Ovocnářství » Sklizeň plodů

Bedýnky pro skladování ovoce

admin — Tue, 18 Nov 2025 16:20:35 +0000

Skladování ovoce je důležitým krokem k tomu, aby jablka, hrušky a další podzimní úroda vydržely co nejdéle čerstvé. Jedním z nejlepších způsobů, jak ovoce uskladnit, jsou dřevěné bedýnky ze smrkového dřeva. Smrkové dřevo je přirozeně lehké, prodyšné a krásně voní, díky čemuž vytváří ovoce ideální prostředí. Jablka i hrušky v něm dýchají, neplešatí a nezačínají zbytečně rychle zahnívat.

Naše bedýnky vyrábíme v délkách 40, 50 a 60 cm, všechny jsou 30 cm široké a 20 cm vysoké, což je rozměr ideální na běžnou sklizeň ze zahrádky i větší sudy jablek. Každá bedýnka je vyrobena bez jakéhokoli povrchového ošetření, aby se do ovoce nedostala žádná chemie, lak, barva nebo nežádoucí pach. Díky tomu zůstává chuť ovoce naprosto přirozená a neovlivněná.

Dřevo je navíc materiál, který umí regulovat vlhkost – když je jí příliš, absorbuje ji, a když je prostředí příliš suché, nepouští zbytečně ovoce vysychat. To je obrovská výhoda oproti plastovým přepravkám nebo kovovým boxům. Jablka a hrušky tak získávají stabilní, přírodní a bezpečné zázemí.

Bedýnky mají také perfektní odvětrání, díky kterému může kolem ovoce volně proudit vzduch. Každý kus ovoce tak dostane vlastní prostor a není namačkán, což snižuje riziko otlaků a následného kažení. Pokud skladujete více odrůd jablek a hrušek, můžete je v bedýnkách snadno rozdělit.

Velkou výhodou je, že bedýnky lze skládat na sebe. Konstrukce je pevná, ale zároveň lehká, takže vytvoření vysokého regálu není problém ani v menších sklepech či komorách. Díky tomu dokáže i malá místnost pojmout velké množství ovoce. Skládání na sebe navíc šetří místo a udržuje skládku přehlednou.

Ovoce v bedýnkách můžete snadno kontrolovat. Stačí bedýnku jen vysunout, zvednout nebo přenést. Jablka a hrušky by totiž měla být pravidelně kontrolována – jeden nahnilý kus by mohl zkazit celý obsah. Dřevo navíc umožňuje ovoce vyskládat i v jedné vrstvě, což je ideální pro citlivější odrůdy, jako jsou pozdní hrušky.

Smrkové bedýnky se skvěle hodí nejen pro čerstvě nasbírané ovoce, ale také pro stáčení, sušení nebo skladování jablek určených na mošt. Pokud máte sklep s nižší teplotou a stabilní vlhkostí, prodloužíte čerstvost ovoce i o několik měsíců. Bedýnky lze využít i v garáži, zahradním domku nebo na suché verandě.

Dalším velkým benefitem dřeva je, že je ekologické. Po skončení sezóny lze bedýnky jednoduše vyčistit, vysušit a nechat připravené na další rok. A pokud je zrovna nepotřebujete na ovoce, snadno v nich uskladníte zeleninu, bylinky, brambory nebo dokonce dekorace či nářadí.

Každá bedýnka je pečlivě sbita tak, aby byla stabilní a odolná. Přesto je dostatečně lehká, aby ji mohla pohodlně přenášet i starší osoba nebo dítě. Vnitřní prostor je navržen tak, aby se do něj pohodlně vešly různé velikosti jablek a hrušek, ať už jsou malé, střední nebo velké.

Dřevo je materiál, který tradičně využívali už naši předci. Tehdy nebyly žádné speciální plastové koše – a přesto dokázali ovoce skladovat až do jara. Stejně dobře to funguje i dnes. Prodyšnost dřeva je zkrátka nenahraditelná.

