Ošetřování jahodoven

Ošetřování výsadby spočívá v obdělávání půdy, nahromadění vláhy a ošetřování rostlin. Ne včasném a hodnotném ošetření závisí vývoj rostlin a výnos jahodovny.

1. zadržování vláhy a kypření půdy

kořání jahodníků nesahá hluboko, proto je zadržení vláhy v půdě rozhodujícím opatřením, umožňujícím normální vzrůst rostlin a dosažení vysokých výnosů.
Zadržování vláhy v půdě počíná využitím podzimních a zimních vzdušných srážek. Proto musíme na podzim půdu hluboko kultivátorova nebo přeorat. Abychom nahromadili co nejvíce sněhu, musíme jej zadržovat: stavět a přemisťovat zásněžky, rozhazovat chrastí, dělat náspy ze sněhu, brázdit sníh apod.
Abychom uchránili nahromaděnou vláhu před vypařením, musíme půdu kypřit. Včasné a soustavné kypření půdy se rovná svým účinkem zálivce. Proto kypříme půdu záhy na jaře, jakmile roztaje sníh a půda poněkud oschne, ihned po odstranění suchých, v zimě odumřelých listů. Rozrušením utvořeného škraloupu vytvoříme podmínky pro dobrý přístup vzduchu do půdy a uchráníme vláhu před vypařením. Malé zpoždění s nakypřením půdy způsobuje vysušování půdy a značné snížení výnosů. V meziřadí kypříme půdu kultivátorem a v řadách motykou nebo rýčem. Na jaře kypříme půdu v řadách rostlin do hloubky 3 až 4 cm a v meziřadí na 6 až 8 cm. další kypření půdy děláme podle tvorby škraloupu a množství plevele. Do sklizně plodů, podle zaplevelení pozemku a ulehlosti půdy, kypříme obvykle 4krát až 5krát, včetně prvního kypření na jaře a 2krát až 3krát plejeme v řadách, motyčkami nebo rýči. Plevel musíme odstranit i s kořeny a nepoškodit přitom trsy jahodníku.
Mimořádnou pozornost musíme věnovat ošetřování jahodoven po sklizni. Pečlivé ošetření po sklizni zaručí vysoký výnos v příštím roce. V praxi se však mnohdy ponechávají jahodovny po sklizni jahod bez ošetření, což značně oslabuje rostliny, snižuje jejich odolnost proti mrazům a způsobuje mnohdy i úplný zánik celé jahodovny. Řádné ošetření po sklizni zaručuje obnovu listoví, nahromadění dostatečného množství zásobních látek v rostlinách, založení květných orgánů na budoucí rok a otužení rostlin na zimu.
Po sklizni jahod je nutno jahodovnu především vyčistit, odstranit z ní suché a poškozené listy a plevel, který bývá zdrojem a útulkem chorob a škůdců. Zároveň je nutné prořezat a odstranit všechny přebytečné šlahouny, poněvadž ji silně zahušťují a vyčerpávají matečné rostliny. Do konce vegetace opakujeme čištění od výběžků (šlahounů) třikrát až čtyřikrát. Šlahounů lze použít k výsadbě nových jahodoven. Kromě toho je nutno proplít půdu do příchodu mrazů dvakrát až třikrát a tolikrát ji též nakypřit mezi řadami i v řadách, kolem rostlin.
Pro nahromadění většího množství zásobních látek v rostlinách a založení plodonosných orgánů na další rok jahodník po sklizni přihnojíme.
Za suchého podzimu je nutno jahodovnu zavlažovat, aby dosáhla vlhkost půdy 60% plné vodní kapacity.

2. Nastýlání neboli mulchování

Jedním z důležitých opatření, která zajišťují zvýšení výnosů jahodníku, je postýlání meziřadí v jahodovně.
Na půdě pokryté nastýlkou se netvoří škraloup a lépe se udržuje vláha, půda se pomalu sléhá a méně se zaplevelí. Kromě toho se v ní lépe hromadí živiny.
Jako nasytýlky je možno použít nejrůznějšího materiálu: slamnaté chlévské mrvy, humusu, kompostu, rašeliny, listí aj. tento materiál není jen nastýlkou, ale zároveň hnojivem. K mulchování 1 ha jahodovny je zapotřebí 20 – 25 tun chlévské mrvy,30 – 35 tun humusu, 40 – 50 tun rašeliny.
Mulchujeme hned po prvním kypření na jaře nebo po jarní výsadbě. Postýláme celou plochu meziřadí a ponecháváme jen „misky“ o průměru 10 – 12 cm kolem rostlin.
Velmi dobrých výsledků dosáhneme použitím mulchovacího papíru. Při pokusech ovocnářského ústavu I. V. Mičurina bylo použitím mulchovacího papíru dosaženo zvýšení sklizně jahod asi o 100% a nastýláním slámou (ve vrstvě asi 10 – 12 cm) bylo dosaženo zvýšení jen o 60%. Při pokusech Kujbyševské výzkumné stanice zvýšilo nastýlání humusem značně sklizně a uspíšilo dozrávání jahod.
Zvláště velký význam má postýlání jahodníku v suchých oblastech, kde je udržení půdní vláhy rozhodujícím činitelem pro dosažení vysokých sklizní.

