Nemocné dřeviny

Zima stále není u konce, avšak my už můžeme vyrazit na zahradu. Počasí nám to totiž v poslední době poměrně často dovoluje. Můžeme tedy zkontrolovat zahradu a všechny problémy, které nám zde přes zimu vznikly. Jedním takovým problémem může být umrznutí dřevin, nakažení různými nemocemi a podobně. Takové stromy je často nejjednodušší uříznout u země. Co potom s kořenem?
• Pokud jsme nechali dostatečně vysoký pařez, můžeme povolat těžkou techniku. Traktor s řetězy nám může takovýto kořen snadno vytáhnout bez většího úsilí. Avšak ne na každou zahradu si chceme těžký traktor pustit. Na některé zahrady se ani tato těžká technika nevejde. Proto na něj musíme jinak.
• Chemie. Na trhu se můžeme setkat se spoustou chemických postřiků, které by měly pařezy zlikvidovat. Jsou různé na stromy jehličnaté či listnaté. Do pařezu vyvrtáme jeden až tři otvory. Do otvorů nasypeme ledek a otvory dobře ucpeme větvičkou nebo zátkou. Za zhruba osm měsíců vyndáme zátku, která těsnila otvor a nalijeme petrolej. Následně zapálíme. Pařez nasáklý ledkem pak pomalu vyhoří i s kořeny. Chemická likvidace je v každém případě dlouhodobější záležitostí. Další možností je seříznutí horní části. Vytvoříme opět otvor a nasypeme sůl. Přikryjeme seříznutou částí a překryjeme igelitem, aby se dovnitř nedostala voda. Za zhruba dva roky zmizí pařez o průměru i 20 cm.
• Nejčastější a také nejnáročnější, zároveň však i nejlevnější způsob je mechanický. Potřebujeme krumpáč, rýč a sekeru. Pařez musíme okopat ze všech stran a poměrně hluboko. Větší pařezy budou mít několik silných kořenů. Ty tenké přesekneme a vytrháme za pomoci krumpáče. Ty silnější musíme odkopat a následně osekat sekerou. Hlínu, kterou vykopeme, odhodíme rýčem. Na pomoc si můžeme vzít drobnou ostrou lopatku, kterou budeme potřebovat při čištění částí kořenů, které chceme přeseknout. Pokud bychom příliš sekali do hlíny, sekera se rychle ztupí a my ji pak budeme muset často brousit.
• Frézování je asi nejdražší, ale nejúčinnější metodou. Fréza vjede téměř do každé zahrady, rozseká pařez, a to poměrně rychle. Problém je s penězi. Za pařez o průměru 20 cm zaplatíme skoro 300 Kč. Za průměr 60 cm se cena může vyšplhat i na tisíc korun.
Nejlevnější tedy zůstává krumpáč a sekera, nejdražší a nejúčinnější fréza. Nyní máme pařezy pryč a můžeme s klidem sázet nový trávník.

Autor: Radim Dvořák Foto Fotolia

jablka ke skladování

Prosinec je znám jako první měsíc, kdy začne pořádná zima. Sníh je většinou i v nížinách, přes den už bez zimní bundy budeme mrznout. Teploty se nyní až do jara příliš nad bod mrazu nevydají. Na horách to bude ještě horší. Tento rok zatím příliš sněhu nepřinesl, pouze na horách leží několik desítek centimetrů, neznamená to však, že nebudeme mít žádnou práci. Ledový vítr ofukuje choulostivé rostliny, které jsou nyní bez krytu. Proto stále tyto rostlinky zahříváme pomocí chvojí. Také máme stále čas na odebírání roubů peckovin, tyto rouby pak skladujeme ve sklepě. Ve sklepě však tyto rouby nejsou samy, společnost jim zde dělá spousta ovoce a zeleniny, kterou jsme sem uskladnili. Může se však stát, že většina úrody bude zkažená. Čím to? Může to být „zasedacím pořádkem“. I uskladňování má totiž svoje pravidla.

