Jádroviny

K jádrovinám patří: jabloň, hrušeň, kdoule, hloh, jeřáb, mišpule a muchovník. Pro jádroviny je charakteristické, že jsou velmi rozšířeny: v SSSR zaujímají až 70% celkové plochy všech ovocných výsadeb.

1. Jabloň

Ušlechtilá jabloň patří k botanickému rodu jabloní (Malus) a do čeledi růžovitých (Rosaceae). Známe 25 různých druhů divoce rostoucích jabloní.
Všechny kulturní odrůdy jabloní pocházejí hlavně z těchto pěti hlavních druhů: 1) jabloň lesní, 2) jabloň plstnatá, 3) zakrslé jabloně různých typů: s červenou dužninou, duzén a janče, 4) jabloň slívovitá a 5) jabloň sibiřská šípková.
Ve standardním sortimentu ovocných kultur SSSR bylo rozšíření v praxi doporučeno asi 400 jabloňových odrůd. ve světovém sortimentu je známo více než 10 000 odrůd.
Jabloň je nejrozšířenější druh v SSSR. Díky veliké rozmanitosti botanických druhů, lišících se biologickými vlastnostmi a přizpůsobivostí různým půdním a klimatickým podmínkám, pěstují v Sovětském svazu jabloně na rozsáhlém území – od Oněžského jezera až po jižní hranice. Severovýchodní vegetační hranice jabloní pochází městem Nikolajem ve vologedské oblasti, Molotovem, severně od Sverdlovska a Omska, Minusinskem, Krasnojarskem, Vorošilovem a dále přes Přímořskou oblast na Sachalin. Severovýchodní hranice tržních výsadeb jabloňových probíhá poněkud jižněji. Vede od Leningradu k Jaroslavou, Ivanovu, Gorkému, Kazani a Ufě.
Nové odrůdy odolné proti mrazu, vypěstované metodami I. V. Mičurina, a používání poléhavých tvarů ovocných rostlin dává velké možnosti posunout hranice výsadeb pro trh na sever a na východ. Avšak hlavní tržní výsadby jsou soustředěny hlavně na jihu (na Krymu a na Kavkaze), ve středním pásmu (ve voroněžské, kurské, tamborské oblasti) a v Povolží.
V polních sadech neplodí většina jabloňových odrůd každý rok, nýbrž ob rok. Avšak v poslední době bylo dokázáno pokusy výzkumných ústavů, že je jabloň způsobilá dávat vysokou úrodu každý rok. Proto je nutné zachovávat v sadě vysokou úroveň agrotechniky: správně zpracovávat půdu, zapravovat hnojiva, odstraňovat plevele, bojovat proti nemocem a škůdcům, správně provést řez, účelně probírat, to je odstraňovat zčásti květní poupata nebo květy.
Doba zrání jablek závisí na odrůdě a půdních a klimatických podmínkách místa. Rané odrůdy dospívají ke sklizni v polovině srpna a pozdní v září a v říjnu. Velikost plodů kolísá u různých odrůd jabloní od velmi velikých plodů, dosahujících váhy 500 – 600 g, až k velmi drobným plodům o váze 6 – 8 g. většina odrůd pěstovaných v oblastech vyspělého ovocnářství poskytuje plody středních rozměrů, od 75 do 150 g. jablka se spotřebovávají hlavně čerstvá. Kromě toho se jich používá v rozsáhlé míře k průmyslovému zpracování. Vyrábí se z nich marmeláda, šťávy, zavařenina, víno; také se nakládají a suší.
Úrodnost je závislá na odrůdě, vzrůstových podmínkách a na agrotechnice. Průměrná roční sklizeň jednoho dospělého stromu je 100 až 200 kg i více. Z jednoho hektaru sadu se každým rokem sklidí 5 až 20 tun i více ovoce. Co do růstové síly dosahuje jabloň výšky 8 až 10 metrů a 10 až 12 metrů šíře v koruně.
Dlouhověkost jabloně kolísá podle odrůdových vlastností a podle péče od 30 do 200 let. Průměrný věk jabloňového sadu je 60 až 70 let.

