Ovocnářství » Pěstování nových odrůd

Metoda „prostředníka“

admin — Wed, 03 Aug 2011 15:23:16 +0000

Aby získal hybridy, křížil kulturní odrůdy broskvoní s planou mandloní odolnou proti mrazu. Avšak toto křížení se nedařilo, protože rostliny pocházely ze vzdálených druhů.
Mičurin tedy křížil semenáče plané, proti mrazu velmi odolné Mongolské nízké mandloně s planou broskvoní Davidovou. Z tohoto křížení vznikl nový hybrid, který byl I. V. Mičurinem nazván mandloň Prostředník.
Mandloň Prostředník se vyznačuje vysokou odolností proti mrazům a dává dobré výsledky při křížení s kulturními odrůdami broskvoní. Metoda prostředníka má velký význam pro vypěstování nových odrůd ovocných stromů a keřů, zeleniny a jiných zemědělských rostlin.

Metoda směsi pylu

admin — Wed, 03 Aug 2011 15:22:40 +0000

Podstata mičurinské metody směsi pylu spočívá v tom, že se kastrované květy mateřské rostliny opylují nikoliv plynem jedné odrůdy, ale směsí pylu z několika odrůd, nebo dokonce z několika druhů.
Šlo by například o zkřížení takových druhů, jako je višně a slivoň. Proto kastrujeme květy višně a pyl odebereme ze 3 nebo 4 odrůd slivoně, promícháme jej a ve vhodné době se touto směsí pylu opylí květy višně. Při vzdálené hybridizaci dává tato směs větší vyhlídky na oplodnění. Nezpůsobí-li jeden druh pylu oplodnění, způsobí je druhý nebo třetí.

Metoda vegetativního sbližování

admin — Wed, 03 Aug 2011 15:22:13 +0000

Základem této metody je vzájemný vliv podnože na roub a opačně.
Tato metoda spočívá v naroubování roubů jednoletých hybridních semenáčů do koruny dospělého stromu jiného druhu nebo jiné odrůdy, na příklad naroubování jeřábu na hrušeň, hrušně na jeřáb nebo jabloň, broskvoně nebo meruňky na slivoň a naopak.
Na příklad jednoleté rouby hybridního semenáče jeřábu byly naroubovány na hrušeň. Z naroubovaných roubů jeřábů se vyvine větévka jeřábu, která je vyživována šťávami podnože, tedy hrušně. Když větévka z naroubovaných roubů jeřábu zakvete, opylíme tyto květy pylem podnože – zde hrušně.
Naroubováním mladé hybridní rostliny do koruny dospělého stromu dojde k rozviklání a ke změně ve složení organizmu rostliny. To přispívá k úspěšnému křížení rostlin, které jsou od sebe rodově vzdáleny.

Vzdálená hybridizace

admin — Wed, 03 Aug 2011 15:21:38 +0000

Vzdáleným křížením (hybridizací) rozumíme křížení rostlin, které jsou si vzdáleny zeměpisným stanovištěm a také rodovým stupněm, to je patřících k různým botanickým druhům a rodům.
Hybridizace je mezidruhová a mezirodová. O mezidruhové hybridizaci hovoříme tenkrát, když křížíme při vypěstování nové odrůdy jeden druh jabloně s jiným druhem jabloně: například křížení lesní plané jabloně s Číňankou, křížení lesní obyčejné hrušně s hrušní Ussurijskou. Mezirodovou nazýváme takovou hybridizaci, kdy křížíme rostliny vzdálené mezi sebou rodově, na příklad jabloň s hrušní, slivoň s meruňkou. To je vzdálená hybridizace (vzdálené křížení).
Metoda vypěstování nových odrůd vzdálenou hybridizací dává ožnout získat nové typy rostlin, spojující v sobě hospodářsky hodnotné vlastnosti druhů rostlin, které jsou od sebe vzdáleny, a dovoluje posunout pěstování jižních rostlin na sever a na východ. Tak například při křížení višně odrůdy Ideál s Japonskou střechou (různé rody) získal I. V. Mičurin zcela nový druh rostlin, který nazval Cerapadus.
V posledních letech byli získáni metodou vzdálené hybridizace v Sočinské výzkumné stanici hybridi mezi divokým citroníkem a kulturními odrůdami citroníku a pomerančovníku, mezi mandarinkami a pomeranči. V Ústřední genetické laboratoři I. V. Mičurina (v Mičurinsku) byli vypěstováni hybridi mezi jabloní a hrušní, rybízem a angreštem aj.