• Jablka a hrušky – vkládáme do bedýnek, a to jen nepotlučené plody. Zároveň je často kontrolujeme.  Aspoň jednou týdně je probereme a shnilá jablka vyneseme na kompost. Tyto plody umístíme do místa ve sklepě, kde teplota neklesne pod 3°C. Do bedýnek skládáme jablka stopkami nahoru, hrušky naopak stopkami dolů. Toto ovoce by mělo mít dostatek vzduchu, ale ne příliš. Příliš mnoho vzduchu působí na tyto plody negativně, vysychají a ztrácejí chuť. Nezralá jablka nám v tomto případě nedozrají.
• Zeleninu nemůžeme skladovat v bezprostřední blízkosti ovoce. Především jablka snadno načichnou. Mohou tak vonět po cibuli, bramborách a ostatních druzích zeleniny. Pro skladování zeleniny je ideální sklep s dostatečnou vzdušnou vlhkostí, 70 - 80% je ideální. Takovýto sklep pak pomůže uchovat zeleninu dlouhé měsíce v dobrém stavu. Nekazí se a nevysychá. Do nejtemnějšího koutu sklepa patří brambory, tam vydrží mnohem déle. Pokud skladujeme mrkev, skladujeme ji v písku. Určitě by neměla být v blízkosti rajčat. Díky rajčatům totiž mrkev zhořkne. Podobně je na tom i cibule, ta by také neměla být poblíž rajčat. Cibule nehořkne, ale ztratí typický cibulový říz. Vedle košťálovin pak cibule získává jejich chuť. To je způsobeno tím, že zralé plody košťálovin vylučují etylen. Okurky, kapustu nebo petržel rozhodně neskladujeme poblíž jablek ani rajčat. Díky těmto plodům totiž rychle zežloutnou.

Pokud nemáme šanci uchovat plodiny dále od sebe, neznamená to, že je nemůžeme mít v jednom sklepě. Pokud máme jablka blízko zeleniny, použijeme fóliové pytlíky. Do těch vložíme jablka. Těm to neuškodí a ovoce zůstane chutné, zelenina se pak nekazí a my tak můžeme skladovat veškerou úrodu. Pokud skladujeme čínské zelí, vkládáme jej do rohu, kde budeme udržovat vysokou vzdušnou vlhkost. Každý týden zeleninu i ovoce kontrolujeme a nahnilé nebo plesnivé plody odneseme na kompost. Pro kompostování použijeme třeba otevřený dřevěný kompostér, je totiž možné, že poloshnilé plody přijdu k chuti třeba okrasnému ptactvu

Autor: Radim Dvořák Foto Fotolia

Americké padlí angreštové je choroba způsobená houbou, zavlečenou do Evropy ze Severní Ameriky. Nyní je v SSSR značně rozšířena. Touto chorobou napadený angrešt plodí rok od roku méně. Bobule pokryté padlím opadají buď ještě před dozráním, nebo jsou zcela znehodnoceny. Poškozené výhony se zkrucují a zasychají, růst keře ustává.
Choroba je přenášena výtrusy, které přezimují na výhonech a spadlých plodech. Prvním příznakem choroby je bílý povlak, objevují se na mladých nasazených plodech. Padlí se obvykle vyskytuje za teplého a vlhkého počasí. Za těchto podmínek se tato choroba neobyčejně rychle rozšiřuje. Bílý povlak postupně hnědne, mění se v pevnou hnědou plst, která pokrývá celý povrch plodů. Silně napadené plody opadají.

Způsoby boje

Hlavní ochranou výsadeb angreštu je vyspělá agrotechnika: pravidelný řez keřů, přerytí půdy a usilovný boj proti plevelům. Jen za těchto podmínek může mít chemická metoda boje s touto chorobou kladné výsledky. S postřikem angreštu proti padlí musíme začít záhy na jaře. Před rozpukem pupenů postříkáme angrešty zelenou skalicí (1 kg skalice na 30 l vody). Postřikovat musíme nejen keře, ale i půdu okolo keřů. Na počátku vegetace angreštu postřikujeme opětovně několikrát arseničnanem vápenatým (0,15%):první postřik po rozpuku pupenů, druhý hned po odkvětu, třetí 5 dní po druhém postřiku, čtvrtý 10 dní po třetím. Za vlhkého a teplého počasí se doporučuje pátý postřik, a to 5 dní po čtvrtém.
Na podzim je nutno odstříhat pečlivě všechny výhony napadené padlím. Odstříhané výhony je třeba sebrat a hned spálit.

2. Anthraknosa rybízu

Černému a červenému rybízu působí velké škody choroba, způsobená houbou, zvaná anthraknosa nebo skvrnitost listů. Je rozšířena hlavně v severních oblastech. Při napadení se objevují na listech hnědé skvrny, které se později slévají. Listy žloutnou, svinují se a předčasně opadávají, takže výhony nevyzrávají, které se silně vyčerpají a opožďují ve vzrůstu. Zdrojem infekce jsou spadlé listy, na nichž přezimují výtrusy houby.

