1. zadržování vláhy a kypření půdy

kořání jahodníků nesahá hluboko, proto je zadržení vláhy v půdě rozhodujícím opatřením, umožňujícím normální vzrůst rostlin a dosažení vysokých výnosů.
Zadržování vláhy v půdě počíná využitím podzimních a zimních vzdušných srážek. Proto musíme na podzim půdu hluboko kultivátorova nebo přeorat. Abychom nahromadili co nejvíce sněhu, musíme jej zadržovat: stavět a přemisťovat zásněžky, rozhazovat chrastí, dělat náspy ze sněhu, brázdit sníh apod.
Abychom uchránili nahromaděnou vláhu před vypařením, musíme půdu kypřit. Včasné a soustavné kypření půdy se rovná svým účinkem zálivce. Proto kypříme půdu záhy na jaře, jakmile roztaje sníh a půda poněkud oschne, ihned po odstranění suchých, v zimě odumřelých listů. Rozrušením utvořeného škraloupu vytvoříme podmínky pro dobrý přístup vzduchu do půdy a uchráníme vláhu před vypařením. Malé zpoždění s nakypřením půdy způsobuje vysušování půdy a značné snížení výnosů. V meziřadí kypříme půdu kultivátorem a v řadách motykou nebo rýčem. Na jaře kypříme půdu v řadách rostlin do hloubky 3 až 4 cm a v meziřadí na 6 až 8 cm. další kypření půdy děláme podle tvorby škraloupu a množství plevele. Do sklizně plodů, podle zaplevelení pozemku a ulehlosti půdy, kypříme obvykle 4krát až 5krát, včetně prvního kypření na jaře a 2krát až 3krát plejeme v řadách, motyčkami nebo rýči. Plevel musíme odstranit i s kořeny a nepoškodit přitom trsy jahodníku.
Mimořádnou pozornost musíme věnovat ošetřování jahodoven po sklizni. Pečlivé ošetření po sklizni zaručí vysoký výnos v příštím roce. V praxi se však mnohdy ponechávají jahodovny po sklizni jahod bez ošetření, což značně oslabuje rostliny, snižuje jejich odolnost proti mrazům a způsobuje mnohdy i úplný zánik celé jahodovny. Řádné ošetření po sklizni zaručuje obnovu listoví, nahromadění dostatečného množství zásobních látek v rostlinách, založení květných orgánů na budoucí rok a otužení rostlin na zimu.
Po sklizni jahod je nutno jahodovnu především vyčistit, odstranit z ní suché a poškozené listy a plevel, který bývá zdrojem a útulkem chorob a škůdců. Zároveň je nutné prořezat a odstranit všechny přebytečné šlahouny, poněvadž ji silně zahušťují a vyčerpávají matečné rostliny. Do konce vegetace opakujeme čištění od výběžků (šlahounů) třikrát až čtyřikrát. Šlahounů lze použít k výsadbě nových jahodoven. Kromě toho je nutno proplít půdu do příchodu mrazů dvakrát až třikrát a tolikrát ji též nakypřit mezi řadami i v řadách, kolem rostlin.
Pro nahromadění většího množství zásobních látek v rostlinách a založení plodonosných orgánů na další rok jahodník po sklizni přihnojíme.
Za suchého podzimu je nutno jahodovnu zavlažovat, aby dosáhla vlhkost půdy 60% plné vodní kapacity.

2. Nastýlání neboli mulchování

Jedním z důležitých opatření, která zajišťují zvýšení výnosů jahodníku, je postýlání meziřadí v jahodovně.
Na půdě pokryté nastýlkou se netvoří škraloup a lépe se udržuje vláha, půda se pomalu sléhá a méně se zaplevelí. Kromě toho se v ní lépe hromadí živiny.
Jako nasytýlky je možno použít nejrůznějšího materiálu: slamnaté chlévské mrvy, humusu, kompostu, rašeliny, listí aj. tento materiál není jen nastýlkou, ale zároveň hnojivem. K mulchování 1 ha jahodovny je zapotřebí 20 – 25 tun chlévské mrvy,30 – 35 tun humusu, 40 – 50 tun rašeliny.
Mulchujeme hned po prvním kypření na jaře nebo po jarní výsadbě. Postýláme celou plochu meziřadí a ponecháváme jen „misky“ o průměru 10 – 12 cm kolem rostlin.
Velmi dobrých výsledků dosáhneme použitím mulchovacího papíru. Při pokusech ovocnářského ústavu I. V. Mičurina bylo použitím mulchovacího papíru dosaženo zvýšení sklizně jahod asi o 100% a nastýláním slámou (ve vrstvě asi 10 – 12 cm) bylo dosaženo zvýšení jen o 60%. Při pokusech Kujbyševské výzkumné stanice zvýšilo nastýlání humusem značně sklizně a uspíšilo dozrávání jahod.
Zvláště velký význam má postýlání jahodníku v suchých oblastech, kde je udržení půdní vláhy rozhodujícím činitelem pro dosažení vysokých sklizní.

3. Podkládání plodů

Nastýláme-li, musíme podkládat plody před dozráním, abychom zabránili jejich znečištění, k podkládání můžeme použít suché slamnaté chlévské mrvy, slámy, listí atd. Doba podkládání závisí na druhu použitého materiálu a na klimatických podmínkách oblasti. V sušších oblastech podkládáme poněkud dříve, neboť podkládání je tu zároveň nastýláním. V oblastech s dostatečným množstvím podložíme plody 15 – 20 dnů před dozráním.

4. Kopčení

Během léta se několikerým obděláváním půdy a jejím splavováním dešťovou vodou obnažuje u jahodníku horní část kořenů, jako by vystupovaly z půdy. Obnažení kořání působí nepříznivě na vývin rostlin a snižuje jejich odolnost proti mrazům a proti suchu. Proto je nutno trsy jahodníku každý rok na podzim přikopčit.
Když jsme z jakýchkoliv důvodů nekopčili na podzim, musíme kopčit záhy na jaře v době prvního kypření půdy. Ve velkých jahodovnách kopčíme takto: V meziřadí použijeme plečky s odhrnovacími radličkami, které přihrnují půdu k řadám rostlin. Za plečkou jdou lidé s motyčkami a rýči, kteří sypou půdu mezi řady rostlin a urovnají ji.
Kopčit musíme opatrně, abychom nezasypali „srdéčka“ rostlin. Po kopčení upravíme vzniklé nerovnosti a ušlapanou půdu v meziřadích zkypříme. V menších jahodovnách kopčíme ručně, motyčkami a rýči.