Dřevěné bedýnky jsou estetickým doplňkem každého sklepa. Vytvoří krásný, venkovský a přirozený dojem. Pokud máte ve sklepě více regálů, můžete bedýnky jednoduše vyskládat vedle sebe a vytvořit si tak svůj vlastní, přehledný „ovoce sklad“ s jasně určenými místy pro různé odrůdy.

Výhodou je také to, že bedýnky nezapáchají, nesráží se na nich voda a netvoří se uvnitř plísně. Díky tomu je ovoce bezpečně uloženo v podmínkách, které mu nejvíce vyhovují. Dřevěné bedýnky pomáhají uchovat nejen čerstvost, ale i aroma ovoce.

Kromě praktického využití se bedýnky hodí i pro dekorativní účely – lze je umístit do kuchyně nebo na verandu, kde poslouží jako stylový úložný prostor. Ale jejich hlavní výhodou zůstává stále perfektní funkčnost při skladování jablek, hrušek a dalšího sezónního ovoce.

Správně uložené ovoce v dřevěných bedýnkách vydrží mnohem déle než v uzavřených plastových boxech. Dřevěné lamely umožní odpařovat přebytečnou vlhkost, zatímco pevná konstrukce chrání plody před poškozením.

Pokud chcete, aby vaše podzimní sklizeň vydržela až do zimy nebo dokonce do jara, jsou smrkové bedýnky jasná volba. Jsou jednoduché, přírodní, praktické a cenově dostupné. A hlavně – přesně plní to, co od nich očekáváte.

Sklizeň peckového ovoce

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:07:07 +0000

Peckové ovoce (višně, slivoně, třešně, meruňky a broskvoně) mají, tak jako plody jádrovin, sklizňovou a konzumní zralost. Tyto plody se při uložení rychle kazí a snášejí špatně delší dopravu.
Peckové ovoce sklízíme podle určení stadiích zralosti. Pro místní spotřebu jako čerstvé a také k sušení češeme peckové ovoce plné konzumní zralosti. Jsou.li plody určeny ke konzervování, češeme je 3 až 4 dny před dosažením konzumní zralosti, pokud jsou ještě tuhé. Takové plody se pak při varu nerozvářejí.
K dopravě na velké vzdálenosti sklízíme plody, když dosáhly normální velikosti a vybarvení, avšak ještě před dosažením konzumní zralosti, aby dozrály při dopravě. Plody sklizené příliš záhy jsou méně chutné, při uložení vadnou a dají se špatně uchovat přezrálé plody se rychle kazí.
Višně a třešně určené k dopravě sklízíme se stopkami, jež odstřihujeme nůžkami. Bez stopek se plody rychle kazí a jsou nezpůsobilé k dopravě.
Peckové ovoce třídíme podle jakosti a velikosti přímo na místě sklizně. Méně hodnotné plody odkládáme do zvláštní nádoby. Broskve, meruňky a slivoně třídíme podle standardu, platného pro celý Sovětský svaz, na první a druhou tržní třídu.
Nejlepším obalem na peckové ovoce jsou síta, která pojmou 4 – 8 kg ovoce. balíme takto: velké plody ukládáme na dno síta v soustředných kruzích, aby je stopky nepoškodily. Malé plody nasypeme až po okraje síta, kterým přitom zlehka potřásáme, aby se pevně slehly. Uprostřed síta musí být plody o 2 až 3 cm výše než na okrajích. Tím zajistíme pevnost balení. Ovocem naplněná síta stavíme na rám, široký jako síta, a pokryjeme je papírem. Pak přiložíme na povrch sít víko z tenkých destiček a svážeme je pevným motouzem s rámem. Takto svázaná síta se jmenují „balíky“.
Někdy balíme peckové ovoce i do bedniček. K tomu jsou nejlepší bedničky loubkové, které pojmou 4 až 9 kg ovoce.