Způsoby boje

Nejdůležitějším opatřením v boji proti antraknose rybízu je sběr listů, na nichž houba přezimuje. Je též třeba pečlivě přeorat meziřadí a okopat keře. Ihned po vyrašení pupenů postřikujeme 1% bordeauxskou jíchou. Po 10 dnech postřik opakujeme. Po třetí postřikujeme v době vývoje mladých výhonů.

3. Skvrnitost listů jahodníkových

Listy napadené touto chorobou se pokrývají okrouhlými, bílými skvrnami, které jsou ohraničeny červeným okrajem. Napadené listy zasychají. Kromě listů bývají napadeny i šlahouny a květné stvoly. Zvláště silně se tato choroba rozšiřuje ve vlhkých letech, po sklizni plodů. Choroba velmi zeslabuje rostlinu.

Způsoby boje

Proto skvrnitosti jahodníku postřikujeme 1% bordeauxskou jíchou: dvakrát postřikujeme před sklizní plodů a po třetí hned po sklizni. Při silném napadení se doporučuje po sklizni plodů ihned skosit staré listy, neprodleně je z jahodovny odklidit, zakopat do země nebo spálit.

4. Šedá plíseň jahod

Choroba se vyvíjí v letech příliš vlhkých. Zrající plody se pokrývají šedým povlakem – podhoubím houby, jahody měknou a ztrácejí chuť.

Způsoby boje

Proti této chorobě bojujeme změnou podmínek prostředí. Jahodníku musíme zajistit větší přístup vzduchu a světla. Proto je třeba prosvětlit trsy, podkládat jahody slámou a hoblovačkami. Napadené jahody je nutno pravidelně odklízet z jahodovny, poněvadž jsou zdrojem dalšího šíření této choroby.

1. Boulovitost kořenů

Z chorob v ovocných výsadbách je značně rozšířena boulovitost kořenů, kterou způsobují bakterie žijící v půdě. U kořenového krčku a na postranních kořenech napadených stromů se tvoří nádory, růst stromů se zpomaluje. Boulovitost kořenů napadá dřeviny v různém věku, je však zvlášť nebezpečná sazenicím. Ze školek se boulovitost často přenáší do mladých sadů.

Způsoby boje

K zakládání mladých sadů musíme použít jen zcela zdravé sadby. Jsou-li na postranních kořenech chorobné nádory, seřízneme je a kořeny rostlin namáčíme na pět minut do jednoprocentního roztoku modré skalice, a pak je opláchneme čistou vodou. Rostliny s nádory na kořenovém krčku se k výsadbě nehodí.

2. Strupovitost

Strupovitost je jednou z nejrozšířenějších chorob jabloní a hrušní. Zvláště silně se vyskytuje ve vlhkých letech. Je rozšířena ve všech ovocnářských pásmech, méně v suchých oblastech Střední Asie a Kazachstanu.
Strupovitost způsobuje nejdříve na listech a poté i na plodech olivově zelené, sametové skvrny. Silně napadené listy zasychají a opadávají. Plody při silném napadení pukají.
Chorobu způsobuje houba přezimujících na listech, které zůstanou na stromě. Brzy na jaře se vyvíjejí výtrusy této houby, přenášejí se na mladé listy a napadnou je. V létě nastává další napadení jen rozšířením výtrusů kapkami deště. Za suchého počasí se nemoc nešíří.

Způsoby boje

Ke zničení zdroje infekce shrabeme na podzim před orbou do hrubé brázdy spadlé listy, které zakopeme. V létě je hlavním způsobem boje proti strupovitosti postřik stromů 1% bordeauxskou jíchou. Poprvé postřikujeme v době uvolňování poupat, po druhé hned po odkvětu. Pršelo-li, opakujeme postřik za 15 dní. U mladých, ještě neplodících sadů se můžeme omezit jen na dva postřiky. Při každém postřiku přidáme do bordeauxské jíchy žaludeční jed proti hmyzu ožírajícímu listy. Ve vlhkých letech se doporučuje 4. postřikem, 15 – 20 dní po třetím. Abychom zabránili poškození plodů, snížíme při 3. až 4. postřiku koncentraci bordeauxské jíchy na 0,75%.