5. Ochrana jahodníku před mrazy

Jahodník často vymrzá v kontinentálních oblastech s nedostatečnou sněhovou pokrývkou (méně než 15 až 18 cm), a také na otevřených stanovištích, kde bývá sníh odvát větrem.
Abychom ochránili jahodovny před vymrzáním, musíme zadržovat sníh. Proto zakládáme jahodovny na dobře ochráněných pozemcích. Na pozemku zřídíme pak kulisy ze stonků slunečnic a z chvojí. Nejlépe je vysadit kulisy napříč převládajícího směru větru.
V oblastech, kde jahodník často vymrzá v údobí déle trvajících holomrazů na začátku zimy (voroněžská oblast, Povolží, západní Sibiř), je nutno zakrýt jahodník na zimu 4 až 5 cm silnou vrstvou slámy, listí nebo jiného materiálu. Zakrývat je nutno hned poté, kdy půda poněkud zmrzne. Zároveň je nutno chránit pečlivě pozemek kladením otrávených návnad proti myším. Pokrývku sejmeme na jaře po roztání sněhu. Slámu z řad odstraníme a ponecháme ji v meziřadích, abychom jí zde použili jako nastýlky a zároveň jako podkladu pro plody. Pokusy ovocnářského ústavu I. V. Mičurina a Krasnodarské výzkumné stanice s přikrýváním jahodníku slámou bylo dosaženo kladných výsledků.

6. Boj s jarními mrazíky

Jarní mrazíky působí téměř každý rok jahodníku velké škody tím, že ničí květy a polorozvitá květná poupata. Nejlepším prostředkem ochrany jahodníku před mrazy je zakrývání rostlin. Jako pokrývky je možno použít rohoží, slámy, papíru a jiného materiálu.

7. Hnojení

Hnojení je jedním z nejdůležitějších opatření, umožňujících dobrý růst a vysoký výnos jahodníku. Jeho požadavky na hnojení závisí na mnoha podmínkách: na složení a vlastnostech půdy, předplodinách, věku jahodovny atd. je možno použít jak organických, tak i minerálních hnojiv.
Zvláště velký význam pro dosažení vysokých sklizní jahodníku má předběžné zásobení půdy živinami. Na pozemcích, které byly předběžně vyhnojeny, bývá výnos jahodníku vždy mnohem vyšší, zejména v prvních letech výsadby, než na pozemcích hnojených v době založení. Vysvětluje se to tím, že se předběžně zapravená hnojiva činností mikroorganismů v půdě rozloží na jednotlivé složky, které jsou pro kořeny přijatelnější než čerstvé hnojivo.
Na půdách dobře vyhnojených chlévskou mrvou nevyžaduje jahodník v prvním roce po výsadbě žádného hnojení. Na chudých, hlinitopísčitých půdách je nutno hnojit každý rok.
Chlévskou mrvou hnojíme na jaře na povrch, po prvním kypření půdy, po sklizni plodů ji pak zapravíme do půdy. Při rozhození na povrch půdy je chlévská mrva zároveň nastýlkou a podkladem pod jahody, který je chrání před znečištěním zeminou.
Rašelina je také dobré organické hnojivo k jahodníku, zvláště v severních oblastech, kde je velká těžba rašeliny. Abychom zvýšili účinnost rašeliny, musíme ji používat jako kompostu ve směsi s chlévskou mrvou, vápnem a fekáliemi. Rašelinného kompostu se používá v dávkách 40 až 60 t/ha. V plodících jahodovnách nelze však kompostu s fekáliemi použít, neboť bychom tím znečistili plody.
Pokusy bylo dokázáno, že při použití směsi fosforečných, dusíkatých a draselných hnojiv lze dosáhnout stejné sklizně jako při použití chlévské mrvy. Dávky minerálních hnojiv se řídí požadavky půdy; dusíkatých hnojiv lze doporučit průměrně 60 – 90 kg, kyseliny fosforečné 60 – 80 kg a kysličníku draselného 60 – 80 kg rozpustných živin na 1 ha. Těžko se rozkládající minerálních hnojiva ( draselná a fosforečná) zapravíme na podzim a snadno rozpustná (dusíkatá) na jaře před kypřením půdy přímo k trsům.
Při použití minerálních hnojiv, zejména dusíkatých a draselných, je nutno postupovat velmi opatrně, aby nepadla na listy rostlin, poněvadž by se tím silně popálily.
Výnos jahodníku rychle stoupne, použijeme-li hnojiv ve dvou údobích: záhy na jaře a v létě, po sklizni plodů. Letní hnojení podporuje intenzivnější zakládání pupenů pro budoucí sklizeň.
V agronomické laboratoři sovchozu V. I. Lenina v moskevské oblasti byl učiněn pokus s použitím dusíkatého hnojiva ve 3 dávkách v množství 80 kg rozpustné živiny na 1 ha k odrůdě Roščinská. Tím bylo dosaženo sklizně 81 q s ha, oproti 60 q na kontrolním dílci. Hnojiv bylo použito v těchto údobích: 1. záhy na jaře, začátkem vegetace rostlin – 30 kg, 2. před dozráním jahod – 30 kg, 3. po sklizni plodů – 20 kg.
V témž sovchozu bylo dosaženo na samostatném pozemku, při týchž dávkách použitého dusíku v jednořádkové výsadbě odrůdy Roščinská v druhém roce plodnosti sklizně 85 q s 1 ha.
Ještě lépe je použít pro jarní přihnojování místních hnojiv – močůvky a drůbežího trusu. Močůvku zředíme trojnásobným až čtyřnásobným množstvím vody a drůbeží trus sedminásobným až osminásobným množstvím. Každý trs jahodníku můžeme přihnojit 0,5 l zředěného hnojiva. Hnojivo přidáme přímo k trsu a zapravíme je do hloubky 7 – 8 cm.
Uvedené dávky hnojiv k jahodníku lze vždy zpřesnit podle toho, jak je zásobena půda živinami, a podle stavu rostlin.

