Hnojení mladého sadu

Hnojení přispívá k rychlému vývoji ovocných stromů, zvyšuje jejich odolnost proti mrazu a urychluje začátek jejich plodnosti. Do půdy je nutno zapravit zejména hlavní živiny, jako dusík, fosfor a draslo. Tyto živiny jsou pro rostliny nejvíc žádoucí. Jiných živin, které jsou pro rostliny též potřebné, například vápníku, síry, železa, hořčíku a jiných , je v půdě dostatečné množství.

Hnojiva se dělí na organická a minerální. K organickým patří chlévská mrva, kompost, rašelina, ústrojné odpady, fekálie, zelené hnojení atd. Tato hnojiva obsahují všechny základní živiny – dusík, fosfor, draslo a patří k plným (universálním) hnojivům. Minerální hnojiva se opět dělí na dusíkatá, fosforečná a draselná. Každý druh minerálních hnojiv obvykle obsahuje jednu určitou živinu, například fosfor ve formě kyseliny fosforečné nebo draslo ve formě kysličníku draselného. Sovětský chemický průmysl vyrábí též hnojiva, obsahující dva nebo všechny tři prvky. Taková hnojiva nazýváme složitá neboli kombinovaní. K nim patří: nitrofoska, amonisovaný superfosfát, ammofos a jiná.

 

1. Ústrojná (organická) hnojiva

 

Z ústrojných hnojiv se v ovocnářském sadařství nejvíc používá chlévské mrvy, kompostu, hnojůvky, rašeliny a zeleného hnojení. Často se používá také fekálie, které jsou velmi účinným hnojivem.

Chlévská mrva je pro ovocné rostliny nejlepším hnojivem. Účinek chlévské mrvy vpravené do půdy se projevuje po několik let. Chlévská mrva skotu obsahuje 0,4-0,5% dusíku, 0,3-0,4% drasla, 0,3-0,4% fosforu. V koňské mrvě a v mrvě drobného dobytka je více živin než v mrvě skotu.

Kompost se málo liší – hnojivými vlastnostmi – od chlévské mrvy. Připravujeme jej uměle z rostlinných a živočišných odpadků, ukládaných na zvláštní hromady, kde se rozkládají a dávají humus dobré jakosti (způsob přípravy kompostu je uveden v VII. Kapitole této knihy).

Hnojůvka se tvoří z moči zvířat. Je to velmi hodnotné a rychle účinkující hnojivo při hnojení ovocných stromů a jiných rostlin. Obsahuje 0,5-2% dusíku a přibližně stejné množství drasla. Na živočišných farmách se ke sbírání hnojůvky zřizují  zvláštní jámy na hnojůvku ve formě studní s nepropustnými stěnami, dnem a pevným příklopem.

Rašelina nížinná neboli slatinná obsahuje velké množství dusíku. Lze jí používat přímo jako hnojiva. Vrchovištní neboli mechové rašeliny, která má zvýšený obsah kyselin, se čerstvé jako hnojiva nepoužívá. Často se jí však používá k podestýlání hospodářských zvířat nebo k přípravě kompostů. Velmi dobrá hnojiva lze vyrábět kompostováním rašeliny s fekáliemi. K přípravě tohoto kompostu se nasypává periodicky do žump rašelinná drť a smísí se s fekáliemi. Na 6 až 7 dílů fekálií se nasype 1 díl mechové rašeliny nebo 2 – 3 díly slatinné rašeliny. Používání fekálií pro komposty má také velká zdravotní význam.

Hodnotným a rychle účinkujícím hnojivem je drůbeží trus. Abychom v něm zachovali živiny, musíme jej shromažďovat na suchém krytém místě a vrstvovitě prosypávat rašelinnou drtí nebo suchou zeminou. Ke hnojení půdy používáme drůbežího trusu suchého nebo rozředěného vodou.

Zelené hnojení lze velmi snadno získat a je poměrně levné. Vysejeme jakoukoliv plodinu, dávající velké množství zelené hmoty, kterou zkoráme do půdy. Dobu výsevu rostlin na zelené hnojení používáme nejčastěji lupiny, vikve, hořčice, pohanky a seradely (ptačí nohy). Nejlepší jsou rostliny motýlokvěté a nektarodárné. Na zelené hnojení vyséváme rostliny v druhé polovině léta. Když vytvořily největší množství zelené hmoty, tu je zkoráme. Před zaoráním uválíme zelenou hmotu speciálním válcem, a pak zpracujeme diskovými branami, čímž hmotu rozřežeme a usnadníme její zaorání. V sadě obohacuje zelené hnojení organickými látkami půdu a zlepšuje v ní vodní režim.