Výběr

admin — Wed, 03 Aug 2011 15:20:43 +0000

Aktivním a záměrným zásahem do života rostlin a zvířat vytváří člověk svou praktickou činností nové, produktivnější odrůdy a tvar rostliny i zvířat. Dosahuje toho v mnohem kratší době než příroda. „Nesmíme očekávat milosti od přírody. Vzít je od ní – to je náš úkol.“ Pod touto tvůrčí devizou velkého přetvořitele přírody I. V. Mičurin přetvářejí naši pokrokoví vědci agronomové, kolchozní výzkumníci svět rostlin a zvířat, zvyšují výnosnost zemědělských kultur a užitkovost hospodářských zvířat. Velkou úlohu má přitom umělý výběr.
Weismannovci-morganisté, stojící na idealistickém stanovisku, neuznávají tvůrčí úlohu umělého výběru. Domnívají se, že výběr nic nového netvoří, poněvadž vybírá jen to, co již v organismech. Odtud pochází i tak zvaná „teorie neměnnosti čistých linií.“
Weismannovci-morganisté zapomínají, že výběr není jen prostým mechanickým tříděním věcí, ale že je to činitel tvůrčí, biologický, a že se proto vybírají rostliny a zvířata s novými biologickými vlastnostmi, vyhovujícími po stránce množství i kvality.
Výběrem z místních odrůd pšenice byly vypěstovány tak hodnotné odrůdy, jako je Lutescens 62, Melanopus 69, Ukrajinka aj. Výběrem a vhodnou výchovou byl také získán skot červeného tamborského plemene, s vynikající užitkovostí v masné i mléčné produkci.
Pokusy a četné příklady z praxe dokazují, že výběr rostlin a zvířat podle jejich individuálních vlastností je mohutným činitelem pro zvýšení výnosů zemědělských rostlin a užitkovosti hospodářských zvířat. Vzorní pracovníci-stachanovci získávají při použití pokrokové mičurinské agrobiologie výběrem vysoce jakostních semen a správným ošetřováním kultur nevídaně vysokých sklizní obilnin, olejin a jiných zemědělských plodin.

Výchova hybridních semenáčů

admin — Wed, 03 Aug 2011 15:20:17 +0000

Správný výběr rodičů ke křížení zdaleka ještě nerozhoduje o úspěšném získání nových, vysoce jakostních odrůd. rostliny se nezískají ze semen v ustálené podobě. Počínajíc od embryonálního, to je od zárodečného stadia, až do úplné dospělosti se utvářejí pod vlivem podmínek: podnebí, půdy, výživy, ošetřování a jiných.
Kromě dědičné podstaty, vlastní hybridnímu semenáči, jsou tedy nutné k získání nové odrůdy ještě příslušné vnější podmínky výchovy hybridů. Podle podmínek, v nichž se budou hybridní semenáče vychovávat, mohou se u nich některé vlastnosti zděděné po rodičích rozvíjet, a jiné potlačovat.při špatné výchově se může třeba z nejlepšího hybrida kulturních odrůd stát úplné pláně. A naopak u kulturních hybridních semenáčů se znaky nežádoucích vlastností lze dobrou výchovou oslabit jejich vývoj, ba někdy je dokonce úplně vymýtit, a tak získat novou cennou odrůdu.
V prvním údobí života je rostlinný organizmus velmi vnímavý a poddajný různým vlivům okolního prostředí. Proto je v tomto údobí velmi důležité vytvořit podmínky příznivé pro rozvoj užitečných znaků rostlin.
Dosáhne-li mladá rostlina údobí plodnosti, nabývá velké stálosti, stává se méně poddajnou a stále více se přizpůsobuje podmínkám svého okolí. Avšak proces utváření rostliny v tomto údobí ještě nekončí. V prvních 3 až 5 letech plodnosti je mladá ovocná rostlina ještě náchylná ke změnám.
Teprve po 3 až 5 letech plodnosti získá rostlina stálost. Upevňují se v ní určité vlastnosti a hodnotu, které po celý její život zůstávají poměrně stálé.
Pro výchovu hybridních rostlin má velký význam a podmínky agrotechniky. Je při dostatečné výživě se mohou hybridní semenáče normálně vyvíjet a získat kulturní vlastnosti. Zvláště velký význam má výživa údobí, kdy zakládají hybridní semenáče po prvé plodonosné orgány.
Hybridní semenáče se nedoporučuje často přesazovat, zejména ne semenáče peckovin. To může oslabit jejich vývoj a způsobit, že se vynoří negativní vlastnosti.
Velký význam má zachování mohutné listové plochy hybridních semenáčů. Předčasná ztráta listů zaviní slabý vývoj a nízkou odolnost rostlin proti mrazu.

