 2 až o 3 cm hlouběji. Kořeny podnoží rozprostřeme, aby nebyly ohrnuté a zkroucené, půdu u kořenů dobře ztužíme, aby mezi kořeny nezůstaly dutiny. Nesmíme porušit vzdálenost stanovenou mezi řádky a mezi rostlinami v řádících. Podnože musíme zasadit zpříma, přesně u značek na šňůře; můžeme je školkovat jen do vlhké půdy. Je-li půda vyschlá, musíme ji po zaškolkování ihned zavlažit.