Balení ovoce

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:06:33 +0000

K balení jablek a hrušek se používá různých druhů obalů: ruské dvoudílné a třídílné normalizované bedny, krymské bedny a polobedny, sudu a polosudu. Výběr nejvhodnějšího obalu závisí na odrůdových vlastnostech plodů a na jejich určení.
Ruskou bednu lze nejsnáze zhotovit a je nejlevnější. Používá se jí ve velkém rozsahu k balení ovoce ve středním pásmu. Krymská bedna a polobedna je dražší, ale plody jsou v nich lépe chráněny a pohodlněji se s nimi pracuje. Krymské bedny a polobedny se používá hlavně na Krymu k balení nejkvalitnějších odrůd jablek a hrušek.
Plody se ukládají do beden třemi způsoby: pravoúhlým, šachovnicovým (trojúhelníkovým) a úhlopříčným (diagonálním).
Při pravoúhlém balení obložíme dno i stěny bedny papírem, a pak ji vyložíme slabou vrstvou hoblin. Ve střední části bedny dáme poněkud více hoblin než na okrajích, aby bedna nebyl příliš vypouklá. Jablka ukládáme stopkou dolů, počínajíc z levé strany bedny. První vrstvu pokryjeme po uložené slabou vrstvou hoblin, a pak ukládáme druhou vrstvu jablek atd. Po uložení poslední vrstvy zakryjeme plody nahoře bílým papírem, a pak slabší vrstvou hoblin a dlouhou slámou. Aby bylo balení vzorné, musí být plody stejně velké, musí být ukládány v rovných řadách a nesmějí vyčnívat nad okraj bedny výš než 1 cm u příčných stěn a 2 cm uprostřed bedny.
Šachovnicového (trojúhelníkového) balení používáme tehdy, když nelze uložit podél příčné stěny bedny plný počet jablek. Pořadí trojúhelníkového ukládání plodů se neliší od pravoúhlého. Bedny s ovocem stavíme pevně k sobě na rám předem připravený, načež je zatlučeme. Po zatlučení ořízneme konce slámy nožem a bednu označíme.
Ovoce nejcennější a nejjemnější, určené k dlouhému uskladnění, balíme každý plod zvlášť do pergamenového papíru a ukládáme úhlopříčným způsobem, jak je zřejmé z obrazu 60. Na dno bedny dáme vlnitou lepenku a stěny vyložíme papírem. Po naplnění bedny přikryjeme vrchní vrstvu ovoce okrajem papíru, přečnívajícím na stranách bedny. Na povrch dáme ještě vlnitou lepenku, a pak bednu zatlučeme.
Jablka balíme často do sudů, které pojmou 60 až 65 kg plodů, a do půlsudů, do nichž se vejde 30 až 35 kg. Do sudů balíme odrůdy, které jsou trvanlivější při uskladnění, mají silnou slupku a snášejí dobře dalekou dopravu.
Před balením jablek postavíme sud na dno, které bude po zabalení víkem. Sud vyložíme po stranách papírem, vložíme jmenovku s označením obráceným dolů a vlnitou lepenku, vlněním obráceným ke dnu. Uložíme 2 – 3 řady jablek stopkou vzhůru do soustředných kruhů. Pak nasypeme jablka tak, aby se pevně ssedla a aby mezi nimi nebyly dutiny. Poslední dvě vrstvy jablek uložíme opět v koncentrických kruzích tak, aby plody poněkud přečnívaly úroveň sudu. Po uložení položíme na povrch ovoce vlnitou lepenku vlněním vzhůru a přibijeme k sudu na dno.