2. Hrušeň

Ušlechtilá hrušeň patří k botanickému rodu hrušně (Pirus) a k čeledi růžovitých (Rosaceae). Celkem je 30 různých druhů divoce rostoucích hrušní. Dnes se pěstuje více než 150 odrůd. Kulturní odrůdy pocházejí hlavně od těchto druhů: lesní (obyčejná) hrušeň, sněžná hrušeň, čínská písečná a ussurijská hrušeň.
Ve srovnání s jabloní e hrušeň mnohem méně rozšířena. V SSSR zaujímá jen asi 13% celkové plochy osázené ovocnými rostlinami. Kultura hrušní je hodně rozšířena v jižních oblastech SSSR: na Krymu, na Kavkaze, v Ukrajině a v Moldavii; v jednotlivých oblastech dosahuje až 30% (i více) celkové plochy jádrovin. S obzvláště rozsáhlými výsadbami hrušní se setkáváme na Krymu, kde dosahuje celková sklizeň hrušek v některých letech až 10 000 tun.
V minulých dobách byla hrušeň ve středním pásmu pro špatný sortiment málo rozšířena. Nyní, protože byly do pěstování zavedeny nové odrůdy, vypěstované I. V. Mičurinem a jeho stoupenci, nabývá hrušeň velkého významu i pro produkční ovocnářství v oblastech středního pásma. Největší odolností proti mrazům vynikají odrůdy hrušní vypěstované sibiřskými ovocnáři: Polja, Tjoma, Olga, Lida aj. Tyto odrůdy snášejí kruté mrazy Uralu, Sibiře a Dálného Východu.
Severní hranice pěstování hrušní vede od Leningradu na Jaroslavl, Gorkij, Kazaň, Čkalov. Severní hranice obchodního pěstování hrušní jde přes Kameněc-Podolsk, nikolajevskou oblast, Rostou na Donu ke kaspickému moři u Machač- Kaly.
Většina odrůd hrušní začíná plodit později než jabloně. Hlavní odrůdy začínají plodit za 10 až 12 i více let po výsadbě v sadě. Úrodnost kolísá silně podle odrůdy a agrotechniky. Hrušně vynikají velkou vzrůstovou silou, dosahují 12 – 15 m výšky; dožívají se delšího věku než jabloně. V Kolchozních sadech koročanského a bolše-troického okresu v kurské oblasti dosáhly hrušňové výsadby věku 200 i více let.
Hrušky vynikají mimořádnými chuťovými vlastnostmi. Používá se jich čerstvých a k průmyslovému zpracování. Vyrábějí se z nich kompoty, ovoce v cukru, lihuprosté nápoje, vína, hruškový koncentrát.

3. Kdoule

Kdoule je v ovocnářství málo rozšířena. Ve skupině jádrovin je nejteplomilnější rostlinou. Pěstuje se v jižních oblastech (na Kavkaze, na Krymu, v oblasti astrachaňské).
Kdoule tvoří polostrom 5 – 5,5 m vysoký s dosti hustou, kulovitou nepravidelnou a širokou korunou. Mladé výhony jsou hustě ochmýřeny, až hustě plstnaté; pupeny a rub listů jsou též silně plstnaté. Listy jsou poněkud protáhlého tvaru, široce vejčité. Kdoule kvete dosti pozdě. Květy jsou velké, bílé nebo narůžovělé, většinou jednotlivé; vyvíjejí se na koncích mladých přírůstků. Plody kdoule jsou velké, žluté barvy a pokryty měkkým, dosti hustým chmýřím.
Kdoule vyniká neobyčejně příjemnou vůní. Plody se čerstvé k jídlu nehodí, pro průmyslové zpracování jsou však velmi hodnotné. Vyrábění se z nich zavařeniny, ovocné rosoly a jiné hodnotné produkty.
V jižních oblastech se používá kdoule jako zákrskové podnože pro hrušně. I. V. Mičurin vypěstoval výsevem odolnou odrůdu, kdouli Severní, jako zákrskovou podnož vhodnou pro hrušně v oblastech středního pásma.