8. Zavlažování

Jahodník miluje vláhu. Jeho mohutné listoví vypařuje za vegetace velké množství vody. Kromě toho je kořání jahodníku rozprostřeno ve vrchních vrstvách půdy, kde nebývá obvykle dostačující zásoba vláhy. Nedostatkem vláhy trpí jahodník zejména na jihu a často i ve středním pásmu.
V těchto oblastech je zavlažování jahodníku jedním z nejdůležitějších opatření, zajišťujících normální vývoj rostliny a dosažení vysoké sklizně.
Zavlažovat je nutno jednak v první polovině vegetace, jednak ve druhé polovině. V první polovině vegetace zaručuje závlaha normální podmínky pro vývoj nadzemních částí – lodyh, listů a plodů rostliny, v druhé polovině podporuje růst kořenů a ukládání zásob asimilátů, které umožňují, aby rostliny úspěšně přezimovaly a aby byla úspěšná sklizeň plodů v příštím roce.
Proto se doporučuje zavlažovat v tuto dobu: první zálivka v jižních a jihovýchodních suchých oblastech 20. až 30. dubna, druhá 15. až 20. května, třetí 20. až 25. června, čtvrtá 20. až 30 července, pátá 20. až 30. srpna, šestá 1. až 10. října. V oblastech středního pásma: první zálivka 10. až 15. května, druhá 5. až 10. června, třetí 1. až 10. srpna, čtvrtá 1. až 10. října.
Zálivka pozdě na podzim má mimořádně velký význam pro vytvoření příznivých podmínek k přezimování rostlin. Pozorováním bylo zjištěno, že se kořeny v zimním období udrží mnohem lépe ve vlhké půdě než v suché. Toho je nutno zvláště dbát v oblastech jihovýchodu, kde jahodník velmi často trpí zimními mrazíky.
Množství vody při zálivce závisí na tom, jak je půda suchá, a na mechanické skladbě. Pro orientaci je možno počítat při každé zálivce s 200 až se 300 m3 na 1 ha.
Jahodník zavlažujeme většinou pomocí stružek, které vyhloubíme po obou stranách každé řady ve vzdálenosti 30 až 35 cm od rostlin. Šířka brázdy má být 30 až 35 cm a hloubka 12 až 15 cm. Po závlaze zkypříme půdu, abychom rozrušili utvořený škraloup a stružky opět zahrnuli.

Závislost sklizně jahod na počtu vysazených rostlin

Z tabulky je zřejmé, že nejvyšší sklizně bylo dosaženo při výsadbě 80.000 – 110.000 sazenic na 1 ha. Při dalším zvýšení počtu rostlin na jednotku plochy jsou rostliny stěsnány a výnos se tedy sníží.

Rostliny musejí být na ploše vysazeny tak, aby bylo možno obdělávat jahodovny s nejmenším pracovním vypětím. Nejhospodárnější způsob výsadby, odpovídající všem požadavkům současné agrotechniky, je jednořádková a dvouřádková výsadba.

Při zakládání velkých výsadeb je nutno použít jednořádkové výsadby. Při ní je možno použít ve velkém rozsahu mechanizačních prostředků při ošetřování jahodovny, což má velký význam. U jednořádkové výsadby má být vzdálenost mezi řadami 70 – 80 cm a mezi rostlinami v řadě 15 – 20 cm. Při dvouřádkové výsadbě jsou vzdálenosti mezi krajními řadami 80 cm, v pásu 40 cm a mezi rostlinami v řadách 15 – 20 cm.

Jahodovny zakládáme zpravidla na oddělených pozemcích. Praxe dokázala, že mnohé jahodovny, zejména na pozemcích v zimě nedostatečně chráněných, často vymrzají a v létě trpí vysušením půdy výsušnými větry. Smíšené výsadby jahodníku s keřovitými bobulovinami (rybízem a angreštem) snášejí mnohem lépe kruté zimy a v létě méně trpí výsušnými větry.

Smíšená výsadba vytváří nejpříznivější klimatické podmínky pro jahodovny a zaručuje úspěšný vývoj rostlin. Keře bobulovin zadržují v zimě sníh, což chrání jahodník před vymrzáním a podporuje nahromadění velké zásoby vláhy v jarním období. Kromě toho se jahodník probouzí po roztání sněhu v dobře chráněném prostředí rychle k vegetaci, vytváří v krátké době mohutnou zelenou hmotu, která zajišťuje vysoký výnos, velké a sladké plody.

Ve smíšených výsadbách umístíme jahodník mezi řadami rybízu a angreštu. Šířka těchto meziřadí má být 8 – 10 m, kde je možno umístit 5 až 7 řad jahodníku. Krajní řady jahodníku mají být vzdáleny 1,5 m od keřů rybízu nebo angreštu.

Jahodník lze též pěstovat v mladých sadech, zejména v záhumencích: v sadech jádrovin do věku stromů 8 – 10 let, v sadech peckovin do věku stromů 6 – 8 let. Ve starších sadech se nedoporučuje vysazovat jahodník mezi řadami, neboť značné zastínění působí nepříznivě na vývin a výnos jahodníku.

V nynější praxi pěstujeme jahodník „trsovým“ nebo „pásovým“ způsobem. Při výsadbě „trsové“ odstraníme šlahouny, které se tvoří na matečných rostlinách, a ponecháváme jen trsy nejsilněji vyvinutých rostlin. Tento způsob pěstování přináší velké výnosy s velmi jakostními plody.

Při „pásovém“ pěstování neodstraňujeme šlahouny, nýbrž je jen prořezáváme, a plochu mezi řadami necháme úplně zarůst rostlinami. U tohoto způsobu husté výsadby trpí rostliny zpravidla nedostatkem vláhy a špatným obděláváním půdy. Proto výnos prudce klesá, rostliny slábnou a jahodovny často zajdou.

