Tvarování ovocných stromků

Tvarování je velmi důležité opatření, které působí na celý další vývoj stromu, zejména na jeho plodnost a dlouhověkost. Ve školce děláme jen počáteční tvarování stromků, které záleží ve vytvoření kmínu a v uspořádání hlavních větvích koruny. Všechny další tvarovací práce děláme později v sadě a pokračujeme v nich po celé vegetační období. Způsoby tvarování ovocných stromků se liší podle výšky kmene a podle způsobu rozložení hlavních větví koruny. Podle výšky kmene bývá tvar keřovitý (výška kmene 20 až 30 cm), zákrsek a nízkokmen (výška kmene 50 až 70 cm), polokmeny (výška kmene 70 až 120 cm) a vysokokmen ( výška kmene 120 až 150 cm i více). Výška kmene závisí na podmínkách, v nichž sadbu pěstujeme, na druhou roubu a podnože, a musí odpovídat určení sadby.

1. Keřovitý tvar

Keřovitého tvaru se používá pro zákrskové odrůdy, avšak v oblastech s drsnými klimatickými podmínkami (severní pásmo, Závolží, Ural a Sibiř) i pro bujně rostoucí ovocné odrůdy.
Ve středním pásmu i na jihu pěstují bujně rostoucí ovocné odrůdy většinou jako polokmeny. Avšak v poslední době doporučují výzkumné ústavy pěstovat i v těchto oblastech stromy ve tvaru nízkokmenů (s kmínkem 50 až 70 cm vysokým). Nízkokmeny mají víc výhod než polokmeny a vysokokmeny. Především dosahují mnohem rychleji definitivního tvaru a začínají mnohem dříve plodit. Za druhé jsou méně ohroženy úžehem a zhoubným vlivem větrů, což je zvláště důležité ve vnitrozemských jihovýchodních oblastech středního pásma a v Povolží. Konečně jsou snazší při kultuře nízkokmenů všechny práce, souvisící s ošetřováním koruny, sklizní plodů a bojem proti škůdcům, a mimo to jsou dobré podmínky pro mechanické zpracování půdy.
Vysokokmeny se pěstují hlavně z důvodů ochranných a okrasných v parcích, k osazování silnic, ulic atd.

2. Patrové tvary

podle způsobu rozmístění větví rozeznáváme tvary patrové a bezpatrové.
Patrové tvarování ovocných stromků je technicky velmi jednoduché: záhy na jaře, před vyrašením pupenů, odpočítáme od určité výšky určené na kmen u jednoletých štěpovanců 6 – 7 pupenů a nad šestým (nebo sedmým) seřízneme vrcholek tak, že ponecháme čípek, dlouhý 5 – 6 cm. vybrané pupeny vytvoří 5 postranních větévek a jeden svislý výhon, jako prodloužení osy (kmeny).
Pupeny níže na ose vytvoří obrost zesilující kmen. Podle jejich vzrůstu je jednou až dvakráte za léto zaštipujeme, nejdéle na 12 až 15 cm. Nahoře ponechaný čípek je určen k vyvazování výhonu na prodloužení osy, aby mu dal svislý směr. Když dosáhne letorost určený k prodloužení osy délky 8 – 10 cm, přivážeme jej k čípku lýkem u samého spodku.
V srpnu, když jsou sazenice téměř úplně vyvinuté, je posilující obrost zbytečný, a proto jej odřežeme. Technika řezu je tato: Levou rukou přikloníme stromek poněkud k sobě a pravou nasadíme žabku pod výhon tak, aby byl její ostří schýleno poněkud ke stromku. Potom pohybem nože na stranu odstraníme obrost či garnituru přesně na větraném kroužku. Proto je tento úkon nazýván „řezem na větevný kroužek“.
Současně s odřezáváním posilujícího obrostu vyřízneme i čípek, k němuž byl přivázán prodlužující výhon. Tím je ve školce v podstatě dosaženo žádaného tvaru stromků. Stromky je ovšem nutno v létě pečlivě ledovat a snažit se dosáhnout stejnoměrného vývinu všech větví koruny.
Vývoj větévek usměrňujeme zaštipováním. Přištipujeme obvykle „konkurenční“ výhon, který je nejblíže k výhonu prodlužujícím osu a který vyvíjí bujněji než ostatní postranní výhony; část „konkuruje“ i prodlužujícímu výhonu. Je-li prodlužující výhon nedostatečně vyvinut nebo poškozen, vyřízneme jej a nahradíme nejbližším „konkurenčním“ výhonem. Pak přivážeme „konkurenční výhon“ k čípku do svislé polohy.
Na podzim vysadíme dvouleté stromky, které mají jedno patro (etáž) koruny, z 5 postranních větévek a prodlužujícího výhonu, ze školky do sadu na trvalé stanoviště.
Patrové tvarování umožňuje již ve školce vytvořit základ koruny, její první patro. V sadě potom záleží tvarování stromků v založení druhého patra koruny a větví druhého a třetího stupně. Patrové tvarování se používá ve všech pásmech u všech druhů a odrůd ovocných stromů.