3. Podkládání plodů

Nastýláme-li, musíme podkládat plody před dozráním, abychom zabránili jejich znečištění, k podkládání můžeme použít suché slamnaté chlévské mrvy, slámy, listí atd. Doba podkládání závisí na druhu použitého materiálu a na klimatických podmínkách oblasti. V sušších oblastech podkládáme poněkud dříve, neboť podkládání je tu zároveň nastýláním. V oblastech s dostatečným množstvím podložíme plody 15 – 20 dnů před dozráním.

4. Kopčení

Během léta se několikerým obděláváním půdy a jejím splavováním dešťovou vodou obnažuje u jahodníku horní část kořenů, jako by vystupovaly z půdy. Obnažení kořání působí nepříznivě na vývin rostlin a snižuje jejich odolnost proti mrazům a proti suchu. Proto je nutno trsy jahodníku každý rok na podzim přikopčit.
Když jsme z jakýchkoliv důvodů nekopčili na podzim, musíme kopčit záhy na jaře v době prvního kypření půdy. Ve velkých jahodovnách kopčíme takto: V meziřadí použijeme plečky s odhrnovacími radličkami, které přihrnují půdu k řadám rostlin. Za plečkou jdou lidé s motyčkami a rýči, kteří sypou půdu mezi řady rostlin a urovnají ji.
Kopčit musíme opatrně, abychom nezasypali „srdéčka“ rostlin. Po kopčení upravíme vzniklé nerovnosti a ušlapanou půdu v meziřadích zkypříme. V menších jahodovnách kopčíme ručně, motyčkami a rýči.

5. Ochrana jahodníku před mrazy

Jahodník často vymrzá v kontinentálních oblastech s nedostatečnou sněhovou pokrývkou (méně než 15 až 18 cm), a také na otevřených stanovištích, kde bývá sníh odvát větrem.
Abychom ochránili jahodovny před vymrzáním, musíme zadržovat sníh. Proto zakládáme jahodovny na dobře ochráněných pozemcích. Na pozemku zřídíme pak kulisy ze stonků slunečnic a z chvojí. Nejlépe je vysadit kulisy napříč převládajícího směru větru.
V oblastech, kde jahodník často vymrzá v údobí déle trvajících holomrazů na začátku zimy (voroněžská oblast, Povolží, západní Sibiř), je nutno zakrýt jahodník na zimu 4 až 5 cm silnou vrstvou slámy, listí nebo jiného materiálu. Zakrývat je nutno hned poté, kdy půda poněkud zmrzne. Zároveň je nutno chránit pečlivě pozemek kladením otrávených návnad proti myším. Pokrývku sejmeme na jaře po roztání sněhu. Slámu z řad odstraníme a ponecháme ji v meziřadích, abychom jí zde použili jako nastýlky a zároveň jako podkladu pro plody. Pokusy ovocnářského ústavu I. V. Mičurina a Krasnodarské výzkumné stanice s přikrýváním jahodníku slámou bylo dosaženo kladných výsledků.

6. Boj s jarními mrazíky

Jarní mrazíky působí téměř každý rok jahodníku velké škody tím, že ničí květy a polorozvitá květná poupata. Nejlepším prostředkem ochrany jahodníku před mrazy je zakrývání rostlin. Jako pokrývky je možno použít rohoží, slámy, papíru a jiného materiálu.