Sazenice pro výsadbu připravujeme na jaře a na podzim. Dobýváme je obvykle malou lopatkou. Vyryjeme jí zakořeněné uzlinové rostliny a odřízneme šlahouny, spojující je s matečnými rostlinami.

Při hromadné přípravě můžeme sazenice dobývat potažními plečkami, po jejichž stranách jsou připevněny talířové nože, které odřezávají šlahouny. Radličky za nimi vyorávají sazeničky s kořínky a zároveň kypří půdu v meziřadí.

Vyjmuté sazeničky dáváme do bedniček nebo do košíků, které po naplnění zakryjeme hned rohožemi nebo pytlovinou a odnášíme na chladnější nebo alespoň stinné místo. Dobýváme-li sazeničky za horkého počasí, musíme rohože navlhčit vodou, jinak by mohly sazeničky zvadnout. Po vyrytí třídíme rostliny podle síly vývoje nadzemní části a podle mohutnosti kořání.

Pokusy a praxí bylo zjištěno, že výběr sadby jahodníku má mimořádně velký význam v ujmutí rostlin a pro zvýšení výnosů. Pro výsadbu je nutno vybírat sazenice s dobře vyvinutými listy na krátkých řapících, se zdravým srdéčkem (vrchním pupenem) a silným kořáním.

Sazenice se slabým kořáním a malými listy se může používat také, avšak jen pro předpěstování. Proto je musíme přepichovat na dobře zpracované a humusem pohnojené záhony nebo do pařeniště. Rostliny přepichujeme na vzdálenost 8 – 10 cm od sebe.

V prvních dnech musíme přepichované rostliny zalévat a za suchého a slunného počasí pokrývat řezankou nebo drobnou chlévskou mrvou, pokud se nezakořenily. Pro podzimní výsadbu můžeme přepichovat sazenice počátkem srpna.

Vyryté a roztříděné sazeničky svazujeme do svazků po 50 – 100 kusech až do doby výsadby je uložíme ve sklepě nebo je založíme do půdy na chráněném místě.

Sadba jahodníku má odpovídat těmto požadavkům:

V praxi je často třeba dopravovat sazenice na velkou vzdálenost. To vyžaduje zvláštní šetrnosti a opatrnosti, poněvadž sazenice mohou při dopravě snadno odumřít. Sazenice je možno balit pro dopravu do bedniček a košíků, které pojmou nejvýše 2000 – 2500 kusů. V bedničkách musejí být otvory ze stran, na víku i ve dnu, aby měl vzduch k sazenicím volný přístup. Při slabém proudění vzduchu mohou sazenice odumřít. Jako balící materiál se nejlépe hodí mech, který velmi dlouho udržuje vláhu a nehnije. Dno a stěny bedničky vyložíme vlhkým echem, ve vrstvě silné 4 – 5 cm, načež do ní ukládáme svazečky sazenic. Svazky dáváme do bedniček na stojato kořínků dolů, v jedné vrstvě. Svrchu přikryjeme sazenice vlhkým mechem. Na bedničku napíšeme „víko“ a „ dno“, uvedeme počet sazenic, název odrůdy a datum balení, upozorníme, že jde o živé rostliny.

Na velkou vzdálenost je nutno dopravovat v chlazených vagonech. Při ukládání do vagonů je třeba ponechat mezi bedničkami volné místo pro přístup vzduchu. Proto vkládáme mezi vodorovné vrstvy bedniček latě nebo prkna.

Nejvhodnější dobou k zaslání sazenic je podzim. Na jaře teplota rychle stoupá a sazenice mohou za dopravy zaschnout, a kromě toho se mohou při zdržení na cestě pro výsadbu opozdit.

Při dojití zásilky musíme bedničky neprodleně otevřít, sazenice vyjmout a pečlivě prohlédnout. Zaschly-li sazeničky, dáme je na 30 – 40 minut do vody a poté rozložíme na několik hodin ve sklepě. Nevysazujeme-li sazenice hned, musíme je dát do sklepa k ledu.

Záhony zakládáme takto:

Na připravených pozemcích vyoráme v určitých vzdálenostech pluhem brázdy, poté vybereme lopatami půdu z brázd a rozhodíme ji na povrch záhonů. Povrch záhonů urovnáme hráběmi a okraje ztužíme lopatou, aby se nesesypávaly. Pro jarní výsadbu připravíme záhony na podzim a před výsadbou je opravíme. Pro podzimní výsadbu je založíme 10 – 15 dní předem.
Na rovině sázíme jahodník v přímých řadách které vyznačíme potažním znamenákem. Znamenák je velmi jednoduché nářadí, které může zhotovit každý tesař. Hřeby znamenáku musí být posuvné, aby bylo možno měnit šířku meziřadí.
Při vyznačování musíme dbát, aby byly řady přímé, protože pokřivené řady ztěžují obdělávání meziřadí. Přímé řady vyznačíme tak, že vedeme znamenák poprvé podél napjaté šňůry, a pak vždy podél okrajové rýhy vyznačené znamenákem za předchozí jízdy. Řádky vyznačujeme podélně i příčně. Body, kde se rýhy křižují, vyznačují místa výsadby rostlin.
Nutným předpokladem pro úspěšnou práci se znamenákem je pečlivé zpracování půdy, bez hrudek, drnů a zbytků kořání.
Se znamenákem pracují dva lidé, jeden vede koně a druhý řídí znamenák. Při zakládání menších jahodoven lze používat ručního znamenáku.
Jahodník je možno vysazovat také podle šňůry. Při této výsadbě lze dodržet přímější řady, avšak výsadba je zdlouhavější.

