Černý bez

Prosinec je posledním měsícem roku. Právě tento měsíc podle keltského horoskopu patří černému bezu. Tomuto keři patří období, které začíná 25. listopadu a končí 22. prosince. Černý bez neboli Sambucus nigra je listnáč, který je velmi zdravý. Využít z něj můžeme téměř jakoukoliv část. Ať už jsou to plody, listy nebo větve. Tento keř byl dříve častým na zahradách i v parcích. Po letech ústupu se až nyní pomalu začíná vracet a to nejen v plané podobě, ale i ve formě různých kultivarů. Velké, pronikavě vonící květy můžeme sbírat a využít je při výrobě vína, sirupů, šťávy nebo k přípravě bezových placek. Květy jsou bohaté na vitamín C, éterické oleje a organické kyseliny. Čistí krev, léčí střevní potíže a jsou močopudné. Mladé zelené listy využijeme zase na tvorbu masti; lístky před použitím nasekáme. Naopak celé listy můžeme položit na krtince; specifický zápach krtky ze zahrady vypudí. Mladé listy jsou bohaté na vápník a lze z nich uvařit výborný čaj. Když se krémové květy přemění v nafialovělé bobulky, sbíráme je a okamžitě zpracováváme. Nejprve otrháme stopky a následně bobulky povaříme. Syrové plody se nedoporučuje jíst. Mohou způsobit průjem. Plody jsou bohaté na kyselinu pantotenovou, na vitamíny A, B i C. Výborně chutnají a oproti květům působí kladně proti migréně. Z plodů se připravují džemy, povidla, zavařeniny, šťávy, vína i likéry.

• Listy a kůra se nedoporučují vnitřně užívat.

Opracované dřevo působí velmi dekoračně. Snadno se opracovává. Často se z něj vyrábí typické nástroje. Především na Slovensku se z něj vyrábí nástroj zvaný fujara, nebo píšťalky. Na některých místech republiky se pak v poslední době vykupují bezové květy, ale pouze sušené. Ty se pak využívají ve farmaceutickém průmyslu.

Pro tyto vlastnosti by neměl bez chybět v žádné zahradě. Není s ním velká práce, je velmi přizpůsobivý a nenáročný na údržbu. Náročnější na udržování jsou pouze choulostivé kultivary, které se od planého bezu liší především barvou květenství. Lze jej snadno tvarovat. Jediný problém může nastat se mšicemi, které rády tento strom navštěvují. Nejúčinnější je prevence ve formě postřiků nebo látek odpuzující tyto nepřátele. Pokud nám mšice bez napadnou ve velkém, často nezbude, než keř uříznout a spálit. Většinou však bez obroste znovu.

Autor: Radim Dvořák © Claude Calcagno – Fotolia.com

Při obdělávání půdy je hlavním úkolem uchovat nahromaděnou vláhu a udržet půdu kyprou a bez plevelů. K nahromadění vláhy je nutno orat na podzim do hloubky 12 až 15 cm v meziřadí a na 10 až 12 cm v řadách a kolem keřů. Přitom je však třeba dbát, aby nebyly poškozeny keře. Záhy na jaře, jakmile půda jen poněkud oschla, zkypříme ji a přeryjeme do hloubky 10 cm. Během léta 6krát až 7krát kypříme kultivátory a motyčkami, a je-li půda velmi ztvrdlá a zaplevelená, podmítáme.
V prvních letech života plantáže nevyužijí rostliny plně celé pro ně určené plochy, proto můžeme v meziřadích pěstovat okopaniny a zeleninu (brambory, řepu, mrkev, okurky aj.).
V oblastech s nedostatečným a nestálým zavlažováním používáme kromě soustavného kypření půdy co nejvíce postýlání (mulchování) půdy chlévskou mrvou, rašelinou a jiným materiálem. Nastýláme záhy z jara, po prvním kypření. Pokusy výzkumných ústavů a vzorných ovocnářů dokazují, že mulchováním se plodnost rybízu zvyšuje o 60 až o 70%.

