Naše bedýnky vyrábíme v délkách 40, 50 a 60 cm, všechny jsou 30 cm široké a 20 cm vysoké, což je rozměr ideální na běžnou sklizeň ze zahrádky i větší sudy jablek. Každá bedýnka je vyrobena bez jakéhokoli povrchového ošetření, aby se do ovoce nedostala žádná chemie, lak, barva nebo nežádoucí pach. Díky tomu zůstává chuť ovoce naprosto přirozená a neovlivněná.

Dřevo je navíc materiál, který umí regulovat vlhkost – když je jí příliš, absorbuje ji, a když je prostředí příliš suché, nepouští zbytečně ovoce vysychat. To je obrovská výhoda oproti plastovým přepravkám nebo kovovým boxům. Jablka a hrušky tak získávají stabilní, přírodní a bezpečné zázemí.

Bedýnky mají také perfektní odvětrání, díky kterému může kolem ovoce volně proudit vzduch. Každý kus ovoce tak dostane vlastní prostor a není namačkán, což snižuje riziko otlaků a následného kažení. Pokud skladujete více odrůd jablek a hrušek, můžete je v bedýnkách snadno rozdělit.

Velkou výhodou je, že bedýnky lze skládat na sebe. Konstrukce je pevná, ale zároveň lehká, takže vytvoření vysokého regálu není problém ani v menších sklepech či komorách. Díky tomu dokáže i malá místnost pojmout velké množství ovoce. Skládání na sebe navíc šetří místo a udržuje skládku přehlednou.

Ovoce v bedýnkách můžete snadno kontrolovat. Stačí bedýnku jen vysunout, zvednout nebo přenést. Jablka a hrušky by totiž měla být pravidelně kontrolována – jeden nahnilý kus by mohl zkazit celý obsah. Dřevo navíc umožňuje ovoce vyskládat i v jedné vrstvě, což je ideální pro citlivější odrůdy, jako jsou pozdní hrušky.

Smrkové bedýnky se skvěle hodí nejen pro čerstvě nasbírané ovoce, ale také pro stáčení, sušení nebo skladování jablek určených na mošt. Pokud máte sklep s nižší teplotou a stabilní vlhkostí, prodloužíte čerstvost ovoce i o několik měsíců. Bedýnky lze využít i v garáži, zahradním domku nebo na suché verandě.

Dalším velkým benefitem dřeva je, že je ekologické. Po skončení sezóny lze bedýnky jednoduše vyčistit, vysušit a nechat připravené na další rok. A pokud je zrovna nepotřebujete na ovoce, snadno v nich uskladníte zeleninu, bylinky, brambory nebo dokonce dekorace či nářadí.

Každá bedýnka je pečlivě sbita tak, aby byla stabilní a odolná. Přesto je dostatečně lehká, aby ji mohla pohodlně přenášet i starší osoba nebo dítě. Vnitřní prostor je navržen tak, aby se do něj pohodlně vešly různé velikosti jablek a hrušek, ať už jsou malé, střední nebo velké.

Dřevo je materiál, který tradičně využívali už naši předci. Tehdy nebyly žádné speciální plastové koše – a přesto dokázali ovoce skladovat až do jara. Stejně dobře to funguje i dnes. Prodyšnost dřeva je zkrátka nenahraditelná.

Dřevěné bedýnky jsou estetickým doplňkem každého sklepa. Vytvoří krásný, venkovský a přirozený dojem. Pokud máte ve sklepě více regálů, můžete bedýnky jednoduše vyskládat vedle sebe a vytvořit si tak svůj vlastní, přehledný „ovoce sklad“ s jasně určenými místy pro různé odrůdy.

Výhodou je také to, že bedýnky nezapáchají, nesráží se na nich voda a netvoří se uvnitř plísně. Díky tomu je ovoce bezpečně uloženo v podmínkách, které mu nejvíce vyhovují. Dřevěné bedýnky pomáhají uchovat nejen čerstvost, ale i aroma ovoce.

Kromě praktického využití se bedýnky hodí i pro dekorativní účely – lze je umístit do kuchyně nebo na verandu, kde poslouží jako stylový úložný prostor. Ale jejich hlavní výhodou zůstává stále perfektní funkčnost při skladování jablek, hrušek a dalšího sezónního ovoce.