1. Volba stanoviště pro jahodovnu

Při volbě stanoviště jahodovnu musíme přihlížet k reliefu pozemku, jeho chráněnosti, k vzdušným poměrům, k jakosti půdy a spodiny.
Pro jahodník se nejlépe hodí reliéf zavlažované roviny, kde nezůstává stát voda. V rovině jsou voda a živiny rozděleny nejstejnoměrněji. Kromě toho je na rovině usnadněno ošetřování a používání mechanizačních prostředků při obdělávání plantáže.
V praxi však nebývá možno vybrat rovinné pozemky. Proto zakládají v četných oblastech jahodníkové plantáže i na svazích. Jižní svah je mnohem teplejší a sušší než severní. Na jižním svahu se rostliny dříve probouzejí k vegetaci a plody rychleji dozrávají. Na severním svahu se růst poněkud zpomaluje, plody však bývají větší. Západní svah je svým významem uprostřed. Není tak suchý jako jižní, avšak je teplejší než severní. Na východním svahu se na jaře probouzí vegetace dříve, ale je suchý, poněvadž je otevřen východním suchým větrům (zvaným suchověje).
V severních oblastech Sovětského svazu, kde je mnoho vodních srážek a málo tepla, musíme vybírat jižní a jihozápadní svahy. Naproti tomu na jihu, kde je dostatek tepla a málo vláhy, můžeme používat severních svahů.
Příliš příkré svahy nejsou vhodné pro jahodníkové plantáže. Je na nich ztíženo obdělávání půdy mechanizačními prostředky. Kromě toho se na nich splavuje půda dešťovou vodou a vodou při tání sněhu na jaře. Proto se nemá používat pro výsadbu jahodníků svahů s větším sklonem než 10°.
Důležité je také, v které části svahu určíme pozemek pro založení jahodovny.orní část svahu bývá chudší živinami i vláhou a trpí více účinkem větrů. V zimě bývá obyčejně na horní části svahu odvát větry sníh, takže jahodník vymrzá. Dolní část svahu (úpatí) bývá často příliš vlhká. Kromě toho trpí jahodník na těchto místech jarními mrazíky. Při zakládání jahodovny je proto nutno vybrat jako vhodnější střední část svahu. Zde je menší nebezpečí jarních mrazíků, nezůstává zde stát voda a účinek větrů je slabší než na horní části svahu.
Na půdu není jahodní zvlášť náročný. Může růst na nejrůznějších půdách, mají být pouze vzdušné, zásobené dostatečným množstvím živina a nesmějí být příliš vlhké. Nejlepší půdou pro jahodník je půda písčitohlinitá a hlinitopísčitá, s dobrými fyzikálními vlastnostmi, ale také šedá lesní písčitohlinitá půda, dostatečně vzdušná a vlhká.
Půdy podzolované, písčité, těžké a zasolené jsou pro jahodník málo vhodné. Těžké hlinité půdy jsou příliš vlhké, málo vzdušné, na jaře dlouho nevysychají a dají se těžko obdělávat. Tyto půdy vyžadují důkladného zlepšení pohnojením velkým množstvím organických hnojiv, chlévské mrvy nebo rašeliny. Písčité půdy jsou chudé živinami, suché a nezadržují vláhu. Tyto půdy jsou pro pěstování jahodníku ještě méně vhodné než půdy hlinité. Podzolované půdy jsou chudé živinami, avšak při zapravení dostatečného množství organických hnojiv se jich může pro výsadbu jahodníku zcela dobře použít.
Zamokřených rašelinných půd je možno použít také pro pěstování jahodníků, avšak před založením jahodovny je musíme odvodnit a po 2 až 3 roky na nich pěstovat pícniny a jiné rostliny.
Lesní půdy jsou chudé živinami, avšak lesní hrabanka a vyhnojení ve 2 až 3 letech plně zajistí dobrý vývoj rostlin.
Kromě toho jsou tyto půdy prosté plevelů. Může se jich proto dobře použít k pěstování jahodníků.
Vyčerpaných a zaplevelených půd nesmíme nikdy použít k zakládání jahodoven bez předchozí přípravy a zkultivování.
Spodina musí být propustná pro vodu. Jinak zadržuje vodu, což ochlazuje půdu a tím ztěžuje přístup vzduchu ke kořenům. Spodina pro vodu příliš propustná (například písčitá) také nezajišťuje normální vývoj rostlin, neudržuje nutnou zásobu vody a živin. Hladina podzemní vody nesmí být pro jahodník výše než 0,75 až 1 m pod povrchem půdy. Pozemky s vyšší hladinou spodní vody nejsou bez předchozího odvodnění vhodné pro zakládání jahodníkové plantáže.
Abychom zajistili co nejpříznivější podmínky pro výsadby jahodníku, musíme pro ně volit pozemky dobře chráněné před větry. Na nechráněných stanovištích se vyvíjí jahodník špatně, často vymrzá, někdy rostliny dokonce zcela uhynou. Není-li přirozeně chráněná poloha, vysadíme před založením jahodovny umělé ochranné pásy z rychle rostoucích lesních stromů (javor mléčný, topol, bříza), někdy také z ovocných stromů (jabloň Číňanka, jeřáb). Kromě pásových výsadeb mají dobrý ochranný účinek kulisy z rybízu, angreštu a jiných keřů.
Ochranné pásy založíme ve vzdálenosti 120 až 150 m a kulisy na 8 m od sebe.
Ochranné pásy zřizujeme podél hranic zvoleného pozemku ve 4 až 5 řadách.