Ošetřování keřů

Ošetřování keřů záleží v jejich tvarování a řezu. Správné tvarování keřů spojené s řezem je jedním z nejdůležitějších agrotechnických opatření, zajišťujících dosažení vysokých výnosů rybízu. Rybízové keře se dobře vyvíjejí a plodí, jsou-li utvořeny z mladých výhonů, nejvýše 4letých až 5letých, které mají dobře vyvinuté přídatné kořeny, vyrůstající z jejich základny.
Při nesprávném tvarování a nesprávném řezu se netvoří kořenové odmladky, starší výhony keře nabývají kmínkovitého tvaru, rostou slabě a ve věku 6 – 7 let ustávají keře vůbec ve vývoji. U rybízu jsou výhony nejproduktivnější ve věku do 4 let. Po 4 letech výnos rychle klesá.
Tvarování a řez rybízu přispívá ke každoročnímu tvoření velkého množství jednoletých mladých přírůstků a uchování produktivních výhonů do 4 roků. Kromě toho zároveň odstraňujeme u paty keře staré výhony, které se nahradí novými, mladými výhony. Při řezu odstraníme též všechny poškozené, slabé a nadbytečné výhony, čímž se keř zvláště uvnitř prosvětlí.
Řezem a tvarováním upravujeme keře od druhého roku po výsadbě rybízu. Nejdříve odstraníme poškozené a suché výhony, a pak odřízneme přímo u země jednu až dvě větve, pokud možno na nezaplněné straně keře. Za vegetace vyrůstá ze základny seříznutých větví 3 – 6 náhradních výhonů, které se vyvinou v hlavní výhony a vyplní volná místa v keři. Správně tvarovaný 4letý až 5letý keř má mít 12 až 16 hlavních výhonů různého věku, rostoucích z půdy a majících rozvětvené přídatné kořeny. To znamená, že tvarovaný keř má mít výhony různého věku, avšak staré nejvýš 4-5let.
Další tvarování keřů záleží v každoročním a soustavném průklestu, při kterém především odstraňujeme poškozené a staré větve (starší 4 až 5 let).je-li třeba, seřízneme i mladé výhony a ponecháváme výhony nejsilnější, které správně rostou a navzájem se nezastiňují.
Všechny hlavní jednoleté náhradní výhony seřízneme o ¼ – 1/3 délky, abychom vyvolali vytvoření postranních větví a velký přírůstek plodného dřeva.
Řez angreštu se jen málo liší od řezu rybízu. Při řezu angreštu musíme dbát biologických vlastností rostliny, které spočívají v tom, že jeho větve jsou způsobilé plodit do 6 až 7 let. Proto odstraňujeme větve starší než 7 let. Je-li keř přehoustlý, vyřezáváme i mladé výhony stejně jako u rybízu.
Řez keřů děláme brzy na jaře před rašením pupenů nebo pozdě na podzim, když rostliny ukončily vegetaci a shodily listy. Suché a vysychající výhony musíme spálit. Suché větve odřízneme na podzim, v zimě nebo záhy na jaře, před rašením pupenů.
Zanedbané plantáže rybízu a angreštu přestanou vůbec plodit. Takové plantáže nebo keře možno znovu přimět k plodnosti zmlazením. Proto odstraníme prvním rokem nejméně dvě třetiny nejstarších výhonů a ponecháme mladší výhony. Větve seřízneme přímo u země. To vyvolá probuzení spících pupenů, z nichž se vyvinou za jedno vegetační období výhony. Příštím rokem odstraníme i ostatní staré výhony. Tak můžeme plantáž během dvou let úplně obnovit.
Zároveň se zmlazením plantáže zořeme nebo hluboce zkypříme meziřadí a přeryjeme půdu kolem keřů. Přitom půdu pohnojíme, nejlépe zetlelou chlévskou mrvou (50 – 60 tun na 1 ha). Kromě chlévské mrvy se doporučuje použít i dusíkatých minerálních hnojiv, vyvolávajících silný vzrůst výhonů.
Při nedostatku vláhy musíme půdu zalévat a nastýlat kolem keřů.