3. Hniloba (moniliosa) jablek a hrušek

Moniliová hniloba je houbovitá choroba, značně rozšířená ve všech ovocnářských pásmech. V přehoustlých a zanedbaných sadech se hniloba šíří zvláště rychle. Choroba se stupňuje v teplých a vlhkých letech.
Plody bývají napadány v době vlhka. Na plodech se objevují hnědé skvrny, které se rychle šíří po celém plodu. Na zahnilém plodů se tvoří řady šedobílých krupiček. Nahnilé plody opadávají nebo zůstanou viset na stromě. Zde se na podzim scvrknou a vytvoří se z nich mumifikované plody. Výtrusy monolie bývají rozšiřovány větrem, avšak infekce plodů můžeme nastat jen při mechanickém poranění nebo bodnutím hmyzu (nosatců, obaleče). Při přelézání z plodů na plod přenáší hmyz zárodky této houby. Šíření choroby pokračuje i v době uložení plodů ve skládce.

Způsoby boje

Hlavním opatřením v boji proti moniliové hnilobě je sběr mumifikovaných plodů na podzim. Je nutno také sbírat a ničit shnilé nebo nahnilé plody padavky. Plody napadené monilií je nutno setřást ze stromu a ihned odklidit ze sadu. Záhy na jaře, před rozpukem pupenů, postřikujeme stromy v sadě 5% roztokem zelené skalice.
Kombinované postřiky, zaměřené proti škůdcům přenášejícím monilií, pomáhají nepřímo i v boji proti této chorobě.

4. Moniliová hniloba peckovin

Tato choroba napadá nejen plody, ale někdy i větve a květy. V této formě bývá velmi nebezpečná, neboť výtrusy houby, které padnou na květ, rychle vzklíčí, květ vadne a podhoubí se rozšíří na letorost. Listy takových letorostů rychle vadnou a usychají. V boji s moniliovou hnilobou peckovin odřezáváme napadené větve hned po zjištění nemoci. Při řezu musíme seříznout ještě část zdravého dřeva. Kromě toho používáme i postřiku, a to stejného jako v boji proti monilii jádrovin. Bordeauxskou jíchou (1%) postřikujeme před květem a postřik opakujeme po opadu květních plátků.

5. Rakovina ovocných stromů

Tato choroba je zvlášť rozšířena v sadech dolního a středního Povolží. Setkáváme se s ní i na Severním Kavkaze a v Ukrajině.
Rakovina tvoří na kůře stromů šedé skvrny, které později zčernají. Napadené větve zasychají a celý strom postupně odumírá. Kromě kůry napadá rakovina i listy, květy a plody. Jablka, napadená rakovinou, se nejprve pokrývají hnědými skvrnami, načež zčernají a hnijí. Rakovina vzniká obvykle na místech, kde byla poraněn kůra (řezané rány, úžehy).
V sadech napadených rakovinou mají zvláště velký význam profylaktická opatření: vyřezávání suchých větví, odklízení nemocných stromů, pečlivé ošetřování ran na stromech, natírání stromů 3% roztokem zelené skalice a štěpařským voskem.

6. Mechy a lišejníky

Ovocné stromy, zejména starší, jsou často pokryty mechy a lišejníky. Přitom se narušuje kůra do pletiv stromů vznikají výtrusy různých hub a bakterie. Jejich životní činností zahnívá kůra stromů a poté zasychají větve. Nejlepším prostředkem proti mechům a lišejníkům je postřik 5% až 8% roztokem zelené skalice. Postřikujeme na podzim nebo záhy na jaře, před rašením pupenů. Napadené větve po postřiku dobře očistíme od mechu a lišejníků.
Velký význam má v sadě obecná hygiena. Každý rok je nutno očistit kmeny a hlavní větve od odumřelé kůry a pečlivě je natírat vápenným mlékem. Vápnem bílíme brzy na jaře a bílením chráníme strom zároveň před slunečním úžehem,

