Ovocnářství » Základní poznatky o škodlivém hmyzu a zárodcích houbových chorob

Vliv vnějšího prostředí na vývoj škůdců a původců chorob ovocných stromů a drobnoplodých rostlin

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:56:05 +0000

Pokroková mičurinská biologie určí, že vývoj každého živého organismu je v nejužším spojení s vnějším prostředím, to je s podmínkami okolí. Žádný živý organismus nemůže existovat bez vnějšího prostředí. Pro život a vývoj organismu je nutná výměna látek organismu s přírodou, to je s vnějším prostředím.
Hlavními činiteli (podmínkami) vnějšího prostředí, kteří mají vliv na vývoj škůdců, jsou: klimatický (teplota, vlhkost), půdní (chemický a mechanický stav půdy), agrotechnický (obdělávání půdy a ošetřování rostlin), výživa (přítomnost dostatečného množství živin) a biologický činitel.
Klimatičtí činitelé, jako teplota a srážky, mohou přispívat k hromadnému výskytu škůdců a zárodků chorob způsobených houbami a bakteriemi, nebo naopak, mohou působit zhoubně na jejich vývoj. Například nízké teploty v zimě způsobují hromadné uhynutí přezimujících housenek obaleče jablečného. Nízká teplota v létě značně snižuje výskyt tohoto škůdce. Parné a suché léto je zhoubné pro strupovitost a padlí angreštové. Vlhké počasí naopak působí příznivě na vývoj chorob způsobených houbami. Vysoké teploty potlačují rozšíření roztoče jahodníkového. Tak souvislé vývoj škodlivého hmyzu a zárodků chorob co nejtěsněji s klimatickými činiteli.
Obdělávání půdy zabraňuje do značné míry nahromadění škůdců a zárodků nemocí. Larvy zobonosky jabloňové a zlaté a mnoha jiných nosatců zničíme přeoráním půdy v sadech. Houba způsobující strupovitost přezimuje ve spadlém listí. Zaoráním tohoto listí zničíme přezimující stadium houby, vyvolávající tuto strupovitost. Zbavíme-li stromy pozdě na podzim a brzy na jaře odumřelé kůry (borky), zneškodníme škůdce přezimující pod kůrou. Hubení plevel, na kterém žije obrovské množství škůdců, znemožňuje jejich další vývoj. Hnojení urychlí vzrůst rostlin a činí je odolnějšími proti mnohým škůdcům a chorobám.
V úrodných letech, kdy mají škůdci hojnost potravy, rozvíjí se hromadně květopas jabloňový, obaleč jablečný, zobonoska jabloňová a jiní škůdci.
Biologickým činitelem je hmyz, ptactvo nebo bakterie, hubící škodlivý hmyz. Tento činitel má důležitou úlohu při omezení výskytu škůdců a pro potlačení jejich hromadného rozšíření.

Bakteriová onemocnění

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:55:15 +0000

Bakteriové choroby zemědělských rostlin způsobují bakterie – drobné organismy, jednobuněčné nebo z několika buněk. Do těla rostliny vnikají bakterie průduchy nebo ranami při mechanickém poranění. Bakterie rozkládají pletiva rostlin, způsobují zbytnění pletiva a jeho zahnívání. Na příklad u jabloně působí bakterie onemocnění kořenů – boulovitost kořenů. Bakteriové choroby se přenášejí půdou nebo semeny. Mnohdy přenáší bakteriové choroby hmyz.

Houby způsobující choroby rostlin

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:54:37 +0000

Většina chorob zemědělských rostlin způsobující houby nebo bakterie.
Houby náleží ke skupině nižších rostlin. Jejich tělo je složeno z bezbarvých vláken, která tvoří podhoubí neboli mycelium. Houby se nemohou samy vyživovat a samy růst, poněvadž nemají ani kořání ani zelené části.
Existuje skupina hub, které žijí na živých rostlinách a čerpají z nich látky nutné pro život. Tyto houby působí rostlinám velkou škodu. Nazýváme je parasity (cizopasníky). Houby druhé skupiny žijí na odumřelých částech rostlin. Nazýváme je saprofyty, rostlinám škodí mnohem méně.
Houby se rozmnožují výtrusy, které se tvoří ve značném množství v plodících podhoubí a snadno se přenášejí větrem nebo vodou. Velmi často přenáší výtrusy hmyz. Přenesou-li se výtrusy na rostlinu, vyklíčí, a tak vzniká nákaza rostliny. K nákaze je třeba určitého tepla a vlhkosti, a proto se méně rozmnožují choroby, způsobené houbami v suchých létech.

