Ovocné stromy v zimě

Prosinec už je v plném proudu. Teploty stále kolísají kolem bodu mrazu a sníh v nížinách zatím ne a ne vydržet. Zahradu bychom měli mít zazimovanou, a proto nás v tomto měsíci příliš mnoho práce nečeká. Co však můžeme v tomto měsíci udělat? Začít s odebíráním roubů. Na tuto činnost v měsíci prosinci nastává ideální čas. Avšak ne všem ovocným stromům je příjemné, když jim nyní odebíráme rouby. V prosinci je to ideální doba pouze pro peckoviny, jako jsou třešně a višně. S jabloněmi počkáme až do ledna či února. Pokud plánujeme roubování stromků na jaře, je potřeba odebírat rouby už nyní. Tuto činnost provádíme v zimě kvůli jednomu důležitému detailu. Rouby totiž nesmějí být narašené – což v zimě nehrozí. Rouby, které nejsou narašené, se poté mnohem lépe ujímají. A odkud rouby odebírat? Pokud nemáme nízkou třešeň, budeme potřebovat žebřík. Využíváme totiž jednoleté výhony, které se nacházejí v horní části koruny. V žádném případě neodebíráme větve, které jsou na kosterních větvích. Rouby také odebíráme pouze z plodných a zdravých stromů. Měli by být dostatečně vyzrálé a vyvinuté.

Jak poznáme dvouletý a jednoletý výhon? Jednoduše. Dvouletý výhon má většinou plodné pupeny. Jednoletý výhon má pouze listové výhony. Dvouletý výhon tedy na jaře pokvete, jednoletý bude obsypán listy.

Pokud budeme následovat rady profesionálů, většina nám řekne, že jednoletému roubu máme ustřihnout spodní část, která je dřevitá, a následně špičku, která je nevyvinutá. Pokud však necháme roub v celku, máme menší ztráty vodnatosti roubů. Kolik roubů bychom si měli nachystat, záleží na tom, jak velký strom přeroubováváme. Obecně platí, že na větev o průměru deseti centimetrů budeme potřebovat zhruba tři rouby. Nyní máme rouby nastříhané. Kam s nimi? Určitě bychom je neměli dávat do teplých místností. Pokud máme množství roubů menší, můžeme je zabalit do sáčku a vložit do lednice. Větší množství skladujeme ve sklepě, kde je teplota okolo 3°C. Zde je zapícháme do písku. Ten však nesmí být přemokřený. Další možností je skladování pod sněhem. Zde se doporučuje severní strana zahrady, kde sníh vydrží déle.

Nyní máme rouby uskladněny. Při odebírání roubů bychom však měli mít na paměti, že rouby stříháme v rukavicích, abychom je neohřívali, a také je stříháme v teplotách nad -5°C.

Autor: Radim Dvořák © hgrose – Fotolia.com

1. vykopávání sazenic

ve školce dobýváme sazenice jen na podzim. Na jaře je neodbýváme, poněvadž to zdržuje odeslání do hospodářství, která zakládají sady. Na podzim počneme kopat stromky. Když ukončily jejich letorosty růst, zdřevnatěly, utvořily vrcholové pupeny a začínají shazovat listy. Stromky s nevyzrálým dřevem, vysázené v zimě do sadu, obvykle zamrzají.
V podmínkách středního pásma je nutno začít s dobýváním stromků v polovině října. V jižních oblastech se začíná dobývat koncem října a pokračuje do poloviny listopadu.
Dřevo stromků vyzrává nestejně, což závisí na druhu a odrůdě. Porot se stromky nedobývají všechny ve stejnou dobu, nýbrž postupně, podle druhů. Nejdříve se dobývají hrušně, višně a slivoně, potom jabloně broskvoně. U každého druhu se určí pořad dobývání podle jednotlivých odrůd. tak se dobývají především stromky Skořicového a Antonovky, které ukončují růst mnohem dříve než stromky odrůd Podzimní pruhované, Jadernička šafránová a Krasokvět-Číňanka.
Stromky se dobývají rýčem nebo dobývacími stroji. Ručně se dobývají jen v menších školkách a při selekci. K tomu se používá speciálních školkařských rýčů. Neopadly-li ze stromků ještě listy, je nutno odstranit je před dobytím ručně ze sazenic. Přitom je třeba postupovat velmi opatrně, abychom nepoškodili pupeny v úžlabí listů.
Při ruční dobývání stromků rozdělíme pracující do dvojic. Nejdříve vyryje dvojice pracujících podél řádky z jedné strany ve vzdálenosti 30 až 4é cm od rostlin příkop v šířce rýče, hluboký 35 – 40 cm. u dna příkopu na straně, obrácené k řádku, podryjeme hluboko rostoucí kořeny stromků. Poté jeden pracovník na protilehlé straně řádku, ve vzdálenosti 30 až 35 cm od rostlin, zaráží hluboko do půdy rýč a vyvrátí stromky i s obalem půdy do příkůpků. Druhý pracující, který stojí na opačné straně řádku, uchopí stromky za spodní část kmene, vyzvedne je z příkůpků a ihned je založí do jamek, vytvořených při dobývání předešlých stromků a kořeny zahrne půdou, aby nevyschly.
Při selekčním dobývání se vyryjí dva polokruhové příkůpky z obou stran sazenic. Dobývají se stejně jak při hromadném dobývání.
Ve velkých školkách se stromky dobývají speciálním vyorávacím pluhem. Nejdokonalejší pluh na dobývání, který pracuje jako postranní závěsné nářadí traktoru, byl zkonstruován Výzkumným ovocnářským ústavem I. V. Mičurina. Tohoto pluhu se dá použít jak na lehkých, tak i na těžkých půdách. Při zkoušení pluhu se ukázalo, že jeho práce je kvalitní a že dosahuje vysokých výkonů.