Roztoč jahodníkový je jedním z nejnebezpečnějších škůdců jahodníku. Byl zavlečen napadenou sadbou a značně se rozšířil v mnoha oblastech, a to jak v severních, tak i v jižních.
Roztoči vysávají šťávu z listů, které se kadeří a zakrucují. Silně poškozené listy jahodníku dostávají žlutou olejovitou barvu a ve vzrůstu se opožďují. Trsy jsou silně oslabeny a přestávají plodit. Roztoči se vyskytují hromadně na mladých, ještě složených listcích jahodníku. Záhy na jaře se začne roztoč rozmnožovat, a to tak, že klade přímo na listy kulovitá, lesklá, bílá vajíčka. Za léto mívá roztoč až čtyři generace. Zvláště rychle se rozmnožuje v mokrých a studených letech. Vysoká teplota působí na roztoče a může tak být snadno přenesen sadbou na nové místo. Abychom zabránili přenesení roztoče a zamoření nových výsadeb, musíme vybírat za matečnice úplně zdravé plantáže. Abychom zabránili dalšímu rozšíření roztoče, byla zavedena fytopatologická kontrola (karanténní dozor) nad matečnými výsadbami jahodníku.

Způsoby boje

Skrytý způsob života roztoče značně ochmýřených listových čepelí ztěžuje chemický boj proti němu. Nejlepším způsobem ochrany je skosit listy hned po sklizni plodů. Skosené listy z jahodovny hned odklidíme a spálíme. Při včasném skosení zničíme 80 – 90% roztočů.
Doporučuje se též mořit sazenice horkou vodou. Proto vnoříme trsy jahodníku na 12 – 13 minut do vody zahřáté na 45°C. přitom zhynou všichni roztoči. Tento způsob boje vyžaduje velké obezřetnosti, abychom tím nesnížili schopnost ujmutí rostlin.

2. Pilatka jahodníková

Je značně rozšířena ve všech oblastech, její housenky ožírají listy jahodníku a způsobují značné škody. Na jaře se housenice zakuklí. V květnu vyletuje dospělý hmyz, který je lesklé, černé barvy, se 4 průsvitnými křídly. Pilatka vylétá v době, kdy se rozvíjejí květné pupeny.
Samička klade vajíčka pod pokožku mladých lístečků. Za 8 až za 12 dní se objeví larvy, které vykusují v listech okénkovité otvory. Dospělé housenice se stěhují do půdy, kde se i zakuklí. Uprostřed létě vyletuje druhá generace, jejíž larvy poškozují jahodník v době plodů.
Úplně stejně poškozuje jahodník pilatka bělooká.

Způsoby boje

Přezimující kukly zničíme pečlivým kypřením půdy pod trsy na podzim. Udržování jahodovny v létě v čistotě je také jedním způsobem boje s těmito škůdci. Z chemických opatření používáme poprašování práškem DDT nebo postřiku jahodníku před květem žaludečními jedy:svinibrodskou zelení (0,15%) s vápnem nebo arseničnanem vápenatým (0,3%): můžeme též postřikovat kontaktními jedy – anabasinsulfátem nebo nikotinsulfátem (0,15 – 0,2%) s přídavkem mádla (0,4%). Na 1 ha jahodovny je třeba až 1000 listrů roztoku.

3. Hřbetoštítník jemný

Poškozuje listy jahodníku. Jak brouci, tak i jejich larvy působí jahodovnám velké škody v letech hromadného výskytu. Brouci přezimují pod odumřelým suchým listím a začnou již brzy na jaře poškozovat listy. Před květem kladou samičky vajíčka na rub listů, někdy i na řapíky a na lodyhy rostlin. Každá samička naklade 90 – 200 vajíček. Larvy vyžírají v listech otvůrky a ožírají je po celou dobu květu a plodů.

Způsoby boje

Proti broukům bojujeme v době, kdy ožírají na jaře list, a to postřikem rostlin žaludečními jedy nebo poprašováním arseničnanem vápenatým s vápnem (1:3). Potřeba jedu je 40 kg směsi na 1 ha. Chemickou metodu boje je nutno uplatnit před kvetením jahodníku.

4. Květopas maliníkový

Květopas poškozuje květná poupata jahodníku a maliníku, takže opadávají. Je hodně rozšířen jak v evropské části SSSR, tak i na Sibiři. Brouci přezimují v suchém listí a pod hroudami půdy. S příchodem jarních teplých dnů vylézají na povrch a živí se mladými pletivy rostlin. V době, kdy se na jahodníku objevují květná poupata, kladou do nich brouci po jednom vajíčku a současně nahlodávají květné stvoly. Za několik dní poupě odpadne a vývoj larvy pokračuje uvnitř poupěte.
Doba kladení vajíček je u tohoto škůdce hodně dlouhá. Nejprve jsou poškozovány rané odrůdy jahodníku, potom pozdní, avšak květopas se hned přestěhuje na čerstvá poupata maliníku. Každá samička naklade až 50 vajíček. V době plodů počínají vylézat brouci, kteří zakončili svůj vývoj uvnitř poupat. Za 10 až 15 dní zalézají a přezimují.