2. Příprava pozemku pro jahodovnu

Pozemek určený pro založení jahodovny potřebuje pečlivou předchozí přípravu. Toho dosáhneme výsevem vhodných předplodin. Správně zvolené předplodiny obohacují půdu živinami, zlepšují její fyzikální vlastnosti a očišťují půdu od plevelů.
Výsledky výzkumné práce a pěstitelské údaje dokazují, že nejlepšími předplodinami pro jahodník jsou směsky víceletých motýlokvětých s travami, na příklad směska jetele s bojínkem lučním. Tyto pícniny obohacují půdu zbytky svých kořenů organickými látkami a zlepšují její fyzikální vlastnosti. Kromě toho obohacují motýlokvěté rostliny půdu dusíkem.z jednoletých motýlokvětých je možno doporučit jako předplodiny směsky vikve s ovšem, čočku apod. na vyčerpaných půdách se špatnou strukturou vyséváme jednoleté motýlokvěté rostliny na zelené hnojení a zaoráme je na podzim. Sklízíme-li je na seno, musíme je kosit v době květu, nikdy je nesmíme nechat přezrát.
Dobrý vliv na ujmutí jahodníku a na jeho další vzrůst má černý úhor. Očišťuje půdu od plevele, kypří ji a zajišťuje zadržení vláhy.
Jako předplodiny jsou vhodné též okopaniny s pohnojením, vyžaduje-li toho půda.
Jako předplodiny pro jahodník nelze rozhodně připustit obilniny, například žito, pšenici a ječmen, protože silně vysušují, ochuzují a zaplevelují půdu.
Vybereme-li pozemek 3 -4 roky před založením jahodovny, osejeme jej nejlépe víceletými jetelotrávami a pohnojíme jej fosforečnými a draselnými hnojivy. Po sklizni použijeme příštím rokem pozemku pro okopaniny, a po nich založíme plantáž, určíme-li pozemek jeden rok před výsadbou, musíme jej osít jednoletými motýlokvětými rostlinami, okopaninami, anebo jej ponecháme v černém úhoru, který pohnojíme.

3. Osevní postupy

Jahodník zpravidla dobře plodí po 5 let. Pak rostliny zestárnou, půda se značně vyčerpá a je zaplevelena. V plantáži se vyvíjejí zárodky nemocí a škůdců, takže úroda jahod rychle klesá.
Proto po 5 letech jahodníkovou plantáž zaořeme.
Na témž místě můžeme novou jahodovnu založit až po několika letech. Proto musíme jahodník začlenit do osevního postupu.
Volba plodin do osevního postupu má být pevně spjata s plánovanými úkoly hospodářství a s půdními a klimatickými podmínkami stanoviště. Jako vzory je možno doporučit příklady osevních postupů, sestavené Výzkumným ovocnářským ústavem I. V. Mičurina pro střední pásmo SSSR.

První příklad

1. Založení jahodovny.
2. Druhý rok trvání jahodovny: první sklizňový rok.
3. Třetí rok trvání jahodovny; druhý sklizňový rok.
4. Čtvrtý rok trvání jahodovny; třetí sklizňový rok.
5. Pátý rok trvání jahodovny; čtvrtý sklizňový rok.
6. Výsev ovsa s podsevem jetele.
7. Jetel prvního sklizňového roku.
8. Jetel druhého sklizňového roku.

Druhý příklad

1. Oves nebo pšenice s podsevem jetel (po pohnojení fosforitem a sylvanitem nebo mletým vápencem).
2. Jetel prvního sklizňového roku (hnojení na list draselným a fosforečným hnojivem, nebyl-li jím pohnojen oves).
3. Jetel druhého sklizňového roku.
4. Jahodník (pohnojení chlévskou mrvou: 40 – 50 tun na ha)
5. Jahodník.
6. Jahodník (přihnojení fosforečným a draselným hnojivem)
7. Jahodník (přihnojení fosforečným a draselným hnojivem)
8. Jahodník (přihnojení dusíkatým, fosforečným a draselným hnojivem).
9. Brambory ( po pohnojení popelem nebo jiným draselným hnojivem) nebo čistý úhor, bude-li následnou plodinou pšenice.

Třetí příklad

1. Motýlokvěté pícniny: vikev, hrách, bob (po pohnojení chlévskou mrvou a popelem nebo fosforečným a draselným hnojivem).
2. Zelené hnojení: vikev, lupina ( po pohnojení fosforečným a draselným hnojivem).
3. Jahodník (hnojíme napovrch chlévskou mrvou).
4. Jahodník (fosforečná a draselná hnojiva).
5. Jahodník (dusíkatá, fosforečná a draselná hnojiva).
6. jahodník.

4. Příprava půdy před výsadbou

Včasné a správné obdělávání půdy je základní podmínkou, umožňující vysokou sklizeň jahod.
Půdu musíme obdělat včas, když se při orbě dobře drolí. Nesmíme orat půdu příliš vlhkou, avšak nesmíme ji též nechat příliš přeschnout. Při orbě mokré půdy se tvoří nerozpadávající se, na povrchu se lesknoucí plásty, „lavice“, které se při vyschnutí mění ve velké hroudy. Oschlá půda dává hrudovitou ornici a vyžaduje pak značného dodatečného zpracování, přitom se pak rozdrobí v prach a ztrácí svou drobtovitou strukturu.
Hluboká orba pozemku pro jahodníky má neobyčejně velký význam; musí odpovídat hloubce, v níž je většina kořání rostlin. Na černozemních půdách je možno orat do hloubky 30 – 35 cm; na podzolových do hloubky 20 – 25 cm s prohloubením pobrázdí o 10 – 15 cm za současného hnojení chlévskou mrvou nebo kompostem v dávce 60 – 80 tun na ha.
Při podzimní orbě ihned mělce zoráme podmítacím pluhem pozemek určený pro jahodník po sklizni předplodiny do hloubky 7 – 8 cm. To zajišťuje rychlý rozklad zbytků kořání a podporuje nahromadění vláhy v půdě. Asi 8 – 10 dní před výsadbou je nutno orat do normální hloubky. Půdu po okopaninách zoráme hned po sklizni do normální hloubky, nejpozději však 12 – 15 dnů před výsadbou.
Pro jarní výsadbu je nutná podzimní orba do hrubé brázdy normální hloubky. Půdu takto zoranou nevláčíme, a necháme ji v hrubé brázdě až do jara; hroudy se rozpadnou mrazem, nízká teplota zničí na povrch vyorané kořeny plevelů a vajíčka hmyzu. Kromě toho poutá zoraná půda lépe vláhu z podzimních dešťových srážek a z roztálého sněhu. Hned na jaře, jakmile je možno vyjet do polí, je třeba půdu převláčet, abychom uchránili v ní nahromaděnou vláhu. Poté přistoupíme k definitivní přípravě půdy.