Hnojení

Výzkumnými ústavy bylo zjištěno, že angrešt je na hnojení náročnější než rybíz a že zvlášť dobře reaguje na organická hnojiva:chlévskou mrvu, kompost a jiná. Výborným organickým hnojivem pro kultury drobného ovoce, a zejména pro angrešt a rybíz, je zelené hnojení.
Dobré výsledky dává současné použití organických i minerálních (draselných a fosforečných) hnojiv. K angreštu je třeba dát každý rok 50 – 60 tun chlévské mrvy na hektar, což se řídí stavem půdy, nebo chlévskou mrvou zároveň s fosforečnými a draselnými hnojivy.
Minerální hnojiva u drobného ovoce střídáme s organickými. Podle výsledků pokusů ovocnářského ústavu I. V. Mičurina je průměrná dávka minerálních hnojiv na jeden hektar: dusíkatých 60 – 80 kg, fosforečných a draselných po 80 – 100 kg rozpustných živin, při čemž je naprosto nutné použít každého druhého roku chlévské mrvy.
Nesnadno rozpustná minerální hnojiva rozhodíme na podzim a snadno rozpustná brzy na jaře. Minerální hnojiva rozhodíme podéle řad v 50 až 60 cm širokém pásu a zapravíme je do půdy kultivátorem. Na zelené hnojení vyséváme rychle rostoucí plodiny, které tvoří hojnost zelené hmoty. Vyséváme je v druhé polovině léta a zaořeme na podzim nebo záhy na jaře. Zeleného hnojení používáme jen v mladých výsadbách.
V údobí nasazování zelených plodů se doporučuje přihnojit dusíkatými hnojivy nebo zředěnou močůvkou.

Vápnění půdy

Většina podzolovaných půd má zvýšenou kyselost, která působí škodlivě na vývin a plodnost drobnoplodých druhů, zejména rybízu a angreštu. Na kyselých půdách jsou rostliny méně odolné proti chorobám způsobeným houbami, jejich listy předčasně žloutnou a opadávají, opadávají i plody, a tím se značně snižují výnosy.
Abychom neutralizovali půdní kyselost, vápníme půdu. Potřeba vápna se určí rozborem. Jako příklad možno doporučit tyto dávky vápna:pro hlinitopísčité půdy 2-3 tuny; pro lehké písčitohlinité 3 – 5 t a pro těžké písčitohlinité půdy 5 – 8 t na 1 ha. Používáme mletého vápence, nehašeného vápna, hašeného vápna, říčního slínu.
Vápníme na podzim, vápno rozhodíme po celé ploše a zapravíme do půdy hlubokou orbou. Vápnit je třeba 1 – 2 roky před výsadbou drobného ovoce. opakovat vápnění půdy v plantáži je možno po 7 – 8 letech.