Způsoby boje

V době, kdy se objevují poupata, poprášíme rostliny dvakrát práškovým DDT.

5. Malinovník – (Vlnořitník – Byturus fumatus)

Je značně rozšířen v severních a středních oblastech a také na Sibiři. Škody, které brouk působí, nejsou značné, hlavní škody způsobují larvy. Začátkem květu kladou brouci do květů a na nasazované plody. Larvy se vkusují do květních lůžek a živí se uvnitř peckoviček. Červivé plody rychle hnijí. V době sklizně opouští dospělá larva plody, spouští se k zemi, v niž se i zakuklí.

Způsoby boje

Před květem, v době, kdy se objevují brouci, poprášíme maliník práškovým DDT.v době květu dvakrát postříkáme keře anabasinsulfátem (0,15%) s mýdlem (0,4%) nebo poprášíme 5% až 7% anabasinovým práškem. Po druhé postřikujeme 8 – 10 dní po prvním postřiku. Podle posledních údajů Krasnodarské výzkumné stanice můžeme nahradit anabasinsulfát výtažky jiných jedovatých rostlin, například oměje, kýchavice. V srpnu a v září, v době zakuklování larev, se doporučuje obdělat meziřadí a kypřit půdu pod keři.

Housenka tohoto mola poškozuje pupeny rybízu. Při silném rozmnožování způsobuje holožír. Tento škůdce se vyskytuje nejčastěji v severních ovocnářských pásmech.
Mol rybízový přezimuje jako červená larva pod kůrou starých výhonů. Záhy na jaře, v době nalévání pupenů, se do nich zakoušívají housenky. Poškozené pupeny odumírají a housenky přelézají na druhé pupeny. Dospělé housenky jsou zelenavé, a když dokončí žír, zakuklují se v půdě. Motýli vyletují po odkvětu rybízu a kladou vajíčka do nasazených bobulí. V bobulích se housenky živí jen velmi krátkou dobu, načež se spouštějí k patě výhonů, kde upředou bílý zámotek a v něm přezimují.

Způsoby boje

Je to zachovávání pravidel ošetřování keřů, pečlivé odstraňování starých výhonů a odstraňování čípků. Všechny tyto suché části je nutno ihned spálit. Proti housenkám, které se vkusují do pupenů, je nejlepším prostředkem postřik keřů 0,15% roztokem anabasinsulfátu s mýdlem ˇ0,4%) v době nalévání pupenů.

2. Mšice angreštová a rybízová

Mšice angreštová poškozuje hlavně černý rybíz i angrešt a způsobuje zkroucení listů a znetvoření mladých výhonů. Tento škůdce je značně rozšířen v evropské části Sovětského svazu. Poškození způsobená mšicemi zpomalují vývoj rybízu a angreštu. Jejich vajíčka přezimují na výhonech. V době nalévání pupenů se larvy líhnou, sají nejprve na pupenech, a potom přecházejí na listy. Od tohoto je boj proti mšici velmi obtížný.
Mšice rybízová poškozuje hlavně červený a bílý rybíz, mšice způsobují červenání listů a tvorbu puchýřů na nich.

Způsoby boje

Jako proti mšici angreštové, tak i proti mšici rybízové bojujeme postřikem v době nalévání pupenů, kdy larvy mšic se ještě volně živí na povrchu pupenů. Postřikujeme anabasinsulfátem (0,15%) a mazlavým mýdlem (0,4%).

3. Pilatka angreštová

škodí nejen na angreštu, ale i na černém a červeném rybízu. Je značně rozšířena ve všech oblastech, její housenice přezimující v pevných zámotcích, ve vrchních vrstvách půdy pod keři. Zakuklují se na jaře. V době rašení pupenů vylétá rezavě zbarvená pilatka. Samička klade vajíčka v řetízcích podél nervů na rubu listů. Housenice se líhnou za dva týdny. Jsou velmi žravé a rychle okusují všechny listy na keřích tak, že na nich ponechávají jen nervaturu (skeletují je). Dospělé housenice zalézají do půdy, kde se zakuklují. Před dozráním bobulí vylétá druhá generace, která je početnější a škodlivější. Škody, které působí pilatka, značně oslabují keře, snižují sklizně a zmenšují přírůstky.