V oblastech s dostatkem jarních dešťových srážek a též na těžkých a bezstrukturních půdách je nutná jarní přeorávka do hloubky 18 – 20 cm a neprodlené uvláčení. V jihovýchodních oblastech není při nedostatku vláhy na jaře, na dobře zpracovaných půdách s drobtovitou strukturou třeba jarní roby, poněvadž každé obrácení půdu značně vysušuje. V těchto oblastech může být jarní přeorávka nahrazena hlubokou obdělávkou, nářadím, které půdu neobrací (kultivátorem nebo talířovými branami). Jarní zpracování půdy je nutno zahájit co nejdřív a dokončit je v krátké době, aby se nezdržela výsadba.
Při zpracování je nutno půdu dobře rozdrobit, aby v ní nezůstaly velké hroudy a zbytky oddenků. Je-li povrch půdy nerovný (brázdy, výmoly atd.), je třeba urovnat jej dřevěnými branami obrácenými hřeby nahoru nebo dřevěným smykem. Jsou-li brázdy a výmoly velmi hluboké, urovnáme pozemek ručně, lopatou. Urovnaný pozemek po druhé uvláčíme, načež přistoupíme značkování znamenákem.

5. Rozdělení pozemku na oddíly

Při zakládání rozsáhlých jahodoven zakreslíme k tomu určenou plochu nejdříve na plán, na němž vyznačíme oddíly a síť cest. Pak přikročíme k rozdělení pozemku přímo v jahodovně.
Vnější hranice pozemku určíme měřičskými přístroji; pozemek rozdělíme vytyčkami (trasírkami) a kovovými pásmy. Při stanovení vnějších hranic musíme dbát, aby měl pozemek tvar obdélníku nebo čtverce.
Velikost oddílů závisí na celkové ploše pozemku. Nejčastěji rozměříme oddíly o rozloze 0,5 – 1 ha se stranami 50 x 100 m a 100 x 100 m. Oddíly po 0,5 ha mají krátké řady, což značně zkracuje přecházení při vynášení plevele (při pletí) a košíků s ovocem (při sklizni). Sousední oddíly jsou cestami, širokými podél krátkých stran oddílů až 4 m. podél dlouhých stran mají být oddíly odděleny cestami až 2 m širokými. Hlavní cesty široké 5 – 6 m, založíme podél hranic pozemku.
Aby se ulehčilo obdělávání a zkrátilo otáčení nářadí při obdělávání meziřadí, je nutno vést řady jahodníku podél kratších stran pozemku. Při obdělávání meziřadí projedeme s nářadím podél řad přes několik oddílů a současně ničíme plevel, rostoucí na cestách mezi jednotlivými oddíly.
Na menších plochách je lépe udělat řady podél dlouhých stran pozemku. Přitom mají mít řady směr severojižní. Tak budou rostliny lépe osvětleny a budou se navzájem méně zastiňovat. Je-li jahodovna založeny na svahu, je nutné vést řady napříč svahu, čímž zabráníme vymílání půdy.

1. Korálka (Viktorie)

Trsy jsou silné a kompaktní, listy velké, tenké a lesklé. Květné stvoly jsou nižší než listy, hustě plstnaté. Je to odrůda odolná proti mrazu a také proti nemocem vyvolaným houbami.
Plody jsou středně velké, okrouhle klínovitého tvaru, dužnina je pevná a červená, chuť je průměrná, se zvláštním aromatem. Úrodnost je velká. Podle doby uzrávání je to středně raná odrůda. Plody se hodí ke spotřebě čerstvé i pro průmyslové zpracování.
Je to tržní odrůda všech oblastí kromě Karelofinské SSR a kromě Krymu.

2. Saxonka

Trs je mírně rozložený, listy jsou středně velké, lesklé, květné stvoly převyšují listy. Tato odrůda je odolná proti mrazům a proti houbovým nemocem.
Plody v prvním sklizňovém roce jsou velké, klínovité, z dalších sklizní průměrné velikosti, zploštěle kulovitého tvaru a temnočervené. Dužnina je temnočervená, pevná a šťavnatá. Chuť je průměrná, nakyslá. Úrodnost je velká. Je to středně raná odrůda, plody se hodí ke spotřebě jako čerstvé i pro různé způsoby průmyslového zpracování.
Je to tržní odrůda pro všechny oblasti kromě Krymu a Severního Kavkazu.

3. Roščinská (Evern)

Trs je mírně rozložený, listy velké, květné stvoly jsou v úrovni listů nebo je mírně přesahují. Tato odrůda je odolná proti mrazu, bývá však silně napadána různými nemocemi.
Plody jsou velké, žebernaté, nepravidelného tvaru, jasně červené a lesklé. Dužnina je růžová, kyprá, šťavnatá, dobré chuti, se slabou vůní. Úrodnost je střední. Je to raná odrůda, plody lze upotřebit čerstvé, ale i k průmyslovému zpracování.

4. Moutot

Trs je středně veliký, listy velké, květné stvoly v úrovni listů nebo poněkud pod listem. Plody jsou velké, klínovitého tvaru, červené. Dužnina je růžová, sladce nakyslá. Úrodnost je dobrá. Plody lze upotřebit čerstvé i pro průmyslové zpracování, tato odrůda je rozšířena jako tržní na Krymu a v Uzbekistanu. Doporučuje se k produkčnímu vyzkoušení v Dagestanské ASSR, v kraji Stavropolském a Krasnodarském.

5. Mysovka

Je to hybridní odrůda, vypěstovaná v Moskevské výzkumné ovocnářské stanici A. V. Petrovem, křížením odrůd Div Koethenu a Roščinská.
Trs je vysoký, kompaktní, hustě olistěný, květné stvoly jsou ve stejné úrovni s listy. V odolnosti proti mrazu značně vyniká nad starými odrůdami: Roščinskou, Korálku, Salonku a jinými.
Mysovka byla v posledních letech značně rozšířena a je standardní odrůdou v 17 oblastech středního pásma. Průměrná sklizeň je 8 až 10 tun z jednoho hektaru.
Plody jsou velké (dosahují váhy 20 g), kulovitě oválného tvaru, červené, lesklé a při přezrání tmavočervené. Dužnina je červená, jemná, příjemně skladké chuti.