Správně uložené ovoce v dřevěných bedýnkách vydrží mnohem déle než v uzavřených plastových boxech. Dřevěné lamely umožní odpařovat přebytečnou vlhkost, zatímco pevná konstrukce chrání plody před poškozením.

Pokud chcete, aby vaše podzimní sklizeň vydržela až do zimy nebo dokonce do jara, jsou smrkové bedýnky jasná volba. Jsou jednoduché, přírodní, praktické a cenově dostupné. A hlavně – přesně plní to, co od nich očekáváte.

jablka ke skladování

Prosinec je znám jako první měsíc, kdy začne pořádná zima. Sníh je většinou i v nížinách, přes den už bez zimní bundy budeme mrznout. Teploty se nyní až do jara příliš nad bod mrazu nevydají. Na horách to bude ještě horší. Tento rok zatím příliš sněhu nepřinesl, pouze na horách leží několik desítek centimetrů, neznamená to však, že nebudeme mít žádnou práci. Ledový vítr ofukuje choulostivé rostliny, které jsou nyní bez krytu. Proto stále tyto rostlinky zahříváme pomocí chvojí. Také máme stále čas na odebírání roubů peckovin, tyto rouby pak skladujeme ve sklepě. Ve sklepě však tyto rouby nejsou samy, společnost jim zde dělá spousta ovoce a zeleniny, kterou jsme sem uskladnili. Může se však stát, že většina úrody bude zkažená. Čím to? Může to být „zasedacím pořádkem“. I uskladňování má totiž svoje pravidla.

• Jablka a hrušky – vkládáme do bedýnek, a to jen nepotlučené plody. Zároveň je často kontrolujeme.  Aspoň jednou týdně je probereme a shnilá jablka vyneseme na kompost. Tyto plody umístíme do místa ve sklepě, kde teplota neklesne pod 3°C. Do bedýnek skládáme jablka stopkami nahoru, hrušky naopak stopkami dolů. Toto ovoce by mělo mít dostatek vzduchu, ale ne příliš. Příliš mnoho vzduchu působí na tyto plody negativně, vysychají a ztrácejí chuť. Nezralá jablka nám v tomto případě nedozrají.
• Zeleninu nemůžeme skladovat v bezprostřední blízkosti ovoce. Především jablka snadno načichnou. Mohou tak vonět po cibuli, bramborách a ostatních druzích zeleniny. Pro skladování zeleniny je ideální sklep s dostatečnou vzdušnou vlhkostí, 70 - 80% je ideální. Takovýto sklep pak pomůže uchovat zeleninu dlouhé měsíce v dobrém stavu. Nekazí se a nevysychá. Do nejtemnějšího koutu sklepa patří brambory, tam vydrží mnohem déle. Pokud skladujeme mrkev, skladujeme ji v písku. Určitě by neměla být v blízkosti rajčat. Díky rajčatům totiž mrkev zhořkne. Podobně je na tom i cibule, ta by také neměla být poblíž rajčat. Cibule nehořkne, ale ztratí typický cibulový říz. Vedle košťálovin pak cibule získává jejich chuť. To je způsobeno tím, že zralé plody košťálovin vylučují etylen. Okurky, kapustu nebo petržel rozhodně neskladujeme poblíž jablek ani rajčat. Díky těmto plodům totiž rychle zežloutnou.

Pokud nemáme šanci uchovat plodiny dále od sebe, neznamená to, že je nemůžeme mít v jednom sklepě. Pokud máme jablka blízko zeleniny, použijeme fóliové pytlíky. Do těch vložíme jablka. Těm to neuškodí a ovoce zůstane chutné, zelenina se pak nekazí a my tak můžeme skladovat veškerou úrodu. Pokud skladujeme čínské zelí, vkládáme jej do rohu, kde budeme udržovat vysokou vzdušnou vlhkost. Každý týden zeleninu i ovoce kontrolujeme a nahnilé nebo plesnivé plody odneseme na kompost. Pro kompostování použijeme třeba otevřený dřevěný kompostér, je totiž možné, že poloshnilé plody přijdu k chuti třeba okrasnému ptactvu