Způsoby boje

Je to hlavně postřik při výskytu housenek, a to žaludečními jedy: arseničnanem vápenatým (0,3 až 0,4%) nebo svinibrodskou zelení (0,2%) s vápnem. Je k tomu možno použít i výtažku kýchavice (50 g rostlinné hmoty na 1 litr vody).

4. Zavíječ angreštový

Je to velmi nebezpečný škůdce angreštu i rybízu, hlavně v severním ovocnářském pásmu.
Zavíječ angreštový přezimuje ve stadiu kukly pod keři nehluboko v zemi. Motýli vylétají začátkem května a kladou vajíčka na zelené bobule a výhony. Líhnoucí se housenky se vžírají do bobulí a živí se jejich dužninou. Přecházejíce z jedné strany na druhou, opřádají je pavučinou. Tak poškodí jedna housenka několik bobulí. Dospělá housenka se pak spouští k zemi, kde se zakuklí.

Způsoby boje

Nejlepším prostředkem proti tomuto škůdci je 3krát až 4krát opakovaný postřik v době líhnutí housenek nikotinsulfátem nebo anabasinsulfátem s mýdlem, a také poprašování práškovým DDT. Po prvé postřikujeme v době květu angreštu. Po 7 až po 8 dnech postřik opakujeme.

5. Krasec rybízový a nesytka rybízová

Tito škůdci poškozují výhony rybízu i angreštu a zaviňují jejich předčasné zasychání.

Krasec rybízový

Je to brouček zelené barvy, který spásá listy rybízu. Broučci se objevují na keřích v prvních dnech a kladou vajíčka na letorosty. Z vajíček vylíhlé larvy se hned prokousávají do letorostů. Jejich další vývoj probíhá uvnitř letorostu, v němž vyžírají chodbičky. Příštího jara se larva ve výhonu zakuklí a počátkem léta vylézá brouček.

Způsoby boje

Proti tomuto škůdci bojujeme nejlépe v době letu broučků. Proto poprašujeme keře rybízu práškem DDT nebo je stříkáme žaludečními (střevními) jedy: 0,15% roztokem svinibrodské zeleně s vápnem, 0,3% arseničnanem vápenatým nebo 1% roztokem fluorokřemičitanu barnatého. Pečlivé odstranění všech oslabených větévek a výhonů na jaře značně omezuje výskyt tohoto škůdce. Všechny odříznuté suché výhony spalujeme.

Nesytka rybízová

Je motýl s průhlednými křidélky. Tento škůdce je značně rozšířen, zejména v jižních oblastech. Motýl létá v květnu až v červnu a klade vajíčka kolem pupenů. Z vajíčka vylíhlá housenka vniká do letorostu, vyžírá v něm chodbičky a postupně proniká až k patě keře.

Způsoby boje

Doporučuje se odstranit a spálit zasychající výhony.

1. Myši

Myši poškozují hlavně jabloně a hrušně, avšak při hromadném výskytu často poškozují i peckoviny.
Myši jsou rozšířeny ve všech pásmech. Zvláště silně podporujeme hromadné rozmnožení myší špatným obděláváním půdy, neboť plevelem zarostlé meziřadí v sadě je jejich útočištěm. Při prohlídce těchto pozemků můžeme zjistit v letech hromadného rozmnožení na sta myších děr. Hlavním opatřením v boji proti myším je tedy v sadech obdělávání půdy, ničení plevele, přeorání meziřadí a přerytí pásů mezi stromy i půdy kolem kmenů.
Myši začínají poškozovat stromy na podzim, avšak zvláště veliké škody působí v zimě a záhy z jara. Pod sněhem si udělají chodby a ohlodávají kůru u kořenového krčku. Ohlodávání kmínku kolem dokola způsobí uhynutí mladých stromků, které prvním rokem usychají. Není vzácný zjev, že myši zničily i velkou plochu mladých výsadeb.