6. Komsomolka

Je to hybrid odrůd Div Koethenu a Roščinská, vypěstovaný v Moskevské výzkumné ovocnářské stanici A. V. Petrovem. Je velmi výnosná, středně raná odrůda. Trs je středně vysoký, kompaktní, hustě olistěný. Květné stvoly jsou nižší než listy. V odolnosti proti mrazu vyniká nad jiné odrůdy. Vyznačuje se velkou úrodností. Podle údajů moskevské pokusné stanice dává až 14 tun z 1 hektaru a na pokusných pozemcích 19 tun. Tato odrůda byla rozšířena a zařazena do standardního sortimentu ve 26 oblastech, krajích a republikách SSSR.
Plody jsou velké (průměrné váhy 12 až 13 g), tupě kuželovitého tvaru, žebernaté, tmavočervené barvy. Dužnina je červená, pevná, sladce nakyslá (převládá kyselost). Plody lze upotřebit čerstvé i pro průmyslové zpracování, zvláště na jamy.

7. Div Koethenu

Trs je hustě olistěný, kompaktní. Listy jsou tmavozelené, lesklé, krabaté a středně velké. Květní stvoly jsou pod listem, některé z nich listy převyšují. Je odolná proti mrazu a proti houbovým chorobám. Plody jsou velké, nepravidelně kulového tvaru a tmavočervené. Dužnina je pevná, sladce kyselá, průměrné chuti. Středně raná odrůda s postupným zráním. Plody lze upotřebit čerstvé i na zpracování. Doporučuje se jako tržní odrůda pro všechny oblasti středního pásma.

8. Vítěz

Trs je rozložený a málo olistěný. Listy jsou tmavozelené, lesklé, krabaté a středně velké. Květní stvoly jsou pod listem, některé z nich listy převyšují. Odolnost proti mrazům je střední. Plody jsou velké, pravidelného, tupě kuželovitého tvaru, žlutočervené barvy. Dužnina je světlá, kyprá, šťavnatá, se silnou vůní a příjemnou chutí. Úrodnost je průměrná. Je to středně raná odrůda. Jahody se hodí ke spotřebě čerstvé i pro průmyslové zpracování.
Odrůda je remontantní (dávající druhou úrodu), doporučená jako tržní odrůda pro všechny oblasti středního pásma a pro mírnější území severního pásma.

9. Pozdní z Leopoldshallu

Trs je mírně rozložen. Listy jsou velké, pevné a lesklé. Květné stvoly jsou v úrovni listů a některé z nich přesahují listy. Květy jsou jednodomé. Odrůda je odolná proti mrazům a proti houbovým nemocem.
Plody jsou velké, nepravidelně oblého tvaru a červené barvy. Dužnina je pevná, sladce nakyslá a se slabou vůní. Plody se hodí ke spotřebě čerstvé a k průmyslovému zpracování. Doporučuje se pro všechny oblasti středního pásma.

10. Ananasová bílá

Trs je olistěný a kompaktní, listy jsou velké a vrásčité, květné stvoly pod listy. Odrůda je odolná proti mrazu a proti houbovým chorobám. Plody jsou středně velké, polokulovitého tvaru, bílé barvy s růžovým nádechem. Dužnina je pevná, bílá, se silnou vůní, dobré chuti. Odrůda je středně raná. Plody lze upotřebit čerstvé i na cukrářské výrobky. Tato odrůda je rozšířena na Krymu a doporučuje se k vyzkoušení v Dagestanské ASSR a ve Stavropolském kraji.

11. Luisa

Trs je olistěný a kompaktní. Listy jsou tmavozelené, květné stvoly pod listy. Tato odrůda je odolná proti mrazu a proti houbovým chorobám. Plody jsou velké, nepravidelné, tupé, žebernatí, karmínově červení barvy. Dužnina je pevná, chutná, se silnou vůní. Je to středně raná odrůda, její úrodnost je dobrá. Hodí se ke spotřebě jako čerstvá i pro průmyslové zpracování. Doporučuje se k vyzkoušení v leningradské a voroněžské oblasti.

12. Laxton Noble

Trs je vysoký a rozložitého tvaru. Listy jsou velké, světlezelené a lesklé. Květné stvoly jsou stejně vysoké jako listy. Je to odrůda středně odolná proti mrazu i proti houbovým chorobám. Plody jsou velké a oble kuželovitého tvaru. Dužnina je světlerůžová, šťavnatá, chutná a silně vonná. Odrůda je středně raná. Plody se hodí ke spotřebě jako čerstvé i pro průmyslové zpracování. Pěstuje se na Krymu a doporučuje se k vyzkoušení ve voroněžské, kujbyševské, saratovské a stalingradské oblasti a v Krasnodarském a Stavropolském kraji.

13. Španělská (klubnula)

Silná rostlina s vysokým a kompaktním trsem. Listy jsou světlezelené, květné stvoly značně listy převyšují. Květy jsou různopohlavní, plody středně velké, pravidelného, podlouhle kuželovitého tvaru s krčkem barvy temněfialové. Dužnina je kyprá, světlá, chutná, se silnou vůní. Je to středně raná odrůda. Výnosnost je průměrná až podprůměrná. Tato odrůda je dobře odolná proti mrazům. Plody často onemocnějí šedou hnilobou. Hodí se ke spotřebě jako čerstvé a pro průmyslové zpracování. Pěstuje se v poměrně malém rozsahu ve středním pásmu.

14. Milánská (klubnula)

V praxi je nepatrně rozšířena. Liší se tím, že květy mají tyčinky i pestíky, což značně zjednodušuje její pěstování. Tento hodnotný znak se uchovává při vegetativním rozmnožování šlahouny, avšak při výsevu semen se mezi trsy najdou i rostliny s jednopohlavními květy. Svými morfologickými znaky se v mnohém shoduje se Španělskou, liší se jen více převislým květenstvím a hustěji ochmýřenými květnými stvoly.