Autor: Radim Dvořák Foto Fotolia

1. Jednoduchá podpěra

Jednoduché podpěry jsou ty, které stavíme pod každou jednotlivou sehnout větev stromu. Podpěry stavíme svisle a nenakláníme je. Nesmíme je dávat u paty nebo na konci větve, abychom ji nezlomili. Obvykle zapřeme podpěry ve druhé třetině větve, přitom se vyhneme místům, kde by se mohla větev zlomit nebo odřít, a také vidlicím větve. Větev, kterou podepřeme, nesmíme vysoko zvedat, neboť pod tíhou plodů by se mohla zlomit. Větev má zůstat v normální poloze.
Jednoduchých podpěr se hodně používá ve starých sadech stromů a řídkou korunou a dlouhými větvemi. Nevýhodou tohoto způsobu je značná potřeba podpěr. Kromě toho ztěžují obdělávání půdy a ošetřování stromů.

2. Stěnová neboli špalírová podpěra

Při špalírovém podpírání připevníme ke střednímu pokračování kmene dlouhou podpěru, která dosahuje vrcholu stromu. Pak postavíme k jedné z hlavních větví, rovnoběžně se základní první podpěrou, ve vzdálenosti 30 až 50 cm druhou podpěru, k níž připravíme všechny blízké větve s plody, při čemž zachováme jejich normální polohu. Rovnoběžně s druhou podpěrou, ve stejné vzdálenosti, postavíme třetí podpěru atd. všechny svisle postavené podpěry zpevníme mezi sebou kratšími vodorovnými podpěrami, které umístíme v několika řadách, přibližně ve vzdálenosti jednoho metru od sebe. K nim též připevníme nejbližší větve s plody.
Špalírového podpírání používáme hlavně u odrůd s jehlancovitou korunou (kandil sinap, Sary sinap, Rozmarýnové a jiné, u nichž jsou plody umístěny hlavně na konci dlouhých větví. Při mírném větru se větve těchto odrůd snadno rozkomíhají a pod tíhou úrody se lámou. Každá taková větev s plody potřebuje být přivázána k podpěrám. Špalírové podpírání je dokonalejší než jednoduché.

3. Podpěrná klec

Při tomto způsobu podkládáme podpěry svisle u konců hlavních větví po obvodu koruny. Tyto podpěry přivážeme ke kůlům zaraženým do země. Poté uvazujeme ke svislým podpěrám podpěry vodorovné, jdoucí po obvodu koruny ve 3 až 5 řadách. Tak je podepřený strom jako v „kleci“. Na uvázání větví uvnitř koruny stromu, mezi dvěma protilehlými vodorovnými podpěrami, připevníme dodatečnou podpěru.
Tohoto způsobu podpírání se používá u odrůd s rozložitou korunou, u nichž je plodnost soustředěna hlavně na tenké, převislé plodonosné větévky. Patří k nim na příklad Šampaňská reneta. Parméza zlatá zimní, Kalvil a jiné. Podpěrná klec je jednodušší než špalírová podpěra, neboť vyžaduje méně podpěr a méně práce.

4. Podpěrný jehlanec

Podpěra tvaru jehlanu. Při tomto uspořádání umístíme podle objemu stromu 4 až 8 dlouhých podpěr šikmo kolem stromu. K lepšímu zpevníme se doporučuje zarážet ke spodním koncům podpěr kolíky, k nimž podpěry připevníme. Nad vrcholkem stromů svážeme všechny horní konce šikmo postavených podpěr. Získáme tak tvar jehlanu (pyramidy). Abychom podpěrám dodali víc pevnosti, přivážeme k nim v několika řadách příčné podpěry. K podchycení větví uvnitř koruny upevníme vodorovné podpěry jako v podpěrné kleci.
Tohoto způsobu se používá na Krymu u stromů s menší korunou, a hlavně u zákrsků.