Třídění plodů podle jakosti a velikosti

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:06:09 +0000

Po sklizni třídíme ovoce podle jakosti a podle platného standardu do čtyř tržních tříd: výběr, první, druhá a třetí třída. Třidič musí mít 5 bedniček pro ukládání ovoce. do páté ukládá odpad (brak).
K výběru patří plody, které mají typický tvar a zbarvení určité odrůdy. Tyto plody musí mít normální velikost, musí být zcela zdravé, bez mechanického poškození, musí mít hladký povrch, se zachovalou stopkou a nesmějí být stiženy žádnou houbovou chorobou.
Plody první třídy mají nepatrné odchylky ve tvaru a vybarvení proti plodům výběru. Připouštějí se plody s nepatrným vpichem květopasu jabloňového, s neznatelnými rankami po krupobití, s menší strupovitostí a s malými bradavkami. Do první třídy se nehodí plody s mechanickým poškozením (poraněné a otlačené) a plody poškozené obalečem, hnilobou, moniliosou, plísní atd.
Do druhé třídy patří plody, které nemají pro příslušnou odrůdu typický tvar a nemají barvu příslušné pomologické odrůdy. Sem můžeme zařadit plody s poškozením po krupobití, otlačené, bez stopky a jinak mechanicky poškozené, avšak s nepoškozenou dužninou. Zařazujeme sem též plody poškozené obalečem a s zacelenými ranami způsobenými jiným hmyzem.
Do třetí třídy řadíme plody různého tvaru, se zahojenými ranami po vpichu, s úžehem a poškozené obalečem. Všechny ostatní plody jsou určeny do opadu (braku).
Po roztřídění podle jakosti třídíme plody podle velikosti, buď ručně, nebo speciálními třídícími stroji. Při ručním třídění používáme zvláštních deskových třidičů s kruhovými otvory. Rozdíl mezi jednotlivými otvory je 5 mm. Můžeme používat též třidiče Kozlovova, složeného z jedné vodorovné a ze dvou postranních destiček, spojených v pravém úhlu.
Ve velkých tržních sadech se používá speciálních třídících strojů, které třídí plody podle váhy a podle objemu.

Vyrosení neboli vypocení plodů

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:05:34 +0000

Sklizené ovoce ukládáme na hromady. Pod hromadu uložíme na zem 7 – 8centimetrovou vrstvu suché slámy a nahoru hobliny. Plody klademe na hromady vysoké 50 – 75 cm. Necháme je v hromadách nejdéle 7 až 10 dní. Delší ponechávání plodů na hromadách snižuje jejich způsobilost k dalšímu skladování.
V očesaných plodech pokračují fyziologické pochody, zvláště dýchání. Přitom se plody zahřívají a na jejich povrchu se vylučují krůpěje vody, plody se jakoby „potí“. Proto nazýváme tento pochod též „rosením“ nebo „pocením“ plodů.
Kladné účinky vyrosení plodů spočívají v tom, že se objevují na plodech i menší poškození (například vpichy, pomačkaná místa). Tak je možno poškozené plody pečlivě vyřadit při třídění. Na hromadě plody dozrávají, ztrácejí přebytečnou vlhkost, lépe se zbarvují a získávají chuť vlastní příslušné odrůdě. Pozorování však dokazují, že plody, které byly uloženy na hromadě, rychleji vadnou a ztrácejí trvanlivost při dalším uskladnění. Letní odrůdy jablek a hrušek nesmíme vůbec nechávat na hromadě, poněvadž rychle přezrávají a kazí se. Vyrosení plodů má kladný význam jen tehdy, když češeme plody poněkud nedozrálé.
Plody určené k dlouhému uskladnění ve skladištích a v chladírnách nesmíme nechat vypotit. Tady je nutno česat plody ve stadiu úplné sklizňové zralosti a po sklizni je neprodleně roztřídit a balit.

Technika sklizně

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:05:04 +0000

Při česání plodů si musíme počínat velmi opatrně. Nedbalost při sklizni způsobuje poškození a snižuje jakost plodů.
Česači ovoce musí mít krátce ostříhané nehty, aby ovoce při česání neporanili. Sklízíme ručně, plody otáčíme opatrně kolem stopky a současně je odkláníme stranou a zvedáme je. Začneme česat ze spodních větví, přecházíme na střední, a konečně na horní části koruny. Ovoce lze česat, až když na něm oschla ranní rosa. Vlhké nebo mokré plody se rychle zahřívají a kazí. Do košíku je nutno ukládat plody velmi opatrně, aby se navzájem neotlačovaly. Ovocem naplněné košíky stavíme na stinné místo nebo je hned přenášíme pod přístřešek k dočasnému uložení.
Ke kontrole množství a jakosti sklizených plodů pokládáme na dno každého košíku kovové nebo dřevěné číslo česače s uvedením čísla řady nebo stromu. Při vyprazdňování košíků se čísla sbírají a podle nich se vede evidence sklizně.

