Výsadba

1. Doba výsadby

Ovocné stromy vysazujeme podle klimatických podmínek oblasti: záhy na jaře před rašením pupenů nebo na podzim, když již ustávají ve vzrůstu. V praxi se ukázalo, že se v severních a středních oblastech, kde v zimě mohou nastat kruté mrazy, je nutno vysazovat ovocné stromy na jaře. Při podzimní výsadbě v těchto oblastech často namrzá kořání, což potom způsobuje chabé ujímání a někdy i úplné uhynutí rostlin. Na jaře je nutno vysazovat ovocné stromy záhy, než začnou rašit pupeny. Výsadba musí být ukončena v krátké době, za 7 až 8 dnů. Zpoždění je příčinou špatného ujímání a velkých ztrát ovocných stromů.
Ve středních oblastech s méně krutými zimami a s vysokou sněhovou pokrývkou lze vysazovat ovocné stromy i na podzim, avšak nejpozději 20 – 25 dní před prvními stálými mrazíky. Při výsadbě pozdě na podzim se stromy špatně ujímají a často uhynou pro namrznutí kořenů i nadzemní části.
V jižních oblastech s teplým a dlouhým podzimem a poměrně mírnou zimou je podzim nejvhodnější dobou pro výsadu. V těchto oblastech utvoří stromy při výsadbě na podzim ještě před příchodem mrazů několik nových kořínků a záhy na jaře se rychle probouzejí k růstu. Jarní výsadba je méně vhodná v jižních oblastech. Jaro tam nastupuje velmi rychle, stromky se ocitají po výsadbě v suchu a horku, špatně se ujímají a často hynou pro nedostatek vláhy. Výhodou podzimní výsadby je též, že ji lze prodloužit na delší dobu než jarní výsadbu.
V Sibiři a na Urale se doba výsadby řídí podle klimatických podmínek. V oblastech s nedostatečnou sněhovou pokrývkou,, a kde nevanou na jaře suché větry, je nejlepší dobou pro výsadbu jaro. Avšak v oblastech s dostatečnou a časnou sněhovou pokrývkou, kde vanou na jaře suché větry, vysazujeme raději na podzim. Podzimní výsadba musí být skončena nejpozději 15 – 20 dní před příchodem trvalých mrazů. Ve středních oblastech vysazujeme přibližně v době od 25. září do 20. října, v jižních oblastech od poloviny října do poloviny listopadu.
Jarní výsadba na Sibiři a na Urale musí být dokončena co nejdřív, před začátkem polních prací, za krátkou dobu, v 6 až 7 dnech. Sadba musí být nezávisle na době výsadby připravena a dopravena k místům výsadby na podzim. Jarní období je přetíženo termínovanými zemědělskými pracemi a mimo to při dopravě na jaře sazenice často na cestě zasychají.

2. Příprava sazenic

Před výsadbou sadbu pečlivě prohlédneme. Všechny namrzlé a silně poškozené sazenice odstraníme. Zvlášť velkou pozornost musíme věnovat kořání, na jehož stavu závisí ujímání rostlin. Sazenice se silně poškozeným kořáním se k výsadbě nehodí a vyřadíme je. Kořeny, které jsou poněkud poškozeny hmožděním při dobývání, namrzlé, napadené rakovinou kořenů, odřežeme ostrými nůžkami nebo nožem až po zdravé, nepoškozené místo. Řezné plochy musí být hladké a co možno nejmenší.
U zdravých kořenů není třeba obnovovat řezy, provedené v době dobývání sazenic, zejména když řezné plochy těchto kořenů utvořily kalus (zával). Nové řezy obnažují opět rány a zdržují aktivní činnost kořenů. Nelze připustit ani zkracování a průklest zdravých kořenů, kromě kořenů příliš dlouhých a mezi sebou spletených. Praxe ukazuje, že se ovocné rostliny s mohutnými, zdravými a dobře rozvětvenými kořeny mnohem lépe ujímají a již v prvním roce výsadby vytvářejí dobré přírůstky.
V době přípravy sazenic k výsadbě musíme chránit jejich kořeny před zaschnutím. Kořeny musí být vždy zakryty půdou nebo pokryty vlhkým mechem, rohoží nebo pytlovinou. Také při dopravě sazenic na autech nebo vozech k místům výsadby musíme kořeny zakrýt. Před výsadbou stromů namáčíme kořeny do hlinité kaše, načež stromky připravíme k jámám a kořeny až do výsadby zasypeme zlehka zeminou. Za suchého počasí na jaře se doporučuje postavit sazenice před výsadbou na několik hodin kořeny do vody.
Jen silné, dobře vyvinuté sazenice se dobře ujmou a rostou v sade. Při pokusech Výzkumného ovocnářského ústavu I. V. Mičurina se ujalo v roce výsadby celých 100% dobře vyvinutých sazenic první třídy, kdežto u druhé třídy 87% a u třetí jen 75%. Při dalším pozorování vysázených sazenic se ukázalo, že slabé stromky se špatně vyvíjejí, a vysoké procento z nich uhynulo. Druhým rokem po výsadbě uhynula u I. třídy 3%, u II. třídy zašlo 8% a u III. třídy 25%.
I sazenice poškozené mrazy se špatně ujímají. Tak například v roce 1942 se v pokusném oddělení Ovocnářského ústavu I. V. Mičurina a v některých sovchozech a kolchozech mičurinského okresu v tamborské oblasti stromky vysazené se silně namrzlými pletivy většinou neujaly a zahynuly.
K výsadbě sadu lze používat jen sazenic stanoveného standardu.