Sklizeň rybízu a angreštu

U většiny tržních odrůd rybízu dozrávají plody téměř současně, proto se rybíz ve velkých tržních plantážích sklidí obvykle najednou. Je lépe sklízet ovoce v hroznech; tak se dá lépe uchovat a snáší dopravu. V menších plantážích lze sklízet na dvakrát až na třikrát.
Pro dopravu na větší vzdálenosti sklízíme plody nedozrálé. Červený rybíz sklízíme, když plody dosáhly normální velikosti a růžově se zabarvují, černý rybíz při dozrávání prvních bobulí v hroznu.
Pro místní spotřebu sklízíme ovoce úplně zralé. U většiny odrůd černého a bílého rybízu se bobule drží slabě na stopečkách a při dozrávání snadno opadávají. Proto se nesmíme opozdit ve sklizni. Plody červeného rybízu drží na větévkách pevněji.
Rybíz sklízíme za suchého a nepříliš teplého počasí, ovoce dáváme do košíků nebo na síta, která pojmou 6 – 8 kg a v nichž je též dopravujeme. Sklizené ovoce uložíme až do odeslání v chladné kůlně nebo v lednici.
Ovoce dopravujeme večer nebo v noci a zakrýváme je z dopravy plachtou, abychom je chránili před prachem a deštěm. Při přepravě ovoce železnicí svazujeme síta nebo košíky do balíků.
Angrešt sklízíme najednou. Ovoce určené na průmyslové zpracování nebo k dopravě na velkou vzdálenost sklízíme 5 – 7 dní před plnou zralostí. Pro místní spotřebu jako čerstvé sklízíme plody úplně zralé.
Plody nedozrálé lze uchovat 15 – 18 dní po sklizni a lze je dobře dopravovat. Angrešt uskladňujeme, balíme a dopravujeme stejně jako rybíz.

Odrůdy bílého a červeného rybízu vyžadují teplejší, dobře ozařované, mírně vlhké, lehké hlinitopísčité a písčitohlinité půdy.

Angrešt je nejnáročnější druh a je pro něj nutno určit  nejlepší půdy. Nesnáší přílišnou vlhkost, porůstá lišejníky, trpí značně chorobami, vyvolanými různými houbami, a odumírá. Na suchých místech shazuje předčasně listy a tvoří malé plody. Pozemek musí být dobře chráněn.

Hladina podzemní vody nesmí být ani u angreštu, ani u rybízu výše než 1,5 m pod povrchem půdy.

Příprava pozemku. Příprava půdy a její zpracování u rybízu a angreštu je stejné jako u jahodníku, pouze hloubka orby musí být větší (nejméně 30 cm). po zpracování půdy je nutno rozdělit pozemek na oddíly, což děláme zcela stejně jako u jahodníku.

Doba výsadby. Vysazovat j nutno záhy na jaře před rašením pupenů nebo na podzim, kdy rostliny zakončí vegetaci a shodí listy. Doba výsadby má značný význam pro ujmutí a pro další vývoj keřů.

Rybíz a angrešt se na jaře velmi brzy probouzejí k růstu, ještě dokud je půda mokrá. Proto je jarní vysazování mnohdy nebezpečné, zvláště v oblastech se suchým podnebím, kde je krátké jaro. Tady se vysazuje zpravidla na podzim. V oblastech se silnými mrazy, s dostatečným množstvím srážek a s chladným, dlouho trvajícím jarem je lépe vysazovat záhy na jaře.

Jakost sadby. Pro výsadbu rybízu a angreštu je zapotřebí velmi jakostních standardních sazenic. Keříky mají být zpravidla dvouleté se 3 až 4 zdravými silnými výhony, dlouhými nejméně 35 – 40 cm, které nejsou napadeny nemocemi a škůdci, s dobře vyvinutým kořáním.

Technika výsadby. Před výsadbou seřízneme nadzemní části keře tak, že zkrátíme výhony na délku 12 až 15 cm. řežeme proto, abychom zmenšili vypařovací plochu rostliny a podporovali rozvětvení keře. Přímo před výsadbou musíme kořeny rostlin namáčet do hlinité kaše, aby nezasychaly. Keře vysazujeme podle šňůry nebo za znamenákem. Jamky pro výsadbu rostlin vyhloubíme takové, aby se v nich kořeny volně rozprostřely. Při výsadbě kořeny velmi pečlivě rozprostřeme na všechny strany a musíme dbát, aby se nezkroutily nebo neohnuly vzhůru.

Keře rybízu a angreštu musíme vysazovat o 3 až 4 cm hlouběji, než byly vysazeny ve školce. Část osy, zasypaná půdou, vytvoří, dodatečné kořeny, čímž se keř posílí. Za suchého počasí na jaře musíme sazenice po výsadbě zalévat, a to 4 – 5 rostlin jednou konví vody. Při jarní výsadbě, je-li suché počasí, musíme zálivku opakovat 2krát až 3krát, až se rostliny ujmou. Po zálivce „misky“ zakryjeme chlévskou mrvou, humusem, rašelinou nebo zasypeme suchou zeminou.