3. Bezpatrové tvarování

Při bezpatrovém tvarování jsou rozmístěny postranní základní větve koruny po kmeni nikoliv v patrech, nýbrž stejnoměrně a řídce, ve vzdálenostech od 8 do 20 cm. počet základních větví, tvořících bezpatrovou korunu, závisí na biologických vlastnostech druhu a odrůdy. U bujně rostoucích odrůd jabloní (Kandil-Číňaka, Antonovku, Skořicové a jiné) vypěstujeme obvykle 8 až 10 základních větví, u slabě rostoucích (Jaderničky šafránové, Borovinky a jiných) 5 až 6 základních větví.
S tvarováním budoucích hlavních větví korunek začínáme již v prvním roce života stromku a pokračujeme v něm ještě po 4 až 5 let. Ve školce ponecháme jen 3-4 základní postranní větévky (dostatečně od sebe vzdálené a pravidelně rozmístěné na kmínku) a prodlužující výhon. V dalším tvarování koruny stromků pokračujeme v sadě.
Technika tvarování bezpatrové koruny ve školce je tato. Časně na jaře, před vyrašením pupenů, zkrátíme jednoleté štěpovance, kteří dosáhli standardu, ve výšce 80 – 9é cm. při zkrácení dbáme, aby byl vrcholový pupen, z něhož se vyvine prodlužující výhon kmene, přesně nad jizvou po odříznutém čípku u místa očkování. Mimo to ponecháme nad horním pupenem ještě čípek v délce 5 – 6 cm nutný k přivázání prodlužujícího výhonu. Počátkem vegetace vyrůstá z vrcholového pupenu vedoucí letorost, prodlužující kmen, a ze všech ostatních pupenů vyrůstají postranní letorosty. Když dosáhne prodlužující letorost délky 5 – 6 cm, přivážeme jej k čípku a postranní letorosty necháme volně růst. Jakmile dosáhnou tyto letorosty délky 15 – 20 cm a utvoří 8 – 10 normálních listů (přibližně v polovině června), vybereme z nich tři až čtyři letorosty na založení koruny a ostatní zaštípneme, takže se stanou posilujícím obrostem („garniturou“). Vybrané letorosty, z nichž se vytvářejí základní větve korunky, mají být dobře vyvinuté, musí od kmene odstávat v tupém úhlu, mají být stejnoměrně rozmístěny po obvodu a vzdáleny od sebe 10 – 15 cm. spodní základní větev založíme ve výšce 50 – 60 cm.
Posilující obrost, ponechaný na kmínku pod první (spodní) základní větví, odřežeme koncem července nebo začátkem srpna na „větevný kroužek“. Posilující obrost uvnitř koruny, mezi jednotlivými větvemi, ponecháme; v sadě některé z nich odstraníme, jiné však přeměníme v plodonosné větévky, a přištipujeme je, aby „nekonkurovaly“ základním větévkám.
Takto tvarované dvouleté stromky, které mají prodlužující výhon, 3 až 4 postranní základní větve a několik posilujících větví uvnitř koruny, vydobudeme na podzim ze školky a vysadíme do sadu.

4. Řídká patrová koruna

V řídké patrové koruně se ponechávají na rozdíl od patrové koruny v prvním roce tvarování nejvýše 3 sousedící větve. Čtyři větve se v této koruně ponechají tehdy, rostou-li navzájem křížem vždy přes jeden pupen, přičemž je každá větev na kmínku zakotvena v pravém úhlu.
V dalších letech tvoří korunu již 5 – 8 základních větví, které vytvořily patra o 2 až 3 sousedících větvích, avšak též se čtyřmi křížením rostoucími větvemi. Není-li vhodná sousedící skupina větví, ponecháváme též jednotlivé větve. Horní postranní větev osamostatníme, aby nekončila koruna patrem.
Střední vedoucí výhon zachováme u odrůd s jehlancovitě (pyramidálně) utvořenou korunou (u Anýzového, Číňanky zlaté, Papírovky a jiných). U odrůd s kulovitou korunou vyřízneme střední prodlužující výhon za 1 až 2 roky po založení posledních větví. U odrůd s rozložitou korunou použijeme vedoucího výhonu, když uhnul stranou, jako poslední základní větve.
Mezi jednotlivými patry a jednotlivými větvemi, které odbočují v 70 až 80° nebo v menším, úhlu, volíme tyto vzdálenosti: na jihu 20 – 60 cm, ve středním pásmu 15 – 40 cm, na Urale a na Sibiři 12 – 35 cm.
Aby měla koruna správný tvar, musí každá větev odbočovat od kmene pod velkým úhlem.