Způsoby používání jedů

Při chemické metodě boje proti škůdcům a zárodkům chorob způsobených houbami používáme jedů velmi rozmanitými způsoby. Tyto způsoby závisí na vlastnostech jedů samých, na jejich složení, i na způsobu výživy a života škůdců.
V praxi používáme těchto způsobů: postřiku, poprašování, proplynění, otrávených nástrah apod.
Při postřiku pokryjeme rostliny nejjemnější kapénkami jedovatých roztoků, suspenzí nebo emulzí. Velkou předností postřiku je hospodárné zacházení s jedem. Při postřiku, zvláště emulzemi, udrží se jeden na listech po delší dobu a déle působí.
Při postřiku ovocných sadů počítáme na každý strom podle jeho věku 5 až 10 l vody. I doprava vody vyžaduje však mnoho práce. proto se v poslední době přechází k postřiku koncentrovanými roztoky. Stříkat je možno při teplotě nad 5°C a za suchého počasí, v létě za parného počasí jen zrána nebo k večeru.
Při poprašování se dostává jed na rostlinu nebo přímo na škůdce v podobě prášku. Základní podmínkou při poprašování je, aby byl jed stejnoměrně nanesen na povrch rostliny. To usnadňuje poprášení celé výsadby s hospodárným využitím jedu, na 1 ha ovocného sadu se obvykle spotřebuje 20 – 60 kg práškového jedu podle druhu jedu a druhu škůdce.
Při fumigaci (plynování) účinkuje jed na škůdce ve formě výparů nebo plynu. Jedovaté výpary nebo plyny pronikají do organizmu škůdců dýchacím ústrojím nebo povrchem těla a dusí škůdce.plynujeme v neprodyšné uzavřených místnostech nebo ve speciálních plynových komorách. Proti ponravám chroustů se doporučuje plynovat půdu.
Otrávených návnad používáme hlavně v boji proti hlodavcům, a to tak, že potravu, kterou hlodavci požírají (zelenou trávu, pokrutiny a jiné), namáčíme v jedovatých roztocích a klademe ji pod stromy.