7. Hnojení

Hnojení je jedním z nejdůležitějších opatření, umožňujících dobrý růst a vysoký výnos jahodníku. Jeho požadavky na hnojení závisí na mnoha podmínkách: na složení a vlastnostech půdy, předplodinách, věku jahodovny atd. je možno použít jak organických, tak i minerálních hnojiv.
Zvláště velký význam pro dosažení vysokých sklizní jahodníku má předběžné zásobení půdy živinami. Na pozemcích, které byly předběžně vyhnojeny, bývá výnos jahodníku vždy mnohem vyšší, zejména v prvních letech výsadby, než na pozemcích hnojených v době založení. Vysvětluje se to tím, že se předběžně zapravená hnojiva činností mikroorganismů v půdě rozloží na jednotlivé složky, které jsou pro kořeny přijatelnější než čerstvé hnojivo.
Na půdách dobře vyhnojených chlévskou mrvou nevyžaduje jahodník v prvním roce po výsadbě žádného hnojení. Na chudých, hlinitopísčitých půdách je nutno hnojit každý rok.
Chlévskou mrvou hnojíme na jaře na povrch, po prvním kypření půdy, po sklizni plodů ji pak zapravíme do půdy. Při rozhození na povrch půdy je chlévská mrva zároveň nastýlkou a podkladem pod jahody, který je chrání před znečištěním zeminou.
Rašelina je také dobré organické hnojivo k jahodníku, zvláště v severních oblastech, kde je velká těžba rašeliny. Abychom zvýšili účinnost rašeliny, musíme ji používat jako kompostu ve směsi s chlévskou mrvou, vápnem a fekáliemi. Rašelinného kompostu se používá v dávkách 40 až 60 t/ha. V plodících jahodovnách nelze však kompostu s fekáliemi použít, neboť bychom tím znečistili plody.
Pokusy bylo dokázáno, že při použití směsi fosforečných, dusíkatých a draselných hnojiv lze dosáhnout stejné sklizně jako při použití chlévské mrvy. Dávky minerálních hnojiv se řídí požadavky půdy; dusíkatých hnojiv lze doporučit průměrně 60 – 90 kg, kyseliny fosforečné 60 – 80 kg a kysličníku draselného 60 – 80 kg rozpustných živin na 1 ha. Těžko se rozkládající minerálních hnojiva ( draselná a fosforečná) zapravíme na podzim a snadno rozpustná (dusíkatá) na jaře před kypřením půdy přímo k trsům.
Při použití minerálních hnojiv, zejména dusíkatých a draselných, je nutno postupovat velmi opatrně, aby nepadla na listy rostlin, poněvadž by se tím silně popálily.
Výnos jahodníku rychle stoupne, použijeme-li hnojiv ve dvou údobích: záhy na jaře a v létě, po sklizni plodů. Letní hnojení podporuje intenzivnější zakládání pupenů pro budoucí sklizeň.
V agronomické laboratoři sovchozu V. I. Lenina v moskevské oblasti byl učiněn pokus s použitím dusíkatého hnojiva ve 3 dávkách v množství 80 kg rozpustné živiny na 1 ha k odrůdě Roščinská. Tím bylo dosaženo sklizně 81 q s ha, oproti 60 q na kontrolním dílci. Hnojiv bylo použito v těchto údobích: 1. záhy na jaře, začátkem vegetace rostlin – 30 kg, 2. před dozráním jahod – 30 kg, 3. po sklizni plodů – 20 kg.
V témž sovchozu bylo dosaženo na samostatném pozemku, při týchž dávkách použitého dusíku v jednořádkové výsadbě odrůdy Roščinská v druhém roce plodnosti sklizně 85 q s 1 ha.
Ještě lépe je použít pro jarní přihnojování místních hnojiv – močůvky a drůbežího trusu. Močůvku zředíme trojnásobným až čtyřnásobným množstvím vody a drůbeží trus sedminásobným až osminásobným množstvím. Každý trs jahodníku můžeme přihnojit 0,5 l zředěného hnojiva. Hnojivo přidáme přímo k trsu a zapravíme je do hloubky 7 – 8 cm.
Uvedené dávky hnojiv k jahodníku lze vždy zpřesnit podle toho, jak je zásobena půda živinami, a podle stavu rostlin.

8. Zavlažování

Jahodník miluje vláhu. Jeho mohutné listoví vypařuje za vegetace velké množství vody. Kromě toho je kořání jahodníku rozprostřeno ve vrchních vrstvách půdy, kde nebývá obvykle dostačující zásoba vláhy. Nedostatkem vláhy trpí jahodník zejména na jihu a často i ve středním pásmu.
V těchto oblastech je zavlažování jahodníku jedním z nejdůležitějších opatření, zajišťujících normální vývoj rostliny a dosažení vysoké sklizně.
Zavlažovat je nutno jednak v první polovině vegetace, jednak ve druhé polovině. V první polovině vegetace zaručuje závlaha normální podmínky pro vývoj nadzemních částí – lodyh, listů a plodů rostliny, v druhé polovině podporuje růst kořenů a ukládání zásob asimilátů, které umožňují, aby rostliny úspěšně přezimovaly a aby byla úspěšná sklizeň plodů v příštím roce.
Proto se doporučuje zavlažovat v tuto dobu: první zálivka v jižních a jihovýchodních suchých oblastech 20. až 30. dubna, druhá 15. až 20. května, třetí 20. až 25. června, čtvrtá 20. až 30 července, pátá 20. až 30. srpna, šestá 1. až 10. října. V oblastech středního pásma: první zálivka 10. až 15. května, druhá 5. až 10. června, třetí 1. až 10. srpna, čtvrtá 1. až 10. října.
Zálivka pozdě na podzim má mimořádně velký význam pro vytvoření příznivých podmínek k přezimování rostlin. Pozorováním bylo zjištěno, že se kořeny v zimním období udrží mnohem lépe ve vlhké půdě než v suché. Toho je nutno zvláště dbát v oblastech jihovýchodu, kde jahodník velmi často trpí zimními mrazíky.
Množství vody při zálivce závisí na tom, jak je půda suchá, a na mechanické skladbě. Pro orientaci je možno počítat při každé zálivce s 200 až se 300 m3 na 1 ha.
Jahodník zavlažujeme většinou pomocí stružek, které vyhloubíme po obou stranách každé řady ve vzdálenosti 30 až 35 cm od rostlin. Šířka brázdy má být 30 až 35 cm a hloubka 12 až 15 cm. Po závlaze zkypříme půdu, abychom rozrušili utvořený škraloup a stružky opět zahrnuli.