Ošetřování mladého sadu

Základním úkolem při ošetřování mladého sadu je zajistit co nejpříznivější podmínky pro první údobí vývoje stromků. V tomto údobí je nutno usilovat o urychlení vzrůstu ovocných stromků, tedy o to, aby tvořily co největší množství vegetativních a plodonosných orgánů a aby co nejdříve vstoupily do údobí plodnosti. Toho všeho lze dosáhnout včasným plněním všech agrotechnických opatření, směřujících k zajištění stromků živinami a vláhou, a také dobrou péči o ně.

1. Obdělávání půdy

Mladé ovocné rostliny potřebují velké množství živin a vláhy k rozvoji listové plochy a k růstu výhonů. V první polovině léta rostou intenzivně výhony. V tomto údobí je třeba dosáhnout co nejlepších podmínek výživy i zásobení ovocných stromků vodou. V druhé polovině léta a na podzim závisí na výživě a zásobování ovocných rostlin vodou včasné ukončení jejich růstu, vyzrávání dřeva, ukládání dostatečného množství plastických (zásobních) látek.

V prvních letech využívají ovocné stromy plochy jim přidělené jen částečně. Každým rokem se kořeny rozrůstají do stan a zabírají další a další půdu. V údobí plné plodnosti dosahují stromy největších rozměrů. Musíme tedy v sadě péči nejen obdělávání půdy kruhu kolem kmene stromů, ale i veškeré plochy v sadě.

Půda v kruzích a pásech podél stromků musí být kyprá a bez plevele. Tím se zajišťuje nahromadění a uchování vláhy v půdě a zvýšení její úrodnosti. Rozměr obdělávání „mísy“ u kmínků je určován vzrůstem ovocných stromů. U většiny ovocných druhů a odrůd je průměr kořenového systému vždy o hodně větší než průměr koruny. Proto musí průměr obdělávané „mísy“ převyšovat vždy průměr koruny stromu přibližně o 1 až 1,5 m. V prvních 2 letech po výsadbě obděláváme půdu v „míse“ nejméně do šířky 1,5 až 2 m. Rozměr „mísy“ se musí každý rok zvětšovat o půl metru až do maximálního vývoje stromu. „Mísy“ a pásy podél kmenů překopeme a přeptáme různě hluboko, podle toho, jak hluboko jsou kořeny, a podle doby, kdy půdu obděláváme. V blízkosti kmínků stromů překopeme půdu do hloubky 8 – 10 – 12 cm, dále od kmínků u jádrovin již kypříme na 15 až 20 cm hluboko. U peckovin je kořenový systém blízko povrchu půdy. Proto překopeme pod nimi půdu poněkud mělčeji. Při rytí půdy stavíme rýč listem ke kmínku stromu, abychom zabránili poranění kořenů.

Zároveň s podzimním přerytím půdy provedeme hlubokou (20 – 30 cm) orbu do hrubé brázdy mezi řadami stromů v sadu, kam ještě nepronikly kořeny ovocných stromů. Při orbě mezi řadami musíme měnit směr orby každý rok: jeden rok oráme podélně a druhý rok příčně. Na svazích oráme k zadržení vláhy napříč svahu. Orba do hrubé brázdy mezi řadami a zrytí půdy v „mísách“ u kmínků umožňuje nahromadit vláhu a ničí se jí také plevel a škůdci přezimující v sadě. Brzy z jara kypříme půdu do hloubky 8-10 cm, abychom zadrželi vláhu nahromaděnou na podzim a v zimě. Na jaře kypříme co nejdříve, abychom nevysušili půdu a abychom zabránili tvoření škraloupu na jejím povrchu. V létě kypříme půdu podle toho, jak je zaplevelena, a po deštích, abychom zabránili utvoření škraloupu. Ke konci léta přestaneme půdu kypřit, aby ovocné rostliny včas ukončily růst. Za suchého léta, při normálním ukončení vzrůstu výhonů, kypříme půdu až do podzimu.

1. Zadržování sněhu

V sadě nahromaděný sníh chrání kořání stromů před poškozením zimními mrazy a značně zvyšuje zásoby vody v půdě. Abychom zadržovali sníh v mladém sadě, navrstvíme závěje, stavíme zásněžky, rozhazujeme chrastí atd.

Ovocnář S. I. Černov v kolchoze „Vítězství“ v rjazaňské oblasti zadržuje každý rok v sadě sníh zřizováním malých sněhových násypů kolem kmínků, vysokých 40 – 50 cm. takto zadržený sníh pokrývá silnou vrstvou celou plochu „mís“.

Zvláště velký význam má hromadění a zadržování sněhu v suchých a nedostatečně zavlažovaných oblastech, kde je vláha rozhodujícím činitelem normálního vývoje rostlin. V takových oblastech se doporučuje kromě nahromadění sněhu v sadech zadržovat i jarní vody, uvolněné táním sněhu. Proto zřizujeme sněžné přehrady, hráze, obklopujeme jednotlivé pozemky náspy a vozíme od sadů sníh z jiných míst.

V sovchozu „Zaporožský“ v zaporožské oblasti Ukrajinské SSR vozí sníh do sadů z úvalů a roklin. Na pozemku, na nějž byl dovezen sníh, byla průměrná sklizeň třešní z jednoho stromu 66 kg, bez zásobení sněhem jen 25 kg. Na pozemku, kde nebyl sníh, silně opadávaly nasazené plody, kdežto u stromů, po které byl sníh navezen, se tak nestalo.

1. Nastýlání (mulchování)

Nastýláním (mulchováním) zachraňujeme v půdě vláhu tak, že po nakypření vrchní vrstvy půd pokryjeme záhy na jaře povrch půdy v „míse“ rašelinou, slamnatou chlévskou mrvou, lesní hrabankou a jinými organickými hmotami, ve vrstvě 8 až 12 cm. Mimo uchování vláhy chrání nastýlání strukturu, půdy před rozrušením a snižuje značně spotřebu práce na ošetřování půdy, neboť odpadá nutnost častého kypření půdy a pletí plevele. Kromě toho utvoří nastýlání příznivé podmínky pro přeměnu v půdě obsažených nerozpustných živin v živiny rozpustné, rostlinami snadno přijatelné.

Podle údajů Výzkumného ovocnářského ústavu I. V. Mičurina zesiluje nastýlání účinek hnojiv (viz tabulku).

Z tabulky je patrné, že nastýlání zvyšuje účinnost minerálních hnojiv a dává nejsilnější přírůstky výhonů.

Nastýlání chrání půdu před promrzáním, a tím chrání i kořání mladších ovocných stromů před zmrznutím v krutých zimách. V zimě roku 1938/39 velmi utrpěl v oblastech středního pásma SSSR kořenový systém ovocných stromů, při čemž mnoho stromů vůbec zahynulo. Avšak v sadě kolchozu „Svobodný sokol“, v tamborské oblasti, kde „mísy“ u kmínků byly mulchovány, skoro všechny stromy rychle obnovily kořání a v témž roce daly dobré přírůstky.

Zvlášť velký význam má nastýlání „mís“ u kmínků v suchých oblastech, kde často trpí ovocné stromy nedostatkem vláhy v půdě.