Technika umělého křížení

admin — Wed, 03 Aug 2011 15:19:41 +0000

Především se k tomu na mateřské rostlině vybírají květy. Ty musejí být dobře vyvinuté, nepoškozené nemocemi i škůdci a vyrostlé na dobře osluněné straně rostliny.
Vybrané květy se vykastrují, to je odstraní se z nich prašníky nebo celé tyčinky. To se děje proto, aby se květ neopálil vlastním pylem. Tyčinky se odejmou, dokud se poupata ještě nerozevřela.
U poupat se rozevřou korunní plátky a pinsetou se vyštípnou všechny tyčinky. Přitom je nutno postupovat velmi opatrně, abychom nepoškodili pestík, korunní plátky a kalich květu.
Při kastraci v jednom květenství se ponechávají obvykle jen dvě nejvyspělejší a normálně vyvinutá poupata, ostatní se odstraní. Po kastraci se poupata ihned zahalí (izolují) speciálními sáčky z organtýnu (tylu) nebo papíru, aby se nedostal na blizny cizí pyl odjinud.
Pyl otcovské odrůdy se připraví 2 až 3 dny před opálením. K tomu se sbírají poupata, která se teprve začínají rozvíjet, a vyjmout se z nich tyčinky s prašníky. Tyčinky se obvykle vloží do papírových krabiček, ve kterých se ponechají, až úplně uschnou. Potom se pyl přesype do skleněných baněk a uchová se na suchém, avšak nikoliv na slunném místě. Krabičky a baňky se musí vždy přikrývat organtýnem, aby se do nich nedostala cizí pylová zrna.
Za 1 až 2 dny po kastraci přistoupíme k opylení květu mateřské rostliny. Opyluje se nejlépe zrána od 8 do 12 hodin, neboť v tuto dobu bývá obvykle bezvětří. Z kastrovaných květů se na dobu umělého opylování sejmou sáčky (izolátory). Pyl vybrané odrůdy se přenáší přenašečem pylu (trojúhelníkovým kouskem gumy, nasazeným na drátek) na bliznu pestíku kastrovaného květu. Abychom si opylení zajistili, doporučujeme se opakovat je dvakrát v dalším dni až ve 2 dne po prvním opylení.
Při opylování kastrovaných květů je nutno postupovat velmi obezřetně, abychom nepoškodili blizny pestíků, a to takto: přenašeče pylu ponoříme do baňky s pylem, načež se jím zlehka dotkneme blizny pestíku opylovaného květu.
Takto opálené květy je poté nutno opět neprodleně izolovat příslušnými sáčky. Na štítku napíšeme nejprve název mateřské rostliny a pak název otcovské. Izolační sáčky pak již nesejmeme až do úplné vyspělosti a sklizně plodů. Sáčky chrání plody před poškozením nemocemi a škůdci.