Zelené hnojení dává dobré výsledky v oblastech s dostatkem vláhy, na podupovaných půdách, chudých organickými látkami.

Takového hnojení se používá v mladých sadech v údobí, v jakém rostliny přijímají živiny obsažené v hnojivech, a to na hnojiva s pozvolným nebo rychlým účinkem.

U hnojiv pozvolně účinkujících si rostliny osvojují živiny podle stupně rozkladu organických látek. K této skupině patří chlévská mrva, kompost, rašelina a zelené hnojení, která jsou hlavními druhy organických hnojiv. Používáme jich v údobí přípravy půdy v sadě před výsadbou, ale vpravujeme je také do půdy periodicky podle toho, jak rostliny potřebují živiny.

V hnojivech rychle účinkujících jsou živiny v přípustné formě a rostliny je snadno přijímají. K této skupině patří moč hospodářských zvířat, hnojůvka a drůbeží trus. Těchto hnojiv používáme hlavně k přihnojování rostlin.

 

1. Minerální (strojená) hnojiva

 

V sadařství jsou z minerálních hnojiv nejvíc rozšířena hnojiva dusíkatá, fosforečná a draselná.

K dusíkatým hnojivům patří: ledek amonný, obsahující až 35% dusíku;síran amonný, obsahující asi 20% dusíku; sodná ledek, obsahující 15 – 16% dusíku; dusíkaté vápno (kyanamid vápenatý), obsahující přibližně 20 – 22% dusíku.

K fosforečným hnojivům patří fosforit[1]) s obsahem 15% čisté kyseliny fosforečné (P₂O₅); superfosfát, obsahující 14 – 18% kyseliny fosforečné; precipitát, obsahující od 30 – 38% kyseliny fosforečné; Thomasova moučka, obsahující přibližně 14% kyseliny fosforečné.

K draselným hnojivům patří: sylvit, obsahující 12 – 15% kysličníku draselného; chlorid draselný, obohacující 50 – 53% kysličníku draselného[2]).

Kromě uvedených minerálních hnojiv se používá hojně též jako draselného a fosforečného hnojiva dřevného popela a kostní moučky jako fosforečného hnojiva.

Potřebné množství minerálních hnojiv určíme podle procent rozpustných živin v nich obsažených. Proto násobíme množství rozpustných živin, potřebných k zapravení do půdy, stem. Získané číslo dělíme procentem příslušné živiny obsažené v minerálním hnojivu. Máme-li na příklad pohnojit půdu 40 kg dusíku ve formě síranu amonného obsahujícího 20% dusíku, vypočítáme potřebné množství hnojiva takto: 40 X 100 : 20 = 200kg.

 

1. Dávky hnojiv

 

Dávky hnojiv mohou být v různých oblastech různé. Závisí na jakosti půdy, způsobu udržování sadu, věku výsadby a druhu hnojiv. Při vpravování organických hnojiv do půdy v „míse“ u kmínku kolem stromku doporučuje Výzkumný ovocnářský ústav I. V. Mičurina přidržet se těchto norem:

 

Roků po výsadbě	Průměr kruhu kolem stromu (v m)	Plocha kruhu kolem stromu (v m2)	Množství chlévské mrvy nebo kompostu na 1 strom
			při dávce 4 kg na m2	při dávce 6 kg na m2
1 – 2	2	3,1	12	20
3 – 5	2,5 – 3,5	4,9 – 9,6	20 – 35	30 – 60
6 – 9	4 – 5	12,6 – 19,6	50 – 80	75 – 120
10 – 12	5,5	23,8	100	150

 

Při hnojení celé plochy mladého sadu zapravíme na 1 ha 30 – 60 tun chlévské mrvy nebo rašeliny. Při každoročním hnojení půdy zapravíme průměrně na 1 ha 25 – 30 tun organických hnojiv; při hnojení každým druhým rokem – až 40 tun. Při periodickém hnojení jedenkrát za 3 roky zvyšujeme dávku organických hnojiv na 60 – 70 tun.

