Tvarování koruny a řez ovocných stromů

1. Tvarování koruny

Na tvarování ovocných stromů závisí do značné míry počátek plodnosti, výnosnost a dlouhověkost. S tvarováním koruny započneme ve školce a pokračujeme v něm po výsadbě ovocných stromů v sadě. Základní úkoly při tvarování koruny jsou:

1. vytvoření kostry ze základních větví, pevně spojených s kmenem stromku, stejnoměrně a správně rozložených v prostoru a zajišťujících přístup světla a vzduchu do koruny.
2. Každoroční vytváření dostatečného množství plodonosných a vegetačních orgánů a jejich stejnoměrné rozložení po základních větvích koruny. Vytváření podmínek k dosažení nejdelšího věku stromu, plodnosti všech částí koruny a brzkého začátku plodnosti.

Při tvarování koruny je nutno zachovat tato pravidla: Všechny základní větve koruny musí být normálně vyvinuty, přibližně stejné síly, a úhel, v němž odstávají od kmínku, musí být nejméně 45°; nejvyšší postranní větévky, které „konkurují“ v růstu hlavnímu prodlužujícímu výhonu, je nutno zakrácením a řezem omezit a včas odstranit.

Čím dříve bude tvarování základních větévek korunky skončeno, tím dříve začne ovocný strom plodit.

V roce výsadby seřízneme všechny postranní větévky stromu přibližně o třetinu nebo o polovinu jejich délky. Prodlužující výhon seřízneme o 20 až 30 cm výše než postranní větévky. Postranní větévky seřízneme na vnější, dobře vyspělý pupen. Prodlužující výhon též seřízneme na dobře vyspělý pupen s ponecháním čípku v délce 6 až 8 cm.

Výše položené, avšak také silnější větévky seřízneme vždy více než větévky níže rostoucí nebo slabě vyvinuté. Prodlužující výhon má být vždy ve svislé poloze. Vnitřní větévky (mezi hlavními větévkami koruny) také zkrátíme, takže zesílí kmínek.

Patrová neboli pětivětevná korunka, která je v sadech značně rozšířena, se tvaruje jednoduše, má však podstatné nedostatky. Základní větévky této korunky se vyvíjejí ze sblížených pupenů, proto má vnitřek korunky nedostatek světla. Blízkost základních větví nezaručuje jejich pevný srůst s kmínkem. Často to způsobí, že se jednotlivé větve ulamují, nebo se dokonce roztrhává i kmen stromu, zvláště v údobí plodnosti. Patrová korunka je přípustná u takových odrůd jabloní, jako jsou Antonovka a Hrušovka, a také u hrušní s pevnou kostrou koruny.

V poslední době se korunky ovocných stromů tvarují řídce patrovým způsobem, vypracovaným Výzkumným ovocnářským ústavem I. V. Mičurina (P. S. Gelfandbejn). Při tomto způsobu jsou vymýceny nedostatky přeslenité patrovité korunky.

Podle tohoto způsobu se korunka zakládá jako patrová. Horní boční větévka zaujímá v tvarované korunce významné postavení. V jednom poschodí ponecháme nejvýše 3 sousední větévky volně rozložené v prostoru a vyrostlé ze sblížených pupenů. V patře mohou být i čtyři blízko sebe vyrůstající větévky (vždy ob jeden pupen), avšak za předpokladu, že všechny tyto větévky směřují od kmene do prostoru pod pravým úhlem. To je jedna z hlavních podmínek pevně stavěné korunky.

Větve, které se v prostoru rozkládají slaběji, mohou být vybrány jako hlavní je tehdy, jsou-li od sebe na kmínku ostatečně vzdáleny. Tato vzdálenost nemá být menší, než je největší tloušťka větve srostlých stromů určité oblasti. Při výběru sblížených větví je nutné, aby každá z nich měla z jedné strany značný odstup od sousední větve.

U řídké patrové koruny se větvě naspodu nestýkají, dosáhnou-li maximální tloušťky. Mají postranní mezery na kmenu, a jsou s ním proto pevně spojeny. Prodlužující výhon si zachovává podobně v pětivěté korunce vedoucí postavení.