Boj proti opadu plodů

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:04:36 +0000

Plody četných odrůd jabloní a hrušní často opadávají v různých údobích růstu a dozrávání, čímž vznikají velké ztráty sklizně a snižuje se jakost plodů. Plody opadávají proto, že se v místě styku stopky s plodonoši tvoří korková přepážková vrstva. Živé buňky této vrstvy se od sebe oddělují, stopka se jakoby napříč rozlomí a plod se na stromě drží jen cévními svazky. Vlastní vahou a větrem se po přerušení svazků oddělí a spadne.
Výzkumy ukázaly, že tvorba dělivé vrstvičky závisí na obsahu růstových látek v plodu. V okamžiku ukončení růstu plodu a v době jeho dozrávání se silně snižuje množství růstových látek v plodu, což též vyvolává tvorbu dělivé vrstvy. Pokusy je dokázáno, že použitím umělých růstových látek v pravý čas zpomalíme tvoření dělivé vrstvy a zabrzdíme opad plodů.
Technika použití růstových látek je velmi jednoduchá a přípustná. Záleží v postřiku koruny stromu roztokem speciálního preparátu. Vyzkoušení tohoto opatření fyziologickým ústavem K. A. Timirjazeva při Akademii věd SSSR (prof. J. V. Rakijin) na různých odrůdách jabloní a hrušní ukázalo, že použití růstových látek značně snižuje opad plodů a poskytuje možnost udržet je na stromech až do výhodnější doby sklizně.
Účinnost použití růstových látek závisí na době postřiku stromu, na koncentraci roztoku růstových látek, na půdních a klimatických podmínkách, stanoviště, jakož i na odrůdových vlastnostech rostliny.
V boji proti opadu bylo zjištěno dobrých výsledků použitím preparátu kyseliny alfa-naftyloctové (zkratka ANU) v koncentraci 10 mg suché látky na 1 litr vody (0,001%). Podle technických pokynů profesora J. V. Rakijina, které byly schváleny ministerstvem zemědělství SSSR, doporučuje se tento postup při přípravě roztoku růstových látek a při jeho použití:
Roztok preparátu se připraví v den, kdy ho použijeme. K jeho přípravě můžeme použít obyčejné pitné vody. Množství růstových látek odvážíme na přesných technických váhách. Odvážené množství preparátu polijeme vodou v poměru 2 litry na 1 gram látky. Pak vaříme směs až do úplného rozpuštění preparátu.tak dostaneme základní roztok. Vlijeme-li přesně odpovídající množství tohoto roztoku do napřed odměřeného množství vody, získáme použitelný roztok, kterým pak postřikujeme stromy. Pro přípravu základního roztoku můžeme použít kbelíku nebo obyčejného hrnce a pro přípravu použitelného roztoku železné nádrže, dřevěné kádě nebo sudu.
Máme připravit například 500 litrů použitelného roztoku ANU o koncentraci 0,001%. Na tento roztok potřebujeme přesně 5 g preparátu. K dosažení základního roztoku musíme rozpustit toto množství v 10 l vody a povařit. Jakmile základní roztok vychladne, vlijeme jej do sudu, do něhož jsme napřed nalili 490 l vody. Obsah sudu pak dobře promícháme, a roztok je připraven k upotřebení.