5. Deštníková podpěra

Deštníkovou podpěru zřídíme takto: Ke kmenu stromu a k jeho pokračování v koruně postavíme silnou, dlouhou podpěru, dosahující k vrcholu stromu. Na 4 až 6 místech ji pevně přivážeme ke stromu. Potom připevníme ke konci podpěry tenké a lehké postranní podpěry podle rozložení hlavních větví. Podél těchto podpěr připevníme všechny blízké větve. Spodní konce po stranách podpěr zpevníme příčnými podpěrami a přivážeme je k základní podpěře. Na zvýšení pevnosti spojíme boční podpěry 2 až 3 řadami příčných, tenkých podpěr podle velikosti koruny a podle počtu větví. Tak získáme podpěrnou sestavu, při níž nejsou podpěry opřeny o zem. Podpěry – kromě základních – musí být tenké a lehké, aby nezatěžovaly svou vahou strom.
Výhodou deštníkové podpěry je, že usnadňuje všechny práce spojené s kultivací půdy. Je to však způsob složitý a je k němu třeba kvalifikovaných odborníků.

1. Zakuřování

Kouř zabraňuje vyzařování tepla a půdy. Kouř se vyvine spalováním různého rostlinného materiálu v hromadách určených k zakuřování: vlhké slámy, plevele, bramborové nati, listů a jiných rostlinných odpadů.
Hromadu k zakuřování upravíme obvykle takto: Do země zarazíme kůl a na jeho obě strany položíme dvě dlouhé silné latě, na něž nasteleme suchý materiál (slámu, hoblovačky) v množství asi třetiny až čtvrtiny všeho materiálu, který uložíme na hromadu. Potom uložíme na suchou vrstvu všechen ke spálení připravený vlhký materiál. Povrch hromady posypeme lehce zeminou. Rozměry hromady jsou asi tyto: výška 50 až 75 cm, šířka 12é až 150 cm. když je nutno zakuřovat vtáhneme kůl z hromady a v utvořeném otvoru zapálíme suchý materiál.
Na 1 hektaru sadu připravujeme 120 až 200 zakuřovacích hromad. Materiál pro tyto hromady je třeba nachystat již dlouho před kvetením sadu. Zakuřujeme, když poklesne teplota vzduchu na 1 2°, a pokračujeme přibližně hodinu po východu slunce.
Zapálit musíme všechny hromady současně, a to ze strany, odkud vane vítr, co možná nejrychleji, abychom utvořili najednou velkou kouřovou clonu na celé ploše sadu. Musíme dbát, aby hromady nevyhasly, a nehořely plamenem. Nejúčinnější je zakuřovat zakuřovacími přístroji. Jsou to uzavřené plechové krabice, naplněné směsí látek, které tvoří při zapálení velké množství bílého, neškodného dýmu. Zakuřovací přístroje dýmají 8 až 10 minut.
Zakuřováním nezvýšíme teplotu sadě, ale jak jsme již uvedli, zabráníme vyzařování tepla z půdy, a tím poškození květů mrazíky.

2. Vyhřívání sadu

Vyhřívání sadu je velmi účinné v boji proti jarním mrazíkům. Při vyhřívání se ohřívá spodní vrstva vzduchu a jeho teplota se zvýší o 2° až 3°. Sady zahříváme různými ohřívadly z železného plechu. V ohřívadlech spalujeme naftu, mazut, nebo kamenné uhlí. Rozmístíme je stejnoměrně po celé ploše sadu. Množství ohřívadel, kterých je třeba na jeden hektar, závisí na jejich velikosti a na spalovaném materiálu. Obvykle rozestavíme na 1 hektar 120 až 300 ohřívadel.

Vyhřívání sadů ohřívadly dává velmi dobré výsledky v boji s jarními mrazíky. Ve srovnání se zakuřováním je však vyhřívání sadů dražší. Používá se ho hlavně na jihu v citrusových výsadbách.

3. Předběžná (preventivní) opatření

Předběžná opatření v boji proti mrazíkům mohou být velmi různá. V oblastech, kde přicházejí jarní mrazíky často, je nutno volit ovocné odrůdy odolné proti mrazu, odrůdy, které nekvetou v době, v níž bývají jarní mrazíky, jakož i odrůdy s dlouhou dobou kvetení. Při volbě stanoviště pro sad se musíme vyhnout údolím, uzavřeným kotlinám a nížinným říčním terasám. V těchto místech se udržuje chladný vzduch.
K předběžným opatřením patří též ta, která oddalují počátek vegetace o kvetení o několik dní. Nejúčinnější je natírat vápenným mlékem a zadržovat v sadě sníh. Nahromaděný sníh dobře ušlapeme a před začátkem tání jej pokryjeme slamnatou chlévskou mrvou.