3. Technika výsadby

Na správné výsadbě závisí dobré ujmutí a úspěšný růst ovocných stromů. Vlastní technika výsadby ovocných stromů je tato:
Doprostřed připravené jámy zarazíme oblý, hladký kůl, zbavený kůry, suků a všech nerovností, silný 5 cm a dlouhý 120 – 130 cm. (Výška kůlu musí být taková, aby nedosahoval spodních větévek koruny). Kůl zarazíme do dna jámy 15 – 20 cm hluboko, stromek k němu po výsadbě připoutáme. Pak zasypeme jámu asi do poloviny kyprou zeminou z vrchní vrstvy půdy. Zeminu sypeme do jámy tak, aby se u kůlu utvořil kopeček tvaru kužele. Při výsadbě se doporučuje přidat hnojivo . humus nebo kompost – v dávce 10 – 15 kg na každou jámu. Do vykopané jámy nesmíme dávat čerstvou nezetlelou chlévskou mrvu, protože by mohla při styku s řeznými plochami vyvolat ochuravění kořenů. Na kopeček nasypané zeminy postavíme ke kůlu stromek. Přitom má být kůl z té strany, odkud vanou silné větry. V jižních oblastech stavíme kůl z jižní strany stromu, abychom uchránili kmínek od popálení sluncem. Kořeny stromků rozložíme stejnoměrně na všechny strany, aby se nekřížily a vzájemně nedotýkaly.
Při výsadbě drží jeden pracovník stromek a jeho kořeny rozloží na kopečku. Druhý zároveň zasypává jámu prstí z vrchní vrstvy půdy. Při zasypávání jámy musíme dbát, aby zemina ke kořenům pevně přilnula, aby se mezi nimi neutvořily dutiny. Při zasypávání jámy stromkem několikrát mírně potřásáme. Jakmile jsou všechny kořeny dobře zasypány, přišlápneme pevně půdu, při čemž začínáme u okrajů jámy. Musíme přitom opatrně postupovat, abychom nepoškodili kořeny stromku. V kypré, neztužené půdě, s dutinami mezi kořeny, se stromy špatně ujímají,
Po zplanění jámy zeminou uděláme na zadržení vody kolem stromku okrouhlou mísu o průměru 130 – 140 cm.
Stromy musíme vysázet tak hluboko, aby byl kořenový krček po sednutí půdy v úrovni jejího povrchu. Hlubší výsadba zaviní slabý vývoj stromů a pozdní plodnost. Při mělké výsadbě se kořeny obnažují, zasychají a stromky odumírají. Aby se stromky lépe ujaly, zalijeme je po výsadbě bez zřetele na vlhkost půdy a na dobu výsadby, a to 2 až 3 konvemi na každý stromek. Při suchém počasí, na jaře a v létě závlahu dvakrát až třikrát opakujeme. Po zalití pokryjeme povrch mísy 8 – 10 cm silnou vrstvou suché zeminy nebo ještě lépe humusu, kompostu nebo rašeliny, abychom zachovali vláhu.
Rostliny vysazené za suchého počasí někdy dlouho neraší pro značnou ztrátu vody. Abychom tomu zabránili, ovineme kmínky stromků vlhkým mechem. Mech chrání rostliny před vypařováním a vytváří příznivé podmínky pro životní činnost kambia.
Po zalití a slehnutí půdy přivážeme vysazené stromky ke kůlům, aby je vítr nevyvrátil. Úvazek přiložíme na horní část kmínku, pod spodní větev koruny. Můžeme vázat lýkem, vrbovými proutky a jinými úvazovými pomůckami tak, že je stočíme ve tvaru osmičky mezi kůlem a kmínkem stromu. Takový úvazek je nejpevnější a zároveň nebrání při sedání půdy sednutí stromku.
V severních a středních oblastech přihrneme stromky vysázené na podzim po příchodu prvních mrazů zeminou do výšky 25 – 30 cm. Zeminu pro nakopčení odeberme dále od stromu z meziřadí sadu, aby se neutvořily jámy, v nichž se na jaře zadržuje voda. Přihrnutí chrání před silným promrzáním kořání. Záhy na jaře, před obděláváním půdy, opět půdu od stromků odhrneme a stejnoměrně ji rozhrneme po celém okruhu kolem kmínku.

4. Řez stromů po výsadbě

Vysázené stromky mají kořenový systém, který byl při dobývání silně zkrácen, kdežto nadzemní část zůstala plně zachována. Je přirození, že takový kořenový systém není s to, zajistit nadzemní část rostliny živinami a vodou. Abychom kořání odlehčili, zkrátíme částečnou hlavní větev korunky tím, že je seřízneme přibližně o třetinu ročního přírůstku. Děláme to záhy na jaře, před rozpukem pupenů, nezávisle na době výsadby stromů. Řez vysazených stromů se musí řídit požadavky vytvoření korunní kostry. Přitom zachováme základ koruny, jak byl vytvořen ve školce.