Umisťování podpěr

Pod tíhou plodů se ohýbají větve ovocných stromů a často se lámou. Větrem se větve rozhoupávají a plody z nich hromadně padají. Neumístíme-li včas podpěry, spadne na zem velká část ovoce. Plody, které zůstanou na stromě, bývají poškozovány rozhoupanými větvemi.
Podkládáním podpěr uchráníme větve před zlomením a úrodu ovoce před shazováním větrem. Toto opatření je nutné v boji ztrátám ovoce. jako podpěr používáme rovných žerdí s vidlicí na konci. Můžeme používat také latěk, řezaných pilou, jejichž horní konce též vidlicovitě rozštípneme. Spodní konce podpěr zaostříme, abychom je mohli snadno zabodnout do země. Podpěry vyrobíme z různých druhů dřeva: z dubu, břízy, osiky, olše a jiných.
Před podložením větví zbavíme podpěry kůry a hladce je otesáme. Podpěry podkládáme, když dosáhly nasazené plody velikosti vlašského ořechu. Nejdříve podpíráme hrušně, protože jejich větve jsou velmi křehké a pod tíhou plodů se snadno lámou. Musíme je podkládat velmi opatrn, abychom přitom nesráželi plody a neulomili plodonosné větévky. Je několik způsobů použití podpěr. Nejrozšířenější jsou podpěry jednoduché, řadové (špalírové), klecové, deštníkové a jehlancovité. Použití různých způsobů podpírání závisí na tvaru stromu, na odrůdových vlastnostech a na velikosti úrody.

1. Jednoduchá podpěra

Jednoduché podpěry jsou ty, které stavíme pod každou jednotlivou sehnout větev stromu. Podpěry stavíme svisle a nenakláníme je. Nesmíme je dávat u paty nebo na konci větve, abychom ji nezlomili. Obvykle zapřeme podpěry ve druhé třetině větve, přitom se vyhneme místům, kde by se mohla větev zlomit nebo odřít, a také vidlicím větve. Větev, kterou podepřeme, nesmíme vysoko zvedat, neboť pod tíhou plodů by se mohla zlomit. Větev má zůstat v normální poloze.
Jednoduchých podpěr se hodně používá ve starých sadech stromů a řídkou korunou a dlouhými větvemi. Nevýhodou tohoto způsobu je značná potřeba podpěr. Kromě toho ztěžují obdělávání půdy a ošetřování stromů.

2. Stěnová neboli špalírová podpěra

Při špalírovém podpírání připevníme ke střednímu pokračování kmene dlouhou podpěru, která dosahuje vrcholu stromu. Pak postavíme k jedné z hlavních větví, rovnoběžně se základní první podpěrou, ve vzdálenosti 30 až 50 cm druhou podpěru, k níž připravíme všechny blízké větve s plody, při čemž zachováme jejich normální polohu. Rovnoběžně s druhou podpěrou, ve stejné vzdálenosti, postavíme třetí podpěru atd. všechny svisle postavené podpěry zpevníme mezi sebou kratšími vodorovnými podpěrami, které umístíme v několika řadách, přibližně ve vzdálenosti jednoho metru od sebe. K nim též připevníme nejbližší větve s plody.
Špalírového podpírání používáme hlavně u odrůd s jehlancovitou korunou (kandil sinap, Sary sinap, Rozmarýnové a jiné, u nichž jsou plody umístěny hlavně na konci dlouhých větví. Při mírném větru se větve těchto odrůd snadno rozkomíhají a pod tíhou úrody se lámou. Každá taková větev s plody potřebuje být přivázána k podpěrám. Špalírové podpírání je dokonalejší než jednoduché.

3. Podpěrná klec

Při tomto způsobu podkládáme podpěry svisle u konců hlavních větví po obvodu koruny. Tyto podpěry přivážeme ke kůlům zaraženým do země. Poté uvazujeme ke svislým podpěrám podpěry vodorovné, jdoucí po obvodu koruny ve 3 až 5 řadách. Tak je podepřený strom jako v „kleci“. Na uvázání větví uvnitř koruny stromu, mezi dvěma protilehlými vodorovnými podpěrami, připevníme dodatečnou podpěru.
Tohoto způsobu podpírání se používá u odrůd s rozložitou korunou, u nichž je plodnost soustředěna hlavně na tenké, převislé plodonosné větévky. Patří k nim na příklad Šampaňská reneta. Parméza zlatá zimní, Kalvil a jiné. Podpěrná klec je jednodušší než špalírová podpěra, neboť vyžaduje méně podpěr a méně práce.

4. Podpěrný jehlanec

Podpěra tvaru jehlanu. Při tomto uspořádání umístíme podle objemu stromu 4 až 8 dlouhých podpěr šikmo kolem stromu. K lepšímu zpevníme se doporučuje zarážet ke spodním koncům podpěr kolíky, k nimž podpěry připevníme. Nad vrcholkem stromů svážeme všechny horní konce šikmo postavených podpěr. Získáme tak tvar jehlanu (pyramidy). Abychom podpěrám dodali víc pevnosti, přivážeme k nim v několika řadách příčné podpěry. K podchycení větví uvnitř koruny upevníme vodorovné podpěry jako v podpěrné kleci.
Tohoto způsobu se používá na Krymu u stromů s menší korunou, a hlavně u zákrsků.

5. Deštníková podpěra

Deštníkovou podpěru zřídíme takto: Ke kmenu stromu a k jeho pokračování v koruně postavíme silnou, dlouhou podpěru, dosahující k vrcholu stromu. Na 4 až 6 místech ji pevně přivážeme ke stromu. Potom připevníme ke konci podpěry tenké a lehké postranní podpěry podle rozložení hlavních větví. Podél těchto podpěr připevníme všechny blízké větve. Spodní konce po stranách podpěr zpevníme příčnými podpěrami a přivážeme je k základní podpěře. Na zvýšení pevnosti spojíme boční podpěry 2 až 3 řadami příčných, tenkých podpěr podle velikosti koruny a podle počtu větví. Tak získáme podpěrnou sestavu, při níž nejsou podpěry opřeny o zem. Podpěry – kromě základních – musí být tenké a lehké, aby nezatěžovaly svou vahou strom.
Výhodou deštníkové podpěry je, že usnadňuje všechny práce spojené s kultivací půdy. Je to však způsob složitý a je k němu třeba kvalifikovaných odborníků.