Vzdálenosti. Vzdálenost při výsadbě volíme podle půdních a klimatických podmínek tankoviště, podle odrůdových vlastností rostlin a techniky obdělávání meziřadí.

Pro střední oblast se doporučují tyto vzdálenosti:

Vzdálenosti pro výsadbu keřů (v metrech):

Příprava půdy na pozemku určeném k vysázení řízků

K vysázení řízků je třeba přidělit nejlepší půdu, dobře ji zpracovat a úplně očistit od plevele. Zpravidla přidělujeme pozemek se zahradní půdou. Pozemky, kde byly předtím polní plodiny, je nutno včas kultivovat, náležitě zpracovat a vydatně pohnojit chlévskou mrvou. Pozemek je nutno zorat do hloubky nejméně na 25 až 30 cm, půdu je třeba zpracovat v létě po sklizni předplodiny. Vyžaduje-li půda hnojení, použije se 50 až 60 tun chlévské mrvy na 1 ha.
Na podzim zoráme pozemek do hrubé brázdy. Na zkultivované půdě, byla-li na podzim dobře připravena, je na jaře zapotřebí již jen hlubokého vláčení. Je-li půda těžká a špatně zpracovaná, je nutní jarní orba.

Doba a technika výsadby řízků

Řízky je možno vysázet na podzim nebo brzy na jaře, jakmile půda poněkud oschla.
Na podzim je možno vysazovat řízky na pozemcích, na nichž nestojí ani na podzim ani na jaře voda. Řízky sázíme za znamenákem nebo podle šňůry. Vzdálenost při výsadbě musí být mezi řádky asi 80 cm, v řádcích mezi řízky 15 – 20 cm.
Můžeme použít výsadby jednořádkové nebo dvouřádkové. Při dvouřádkové má být vzdálenost mezi řádky v pásech 20 cm.
Hloubka výsadby řízků závisí na půdních a klimatických podmínkách. Na lehkých půdách sázíme řízky tak, že necháme vyčnívat nad povrchem půdy jen jeden pupen, na vlhkých a těžkých půdách sázíme řízky na dvě třetiny jejich délky. Šikmá výsadba, pod úhlem 45°, dává lepší výsledky, poněvadž část řízků, která je v půdě, je v její teplejší vrstvě.
Na měkkých, dobře zpracovaných půdách je možno řízky přímo zastrkovat do půdy. Na těžkých a nedostatečně kyprých půdách vysazujeme pomocí sázecího kolíku. Na pozemcích, kde jsou řízky vysázeny, musíme po celou vegetaci soustavně kypřit půdu a odstraňovat plevel.
Na pozemku osázeném řízky pěstujeme rybízové keříky dva roky, na dobré zahradnické půdě na to stačí někdy i jeden rok. Mladé rostliny vyjmeme a odesíláme k výsadbě. Keříky musíme dobývat na podzim bez zřetele na to, kdy budou vysázeny. Počítáme-li s výsadbou na jaře, založíme je do půdy přesně tak jako podnože. Při dopravě musíme sadbu chránit před větrem a sluncem.

Nasazování plodů černého rybízu se zřetelem na opylení (údaje za 3 roky)

Z uvedených dat je patrno, že izolované květy dávají velmi nízké procento nasazených plodů. Umělé opylení vlastním pylem značně zvyšuje nasazování plodů. Opylení cizím pylem zajišťuje největší procento nasazených plodů.