Vývoj hmyzu

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:54:01 +0000

Většina hmyzu se rozmnožuje vajíčky, ale někdy lze pozorovat i rozmnožování hmyzu přímo živými larvami, například mšic.
Hmyzí samička klade vajíčka po jednom (obaleč jablečný, zobonoska jabloňová, květopas jabloňový), po několika desítkách a někdy i po stech dní se z vajíček líhnou housenky nebo larvy. Často není larva vůbec podobná dospělému hmyzu, například u motýlů (housenky), brouků a much. Larva se intenzivně živí a rychle roste. Je pokryta chitinovým obalem; nastává okamžik, kdy je obal už těsný, puká a proto jej larva svléká. To se opakuje třikrát až pětkrát podle druhu hmyzu. Po posledním svlékání se larva nebo housenka zakuklí. V tomto stadiu svého vývoje se hmyz neživí a zůstává v klidu.
U některých druhů hmyzu upřede housenka před posledním svlékáním pavučinovitý, hedvábný zámotek (kokon), v němž se pak zakuklí. Larvy brouků tvoří kokon z půdy. Tento zámotek chrání dobře kuklu před vnějšími vlivy. V tomto období vývoje mění se ústrojí larvy v ústrojí dospělého hmyzu. Stadium kukly trvá 2 – 3 týdny, ale u některých druhů hmyzu i déle. Po určité době vylézá z kukly dospělý hmyz. Tento postupný vývoj nazýváme proměnou dokonalou. Setkáváme se s ní u většiny hmyzu.
Je i jiný způsob vývoje, kdy připomíná larva líhnoucí se z vajíčka dospělý hmyz. Takové jsou například larvy ploštic, kobylek, krtonožky. Po posledním svlékání se už objeví u larvy křídla a larva se nepřemění v kuklu, nýbrž přímo v dospělý hmyz. Tento způsob nazýváme proměnou nedokonalou.
Rostlinám působí největší škody hmyz ve stadiu larválním, kdy se larva při svém růstu intenzivně živí. Délka tohoto údobí kolísá ve značných rozmezích (chrousti a drátovci). Proti hmyzu ve stadiu larválním používáme hlavně chemických metod boje. Někdy se však živí larvy skrytě, uvnitř pupenů a plodů, například larvy obaleče jablečného a zobonosky jabloňové. Tady není chemický boj proti larvám úspěšný a ochranných opatření používáme proti dospělému hmyzu, broukům.

Složení těla hmyzu

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:53:22 +0000

Celé tělo hmyzu je pokryto pevným chitinovým obalem, jenž je v místech článků tenčí, což umožňuje jejich pohyb. Podle složení ústních orgánů dělíme hmyz na savý a žravý. U savého hmyzu jsou ústní orgány přizpůsobeny k vysávání šťáv z rostlinných pletiv; jejich čelisti jsou prodlouženy v sosák nebo štětinky, kterými proniká hmyz pokožkou rostlin. U žravého hmyzu se skládají ústní orgány ze silných kusadel, kterými hmyz ožírá listy, lodyha a někdy i zdřevnatělé části rostlin. Typ nohou hmyzu bývá různý, podle způsobu jeho života. U hmyzu, který vyhrabává chodby v půdě, například u krtonožky, jsou holeně předních nohou rozšířeny a zoubkovány. Takové nohy nazýváme hrabavými, u jiného hmyzu, například u kobylek, jsou zadní nohy prodlouženy a přizpůsobeny ke skákání; nazýváme je skákavými. U třetího druhu hmyzu jsou nohy tenké, dlouhé a přizpůsobené k běhání.
Křídla hmyzu jsou různě složena. U motýlů jsou například pokryty oba páry křídel drobnými šupinami nejrůznějších barev, které tvoří na křídlech nejrozmanitější kresby. U jiného hmyzu mají křídla síť rozvětvených žilek, například u vážek a včel. U brouků je vrchní pár křídel kožovitý, tvrdý, spodní pár blanitý a zvrásněný. Zadní křídla jsou složena pod předními a rozkládají se jen při letu. Některý hmyz, například mouchy, mají nikoliv dva páry, nýbrž pouze jeden pár křídel.