Způsoby boje

Boji s myšmi musíme věnovat největší pozornost. Vytvoření podmínek které zabraňují hromadnému rozmnožení myší, je základním článkem v boji proti nim. Každý rok je nutno obdělávat sad podle zásad vyspělé agrotechniky: přeorávat meziřadí a přerývat půdu kolem kmenů, usilovně bojovat proti plevelu, odstraňovat meze, které bývají útočištěm myší. V sadě není přípustné zakládat stohy. Osetím meziřadí obilninami anebo udržování víceletých jetelotráv, tvořících drn, pomáháme hromadnému zaplevelení sadu myšmi.
Abychom uchránili ovocné výsadby před poškozením myšmi, musíme na podzim všechny mladé stromky ovázat. Můžeme k tomu použít slunečnicových stonků, chvojí, rákosu a mulchovacího papíru. Sláma se k ovázání nehodí, protože přiláká myši. Stromky musíme ovazovat pevně od povrchu půdy až k hlavním větvím. Na jaře obvaz sejmeme.
Dobrých výsledků dosáhneme udusáním sněhu ve dnech oteplení. V udusaném sněhu nemohou myši dělat chodby ke stromům. Nakopčení sněhu ke stromům a udusání chrání stromy před poškozením myšmi.
Myši působí velké škody školkám. Na pozemcích, na nichž je v půdě založená půda, poškozují sadbu, proto musíme takové pozemky obehnat příkopy, do nichž klademe otrávené nástrahy.

2. Zajíci

Zajíci působí velké škody mladým stromům. Ohlodávají kůru hlavních větví, ohryzují a okusují mladé větve. Abychom uchránili stromy před zajíci, musíme ovázat kmeny a hlavní větve. K tomu můžeme použít povřísel ze slámy, pelyňku a chvojí. Hony na zajíce po dobu celého roku značně sníží jejich počet. Ve velkých tržních sadech je nutno chovat honící psy a zvlášť zaměstnávat lovce.

3. Drvopleň

Housenky drvopleně poškozují kmeny a hlavní větve v mladých výsadbách. Tento škůdce je zvláště nebezpečný v jižním a středním pásmu. Kromě ovocných stromů poškozuje drvopleň i stromy jiných druhů: duby, jasany a jilmy. Jeho housenka má dvouleté vývojové období. Motýl vylétá v červnu a klade vajíčka na mladé výhony. Housenka vyžírá chodby v prvním roce ve dřevě výhonů a po přezimování poškozuje silnější větve a jádro kmenů. Poškozené výhony se větrem obvykle lámou. Napadení je možno zjistit koncem léta podle vadnutí listů na horních výhonech. Poškození kmínků působí často uhynutí stromků.
Jako ochranný prostředek se doporučuje seříznutí a spálit vadnoucí výhony. Do otvorů, které v létě udělaly housenky, vkládáme vatu nebo koudel namočenou do sirouhlíku, načež otvory zamažeme hlínou. Otrávení je nutné před vylétáváním motýlů, to je nejpozději v červnu.

4. Kůrovci

Z kůrovců poškozujících ovocné kultury je nejvíce rozšířen bělokaz ovocný. Poškozuje jak jádroviny, tak i peckoviny, ale také střechu, jeřáb a hloh. Kůrovci napadají stromy již oslabené,a to kmeny i silné větve. Sady, které utrpěly namrznutím, slunečním úžehem a rakovinou, jsou zvlášť silně napadány kůrovci, kteří je konečně úplně zničí. Larvy kůrovců vyžírají chodby v lýkové vrstvě, mezi kůrou a dřevem, a tím narušují normální proudění šťáv v rostlině. Larvy přezimují pod kůrou a na jaře se zakuklují. Koncem května (ve středním pásmu) vyletují brouci. Brouci se opětovně zakusují do kůry stromu, kde naklade každá samička 50 až 100 vajíček.

Způsoby boje

Vyspělá agrotechnika, zajišťující zdravý vzrůst výsadeb, je základním opatřením na ochranu sadů před kůrovci. Záhy na jaře se doporučuje odstranit suché a chorobné větve, které je nutno spálit, než z nich vylezou brouci. Zároveň označíme části zesláblých větví, avšak nevyřežeme je, protože slouží jako větve návnadové, na něž klade bělokaz ovocný hromadně vajíčka. V době rojení brouků a kladení vajíček je nutno poprašovat kmeny a hlavní větve práškovým DDT.
Před vylétáváním brouků klademe do sadu zvlášť k tomu vykácené stromy (zjevně hynoucí nebo plané). V druhé polovině léta spálíme všechny návnadové stromy i s vajíčky na ně nakladenými a s vylíhlými larvami.