Výsledky práce Výzkumného ovocnářského ústavu I. V. Mičurina dokazují, že všechny odrůdy nejsou stejným stupněm samosprašné a ž každá odrůda nemůže být opylovačem druhé. Pokusy bylo zjištěno, že nejlepší oplozovači standardních odrůd jsou tito:

Na keřích černého rybízu lze často pozorovat silné opadávání nasazených plodů. V některých letech opadávají u některých odrůd nasazené bobule tak silně, že plantáže zůstanou téměř bez úrody. Nasazené plody opadávají po celé údobí vývinu plodů, největší ztráty jsou však v prvních 7 až 10 dnech po odkvětu.

Moskevská ovocnářská stanice (Jazvickij) prostudovala vliv způsobu opylení na opadávání nasazených plodů. Byla zkoumána odrůda Boskoopkyý obrovský, jehož nasazené plody jsou nejvíce náchylné k opadávání. Byly zjištěny tyto výsledky:

Z uvedených výsledků je zřejmé, že nasazování plodů rybízů izolovaných bez včel bylo slabé, kdežto izolovaných s včelami bylo největší. Při volném opylování se procento nasazených plodů též značně zvyšuje. Přitom bylo zjištěno, že u všech opadaných nasazených bobulí nenastalo oplození vaječných buněk. Tyto květy tedy nebyly opyleny.

Na nasazování plodů rybízu mají do značné míry vliv ekologické podmínky a chráněnost pozemku. Za příznivého počasí a na chráněném místě nasazují rybízové keře plody mnohem lépe než za špatného počasí a na nechráněném pozemku.

Odrůda neznámého původu, zvlášť hojně rozšířená v gorkovské oblasti, lyskovský okres. Plody mají příjemnou, sladce nakyslou chuť, hodí se ke spotřebě čerstvé i k průmyslovému zpracování. Plody dozrávají pozdě, v době sklizňové zralosti jsou zelenavé, v době konzumní zralosti červenavě fialové. Odrůda dává vysoké výnosy. Šestiletý až sedmiletý keř dává až 25 kg plodů. Odrůda je zařazena do standardního sortimentu ve většině oblastí středního pásma.

2. Houghton

Keř je vysoký, stěsnaný, se vzpřímenými výhony. Ostny jsou krátké, ojedinělé, listy tmavozelené, plody malé, kulaté, světelezené, s červeným žilkováním a sivě ojíněné. Slupka je tenká, dužnina jemná, sladká. Plodnost je velká. Odrůda je odolná proti mrazům a americkému padlí. Plody se hodí ke spotřebě čerstvé i k průmyslovému zpracování.

3. Anglický žlutý

Keř je středně velký a mírně rozložený. Listy jsou temně zelené, plody středně velké, nažloutlé. Je to středně raná odrůda s velkou plodností a odolností proti mrazu. Plody se hodí ke spotřebě čerstvé i k průmyslovému zpracování.

4. Zelený hruškovitý

Keř je silný, rozložený, s listy tmavozelenými. Plody jsou velké, sytě zelené, hruškovité, sladkokyselé chuti. Je to středně raná odrůda s velkou plodností a odolností proti mrazům. Plody se hodí ke spotřebě čerstvé i k průmyslovému zpracování.

5. Avenarius

Keř je vysoký, listy jsou šedozelené, na spodní straně ochmýřené, plody červené, středně velké, kulaté, řídce pokryté chloupky, chuti sladké. Středně raná odrůda s plodností velkou, s průměrnou odolností proti mrazu. Tato odrůda značně trpí americkým padlím. Plody se hodí ke spotřebě čerstvé i k průmyslovému zpracování.

6. Varšavský červený

Keř je středně velký, poněkud rozložitý, listy jsou zelené, lesklé a slabě ochmýřené. Plody jsou protáhle oválného tvaru, červené, téměř lysé a chuti sladce nakyslé. Plodnost odrůdy je velká, je odolná proti mrazům, bývá však napadána americkým padlí,. Plody se hodí ke spotřebě čerstvé i k průmyslovému zpracování.

