Jedy používáme v boji proti škůdcům a původcům chorob ovocných výsadeb

Při chemické metodě se používá různých otravných látek – jedů. Podstatou jedů je, že nerušují živý organismus a způsobí jeho smrt, nebo silně narušují jeho normální životní činnost, dostanou-li se do něho i ve velmi nepatrném množství. Jedna skupina jedů vyvolává celkovou otravu organismu; to jsou látky všeobecně toxické, to je otravující celý organismus. Jiné jedy zasahují určitou tkáň organismu. Ty nazýváme jedy specifickými.
V praktické ochraně rostlin rozdělujeme jedy podle toho, proti čemu působí. Jedy hubící hmyz nazýváme insekticidy, což znamená jedy hmyzohubné. Proti chorobám, způsobeným houbami, používáme tak zvaných fungicidů (jedů houbomorných). Existují však také jedy, kterými lze bojovat proti hmyzu i proti zárodkům nemocí způsobených houbami. Takové jedy nazýváme insektofungicidy.
Insekticidy dělíme na žaludeční nebo střevní a dotykové (kontaktní). Otráví-li se hmyz tím, že sežere část rostliny pokrytou jedem, nazýváme takové jedy žaludečními, střevními nebo vnitřními. Působí-li prostředek zevně na povrchu hmyzu, nazýváme jej jedem kontaktním (dotykovým) nebo vnějším. O použití určitého jedu rozhoduje způsob výživy hmyzu. Proti hmyzu savému používáme jedů dotykových a proti žravému hmyzu jedů žaludečních neboli střevních.
Jsou též jedy, nazývané fumiganty (odplyňovače). Fumiganty pronikají do organismu škůdců ve formě páry nebo plynu vnější pokrývkou těla.
Takové jedy jsou účinné nejen proti hmyzu, ale i proti některým zárodkům rostlinných chorob, způsobených houbami a bakteriemi.
Intenzita účinku jedu na hmyz závisí na těchto podmínkách: na chemickém složení jedu, jeho fyzikálně-mechanických vlastnostech (velikosti částic), na množství jedu, na druhových vlastnostech hmyzu, na stadiu jejich vývoje, věku, fyziologickém stavu, na vnějších podmínkách a na teplotě a vlhkosti vzduchu.
Čím jsou částice jedu menší a jemnější, tím intenzivněji působí. Se zvýšením teploty vzrůstá i aktivita hmyzu:intenzivně se živí a dýchá, což urychluje jeho otrávení. Účinek fungimantů, jako síry a některých jiných, stoupá při zvýšené teplotě, na vlhkosti ovzduší a půdy závisí ve značné míře životní činnost hmyzu a rostlin. Podle toho se řídí i úprava fyzikálně-chemických vlastností jedu.
Škodlivý hmyz a také zárodky vyvolávající onemocnění houbami projevují v různém vývojovém stupni různou odolnost proti jedům. Vajíčka jsou proti jedům nejodolnější, housenky jsou méně odolné a ještě méně odolný je dospělý hmyz. Starší larvy a housenky jsou odolnější proti žaludečním (střevním) jedům než mladší larvy a housenky. Zimní výtrusy hub jsou proti jedům odolnější než letní. Proto volíme při chemické ochraně rostlin koncentraci jedů v každém jednotlivém případě podle odolnosti hmyzu proti určitému jedu, podle vývojového stupně škůdce, vlastností jedů a vnějších podmínek.