Při slabém vývoji rostlin a též na podzolovaných půdách můžeme dávky ústrojných hnojiv zvýšit. Na lehkých hlinitopísčitých půdách je nutno hnojit častěji a v menších dávkách. Na těžkých půdách se špatnými fyzikálními vlastnostmi je nutno zvýšit dávky hnojiv. Na půdách předběžně zpracovaných a náležitě vyhnojených organickými hnojivy lze každoroční dávky hnojiv snížit.

Na vývoj mladých ovocných stromů působí dobře minerální hnojiva. V mladých sadech zapravujeme tato hnojiva do kruhů kolem kmínků. Výzkumný ovocnářský ústav I. V. Mičurina doporučuje tyto dávky (v gramech) minerálních hnojiv na jeden strom:

 

Dobrých výsledků dosáhneme při současném hnojení organickými a minerálními hnojivy. Pak snížíme dávky organických a minerálních hnojiv na polovinu.

 

1. Doba a způsob hnojení

 

Hnojit chlévskou mrvou a kompostem je nejlépe na podzim buď zaoráním, nebo zarytím těchto hnojiv. Z minerálních hnojiv používáme na podzim fosforečných a draselných hnojiv. Dusíkatá hnojiva jsou snadno splavována hluboko do půdy. Proto jich používáme na jaře, když půdu přeryjeme a kypříme. Chlévská mrva a rašelina zapravované na jaře, musejí být zetlelé, aby byly živiny v nich obsažené pro rostliny přijatelné. Hnojiva vyvezená do sadu je nutno zapravit rychle do půdy. Zůstane-li chlévská mrva nebo kompost po delší dobu v kopkách, ztrácí značné množství živin, zejména dusíku.

Hnojiva se zapravují v sadu do půdy do různé hloubky. V sadech, které byly po delší dobu zatravněny,je kořenový systém blízko povrchu půdy. V takových sadech oráme a zapravujeme hnojiva k jádrovinám do hloubky nejvýše 12 – 15 cm a k peckovinám do hloubky 10 – 12 cm. v sadech, v nichž ležela půda dlouho černým úhonem, zapravíme hnojiva k jádrovinám do hloubky 15 – 18 cm, k peckovinám do hloubky 12 – 15 cm. V kolech u stromů, podle toho, jak se přibližujeme ke kmeni, zapravujeme hnojiva tak, abychom nepoškodili kořeny, tedy do hloubky 5 – 10 cm.

Vzrůst ovocných rostlin můžeme posílit přihnojováním. Přihnojujeme na jaře a v první polovině léta, v údobí nejintenzivnějšího růstu ovocných stromů. Opožděné přihnojování prodlužuje růst výhonů, takže dřevo nevyzrává a výhony pak v zimě namrznou. Stromy přihnojujeme obvykle dvakrát až třikrát: po prvé brzy na jaře v údobí rašení pupenů, po druhé a po třetí vždy po dvou až třech týdnech v údobí intenzivního růstu výhonů, avšak nejpozději v polovině července. Před přihnojováním rozředíme hnojiva vodou: močůvku dvakrát až třikrát, zvířecí moč pětkrát, drůbeží trus 10krát až 12krát, fekálie 8krát.

Připravená hnojiva vpravíme do kruhových příkůpků 20 cm hlubokých a dáme po jednom kbelíku na každé 3 až 4 m příkůpku. Příkůpky vyhloubíme motykou nebo rýčem po celém obvodu koruny v místech, kde se rozprostírá nejvíce kořenů. U stromů do věku 3 let je vyhloubíme ve vzdálenosti 50 cm od kmínku; od 3 do 5 let ve vzdálenosti 75 cm; od 5 do 10 let ve vzdálenosti  100 cm; u stromů starších než 10 let ve vzdálenosti 150 až 250 cm. Po vpravení hnojiv je zahrneme půdou.

Dusíkatá hnojiva při přihnojování také vpravíme do příkůpků tekutá nebo suchá. Při použití tekutých zředíme hnojiva vodou v poměru 15 až 20 dkg hnojiva na 1 kbelík vody. Při nedostatku vláhy je nutno půdu před přihnojováním zalévat vodou.