Řez stromu s řídkou patrovou korunkou děláme takto: Hlavní prodlužující výhon seřízneme nad dobře vyspělým pupenem; v jižním pásmu ve výšce 40 – 45 cm nad nejvyšší základní větví; ve středním pásmu 30 – 40 cm;  v severním 25 – 35 cm. Poté seřízneme postranní základní větévky tak, aby konce seříznutých větví byly níže než vrchol seříznutého prodlužujícího výhonu, a to v jižní a střední oblasti o 20 až 30 cm a v severní oblasti o 15 až 20 cm.

Bezpatrová korunka se liší od patrové v podstatě tím, že jsou hlavní základní větve na kmínku rozloženy v patře, ale řidčeji, v určitých vzdálenostech s mezerami 10 – 30 cm. Vzdálenost mezi větvemi  se určí podle druhových i odrůdových vlastností a klimatických podmínek stanoviště. V oblastech s příznivými podnebím se tyto vzdálenosti zvětšují. Avšak tam, kde jsou ovocné stromy často poškozovány spáleninami a mrazovými trhlinami, vzdálenosti mezi základními větvemi se zmenšují. U jádrovin ponecháme 5 – 8 základních hlavních větví; u peckovin 5 – 10. Tak je část kmene, na níž jsou rozloženy základní větve v bezpatrové korunce, dlouhá přibližně 120 až 150 cm, kdežto v patrové korunce pouhých 30 až 35 cm. pro své řídké rozložení větví je korunka stromu dobře prosvětlena, plody se lépe vybarvují a jejich jakost se zvyšuje.

Předností bezpatrové korunky je pevné a trvalé podřízení hlavních základních větví kmenu, větví druhého řádu větvím prvního řádu atd. prodlužující výhon je u těchto stromů silněji vyvinut než základní větve, základní větve opět silněji než větve druhého řádu atd. Podřízení jedné větve větví druhé se upravuje řezem.

Technika tvarování bezpatrové korunky spočívá v těchto opatřeních: V prvním roce výsadby zkrátíme hlavní základní větve a prodlužující výhon přibližně o jednu třetinu délky. Děláme to tak, aby bylo možno založit na prodlužujícím výhonu v příštím roce 1 až 2 základní větve a na základních větvích větve druhého řádu.

Výhony mezi hlavními větvemi silně zkracujeme při každém tvarování korunky, aby byly podřízeny základním větvím. V třetím roce po výsadbě získáme pět základních větví. Hlavní větve volíme tak,a by si v dalším vývoji nepřekážely. Nemají se volit větve, které odbočují od kmene v ostrém úhlu. Tyto větve nejsou s kmenem pevně srostlé a snadno se vylamují. Prvním rokem obvykle založíme 3 až 4 větve a ostatní zkrácením přeměníme v postranní obrost. Při správném tvarování bezpatrové koruny můžeme v 7. až 8. roce věku stromů založit sedm základních větví.

1. Řez mladých ovocných stromů

v prvních letech po výsadbě upravujeme řezem mladé ovocné stromy v sadě, abychom tak vytvořili správnou a pevnou kostru koruny, a také abychom uspíšili začátek plodnosti.

Způsob řezu závisí na druhových a odrůdových vlastnostech ovocných stromů, na stavu stromů a na podmínkách, ve kterých rostou.

Nesprávný řez brzdí ovocné stromy ve vzrůstu, oddaluje začátek plodnosti a snižuje výnosy stromů již plodících. Správný řez naopak usměrňuje vzrůst jednotlivých částí koruny, zvyšuje výnosy i jakost plodů.

Mladé ovocné stromy a stromy, které začínají plodit, je nutno řezat velmi opatrně. Silný řez oslabuje jejich celkový vývoj i růst a oddaluje začátek plodnosti.

V sadařské praxi se používá dvou způsobů řezu: zkracování a průklestu. Při zkracování odstraníme části větévek a při průklestu úplně odstraníme celé větve. Toto zkracování podporuje silný vývin základních větví korunky a jejich obrůstání vedlejšími větvemi.