Použitelný roztok nejlépe připravíme v sadě. Proto dopravíme základní roztok do sadu ve skleněných lahvích, kovových konvích, sudech nebo v dřevěných kádích. Základního roztoku, který jsme neupotřebili v den, kdy byl připraven, můžeme použít i příští den. Musíme jej uložit v chladu.
Na každou jabloň a hrušeň průměrné velikosti, mající až 100 kg plodů, je třeba přibližně 25 l roztoku. Na postřik 1 hektaru sadu (200 stromů) je tedy třeba 5000 l, to je asi 500 konví roztoku. Z toho vyplývá, že při standardní koncentraci ANU (0,001%) a při jednom postřiku stromů se spotřebuje asi 50 g preparátu na každý hektar sadu. Nekryje třeba dvojího postřiku. Pak připadá na 1 hektar sadu asi 100 g růstové látky.
Pro postřik stromů roztokem růstových látek lze používat stejných stříkaček (přenosných, potažních a traktorových), jakých používáme v sadech v boji proti nemocem a škůdcům rostlin. Technika postřiku korun stromů růstovými látkami je stejná jako při postřiku látkami hubícími hmyz a houbomornými. Chceme-li roztokem šetřit, musíme dbát, aby jej stříkačka dobře rozptylovala.
Úspěch použití růstových látek závisí hodně na době postřiku. Při stanovení doby postřiku musíme dbát, aby byl postřik proveden v údobí, kdy se ještě nezačaly, tvořit na rozhraní stopek korkové dělivé vrstvy. Nemáme však začínat s postřikem příliš záhy. Účinek růstových látek je omezen na určitou dobu a může přestat ještě před započetím možného opadu plodů.
Pro většinu odrůd je nejvhodnější dobou k postřiku údobí, kdy začínají opadávat jednotlivé nepoškozené plody, které dosáhly normální velikosti a normálního tvaru. Opadávání znetvořených, příliš malých, poškozených (i červivých) plodů nevěnujeme pozornost. Účinek postřiku se projevuje asi po 3 až 4 dnech. Při opětném zesílení opadu, které může nastat nejdříve 1 ½ až 2 týdny po prvním postřiku, musíme postřik opakovat.
Po postřiku růstovými látkami se udrží na stromech nejen zdravé, ale také některé poškozené plody. To však není zvlášť nebezpečné, poněvadž hlavní podíl poškozených plodů spadne již před postřikem.
Odrůdy náchylné k náhlému shazování plodů je nutno postříkat několik dní (4 až 5) před předpokládaným opadem. Zbývají-li od okamžiku postřiku do zamýšlené doby sklizně asi 3 týdny, je nutno po 10 dnech po prvním postřiku opakovat jej ještě po druhé.
Stromy některých odrůd drží dobře plody, téměř až do doby sklizně. Avšak potom u nich nastane rychlý, stupňující se opad. Stromy těchto odrůd je nutno postřikovat 10 až 15 dní před sklizní plodů.
Koruny stromů je třeba postřikovat velmi pečlivě, a to zevně i uvnitř tak, aby byly stopky roztokem určitě navlhčeny.
Spotřebujeme-li na průměrný strom (se sklizní do 100 kg ovoce) asi 25 l roztoku, musíme zvýšit pro mohutnější stromy množství roztoku, a to v dávce 1 litr roztoku na 4 až 5 kg plodů (nad 100 kg).
Postřik musíme provést za jasného a suchého počasí. Můžeme stříkat po celý den. Prší-li za 8 hodin po postřiku, nesnižuje se již účinek růstových látek.