Keř je rozložitý, vysoký, se silnými, vzpřímenými výhony. Listy jsou poněkud zaostřené, květy zelenavé a hrozny dlouhé. Bobule jsou velké světločervené, kulaté, sladkokyselé chuti. Dozrává pozdě, má velmi vysokou plodnost. Je to odrůda odolná proti mrazům. Ovoce se hodí hlavně k průmyslovému zpracování.

2. Versailleský bílý

Keře jsou velké, rozložité. Listy mají mdlý, sivý nádech. Květy jsou belděžlutavé, hrozny dlouhé, bobule velké, kulaté, nažloutlé barvy, chuti sladkokyselé. Dozrávání je středně rané, plodnost velká. Tato odrůda je odolná proti mrazům. Bývá napadána anthraknosou. Plody se hodí ke spotřebě čerstvé i k průmyslovému zpracování.

Keř je nízký, listy střední velikosti, ostře zoubkaté. Květné hrozny jsou krátké, bobule velké, černé, kulovitého tvaru, kyselé chuti. Slupka je pevná a silná. Plody jsou středně rané, dozrávají současně. Plodnost velká. Tato odrůda je odolná proti mrazům. Ovoce se hodí hlavně k průmyslovému zpracování. Je to průmyslová odrůda všech oblastí.

2. Neapolský černý

Keře jsou rozložité, husté, středních rozměrů. Listy jsou velké a nepravidelně, hrubě zoubkované, hrozny krátké, květy velké a zelenavě červené. Bobule jsou nestejně velké, u stopky větší, černé, kulovité, nakyslé chuti. Slupka je silná. Je to středně raná odrůda a hodí se hlavně k průmyslovému zpracování. Je průmyslovou odrůdou všech oblastí kromě oblastí severních .

3. Boskoopksý obrovský

Keře jsou mohutné, rozložité, listy velké s nepravidelnými zoubky. Hrozny jsou dlouhé, květy velké, jasně purpurověčervené. Bobule jsou velké, černé, kulaté, slupka je tenká. Je to odrůda středně raná s velkou plodností a průměrnou odolností proti mrazu. Pěstuje se jako průmyslová odrůda v oblasti leningradské, smolenské, tamborské, voroněžské, v kraji Krasnodarském a Stavropolském. Doporučuje se k vyzkoušení v oblastech malinisko, moskevské, rjazaňské, tulské a kurské.

4. Davisonův osmý

Keře jsou mohutné. Odrůda vyniká velkou plodností a odolností proti zimě. Plody jsou v dlouhých hroznech, velké, černé, kulovité, vynikají výbornou chutí a obsahují až 10,6% cukru a 2,3% kyselin. Hodí se ke spotřebě jako čerstvé a k průmyslovému zpracování. Plody dozrávají brzy a v hroznu současně. Dozrálé plody se udrží po dlouhou dobu na keři a dají se i dobře uchovat uložením.

5. Goliáš

Keř je mírně rozložený a středně vysoký. Listy jsou pevné, tuhé, s tupými a nepravidelnými zoubky, květy malé a nažloutlé. Bobule jsou středně velké, černé, kulovité a nasládlé chuti. Jejich slupka je tenká, dozrávají pozdě. Plodnost je velká, odolnost proti mrazu průměrná. Plody se hodí k průmyslovému zpracování i ke spotřebě jako čerstvé. Odrůda se doporučuje k vyzkoušení v oblasti leningradské, kalininské, moskevské, rjazaňské, tulské, smolenské, tamborské, kurské, voroněžské, 2.

6. Kentský

Keře jsou silné, mírně rozložené. Listy jsou velké, poněkud ohnuté a středně vrásčité. Hrozny jsou dlouhé, bobule velké, stejné velikosti, nedozrávají současně. Plodností vyniká nad staré průmyslové odrůdy, například nad Leeův úrodný a Neapolský. Má velkou odolnost proti mrazu, dozrává pozdě. Zralé plody se drží dlouho na keři. Hodí se hlavně k průmyslovému zpracování. Je to průmyslová odrůda středních oblastí.