Doba sklizně jádrového ovoce

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:03:57 +0000

Jakost plodů a jejich trvanlivost při uskladnění závisí při uskladnění závisí do značné míry na správné volbě doby sklizně. Předčasně sklizené ovoce, které nedosáhlo na stromě normální zralosti, špatně snáší uskladnění (vadne), nezíská přirozené vybarvení a ztrácí na chuti. Na stromě přezrálé ovoce snáší špatně uskladnění, moučnatí a rychle se kazí.
Plody různých odrůd téhož druhu dozrávají v různých dobách. Zvlášť velký je rozdíl v době dozrávání jednotlivých odrůd jablek a hrušek. Proto se všechny odrůdy jabloní a hrušní dělí podle doby dozrávání na letní, podzimní a zimní. Odrůdy ostatních druhů se dělí na ovoce rané, středně rané a pozdní. Kromě toho je nutno rozeznávat sklizňovou a konzumní zralost ovoce. u letních odrůd se sklizňová zralost časově shoduje se zralostí konzumní. U podzimní a zimních odrůd dosahuje ovoce konzumní zralosti později, až po zralosti sklizňové.
Plody letních odrůd jádrovin dozrávají v srpnu a nabývají chuti a vybarvení vlastního příslušné odrůdě již v době sklizně. Nedají se dlouho skladovat, pouze 10 – 12 dní, a špatně snášejí dopravu na velké vzdálenosti.
Plody podzimních odrůd dozrávají v první polovině září. Většina z nich získá dobrou chuť až po 1 až 2 týdnech po sklizni. Dají se skladovat až dva měsíce.
Plody zimních odrůd dozrávají v oblastech středního pásma koncem září a na jihu v první polovině října. V době sklizně nemají ještě typickou chuť ani vybarvení příslušné odrůdy. Trvalé chuti a vybarvení nabývají teprve v době uložení, to je asi za měsíc až dva. Dají se dlouho skladovat. Plody odrůd, rostoucích ve středních oblastech, lze skladovat průměrně 3 až 4 měsíce, v jižních oblastech 5 až 6 měsíců. Některé odrůdy jablek, například Sary sinap a Simirenkova reneta, se uchovávají až do nové sklizně. Zimní odrůdy jablek a hrušek snášejí dobře dopravu na velké vzdálenosti.
Doba uzrávání plodů každé odrůdy se může hodně měnit podle místních klimatických podmínek. Tak například odrůdy Antonovka, Jadernička Šafránová a některé jiné odrůdy jsou ve středních oblastech odrůdami zimními. Tytéž odrůdy pěstované v jižních oblastech patří podle doby dozrávání k odrůdám podzimním, a někdy dokonce k letním. Na dobu dozrávání má vliv i druh půdy. Na těžkých a chladných půdách dozrávají plody později než na lehkých půdách.
V praxi jsou známy znaky, podle nichž se stanoví stav plodů a jejich sklizňová zralost. Tyto znaky jsou založeny hlavně na určení normální velikosti plodů, jejich vybarvení, ne pevnosti držení plodů na větvi a barvě semen plodů. Dosažení normální velikosti a vybarvení slupky plodů, vlastní každé jednotlivé odrůdě, je základním znakem, který určuje dobu sklizně plodů.
Nezralé plody mají charakteristické trávové zbarvení. Podle stupně zralosti nabývají teprve vlastního vybarvení se žlutavě bělavým nádechem. Plody se vybarvují u většiny odrůd, jakmile dospěji sklizňové zralosti.
Pevnost držení plodů na větvi ukazuje také na stupeň zralosti. U zralých plodů se stopka snadno odděluje od plodonoše. Mezi ním a stopkou se vytvoří korková vrstva, a proto plody padají. U nezralých plodů drží stopka pevně na plodonoši.
V praxi se často stanoví doba sklizně plodů podle vybarvení jejich semen (jader). U zelených, nezralých plodů jsou jádra bílá.
Při dozrávání plodů hnědnou jádra a nabývají skořicového zbarvení. Avšak tento znak není charakteristický pro všechny odrůdy.
Pozorováním Výzkumného ovocnářského ústavu I. V. Mičurina (Metlickij a Komjakovová) bylo zjištěno, že u odrůd, které dozrávají v létě, typu Hrušovky moskevské a Papírovky, mají jádra v údobí sklizňové zralosti plodů bílou barvu. U odrůd dozrávajících na podzim (Skořicové, Borovinka) odpovídá hnědnutí jader sklizňové zralosti plodů. U zimních odrůd (Antonovka, Babuškino, Aport) hnědnou jádra několik dní před sklizňovou zralostí.
Pro místní potřebu češeme plody letních odrůd jádrovin, když dosáhnou konzumní zralosti, to je, když dospějí plody do normální velikosti a nabudou vybarvení, vlastního určité odrůdě. Při dopravě plodů na velké vzdálenosti je češeme 5 až 6 dní před dosažením konzumní zralosti, když plody dosáhnou normální velikosti a začínají mít jim vlastní vybarvení.
Podzimní a zimní odrůdy češeme, když dosáhly normální velikosti a vybarvení. Musíme uvážit, že všechny plody na stromě nedozrávají zároveň. Začátek padání jednotlivých úplně vyzrálých plodů ze stromu ukazuje, že všechny ostatní plody dospěly ke sklizni.
V suchých a horkých letech, zvláště v oblastech Povolží, sklízíme plody dříve, abychom zabránili jejich hromadnému padání.