2. Třídění stromků

Ze školky je dovoleno dodávat jen dobře vyspělou a kvalitní sadbu. Nekvalitní sazenice se špatně ujímají a často hynou. Tím vznikají v sadě prázdná místa již v prvních letech trvání. Proto se stromky po vydobytí třídí podle jakosti na 3 jakostní třídy: první, druhou a třetí.
K první třídě patří nejlepší sazenice, vyhovují těmto požadavkům:
Kmen: Hladký, nezkřivený, nejméně 1,5 cm silný (u kořenového krčku), bez mechanických poškození a slunečního úžehu. Rány po seříznutí čípku a postranního obrostu musejí být téměř úplně zaceleny.
Koruna: Správně vytvořená, která má (kromě silného prodlužujícího výhonu) nejméně 3 – 4 základní větve při bezpatrovém tvarování a 5 základních větví při patrovém tvarování. Délka postranních základních větví musí být nejméně 45 cm. prodlužující výhon musí mít při obojím tvarování přísně svislou polohu a musí přesahovat o 15 až 20 cm postranní základní větve.
Kořání: Úplně zdravé, mohutné, s nejméně 3 základními větvenými kořeny, v délce 35 cm, dostatečně pokrytými kořenovým vlášením.
Požadavky na stromky první třídy podle ovocnářských oblastí jsou uvedeny v tabulce na str. 73.
U sazenic druhé třídy jsou požadavky na jakost poněkud nižší. Zejména se připouští nepatrné zkřivení kmínku u kořenového krčku. Kalusový zával nemusí pokrývat celou plochu jizev, které zůstaly po odstranění čípku a prodlužujících výhonků. Méně přísné než u první třídy jsou též požadavky na vývoj větvení koruny. Kořání musí být dobře vyvinuté, mohutné a nejméně 30 cm dlouhé.
Do třetí třídy patří všechny ostatní stromky, které nevyhovují požadavkům první a druhé třídy. Stromky třetí třídy se nehodí k výsadbě do sadu. Vyřadíme je a neprodáváme. Některé z nich vysadíme ve školce, aby dorostly, avšak většinu zničíme.

3. Balení a doprava sadby

Výsadbový materiál převážíme a dopravujeme ze školky do sadů (na místa výsadby) na podzim, před začátkem mrazů. Na podzim bývá chladné a vlhké počasí, takže sadba při dopravě nezaschne. Nedoporučuje se zasílat ji na jaře. V tomto období se teplota vzduchu rychle zvyšuje a stromky mohou na cestě značně zaschnout.
K dopravě na velké vzdálenosti balíme stromky do balíků. Proto si musíme zavčas připravit potřebný balící materiál: zdrchanou žitnou a pšeničnou slámu, cepovou slámu (nejméně 100 cm dlouhou), rákos (připravíme jej během léta), suchý mech, dráty, motouzy, provázky a rohože. Sláma jařin, na příklad prosa a ovsa, není vhodná na balení, poněvadž rychle plesniví a zahnívá.

Technika balení: nejdříve svazujeme stromky do svazků po 5 až 10 kusech. Přitom je ukládáme kořeny na jednu stranu a upravíme kořání a korunky tak, aby k sobě co nejtěsněji přilehly a zabíraly co nejméně místa. Každý svazek stromků převážeme na 4 místech: dvakrát na kmenech (u kořenového krčku a přímo pod korunkou) a dvakrát převážeme korunku (uprostřed a na konci). Než svážeme koruny, zaplníme napřed prázdné prostory mezi větvemi měkkou slamou. Na svázání stromků do svazků používáme lýka nebo měkkého motouzu.
Po svázání stromků do svazků namáčíme jejich kořeny do kaše z hlíny, aby nevyschly, a přistoupíme k balení. K tomu rozložíme na speciální balící rámy nebo přímo na zem, ve vzdálenosti 25 – 30 cm od sebe, kousky motouzu nebo drátu asi 150 cm dlouhé, na ně pak rozprostřeme dlouhou slámu (cepovou) nebo rákos. Slámu klademe v několika vrstvách. První vrstvu slámy klademe s klasy směrem ke spodní části balíku a všechny ostatní vrstvy v tu stranu, kde budou koruny stromků. Na vrstvu dlouhé slámy nebo rákosu položíme ještě slabší vrstvu měkké žitné drchanky. Mimo to rozetřeme v tomto místě, kde budou kořeny stromků, vrstvu dobře navlhčeného mechu.
Když jsme uvedeným způsobem připravili obal, uložíme na něj stromky. Svazky pokládáme do balíků kořeny na jednu stranu, avšak v několika vrstvách. Do první vrstvy položíme tři svazky, do druhé dva, do třetí tři a do čtvrté dva.
Druhou vrstvu svazků pokládáme do mezer mezi první řady tak, aby byly kořeny sazenic druhé vrstvy položeny výše než kořeny stromků první vrstvy. Třetí vrstvu svazků pokládáme tak jako první vrstvu, čtvrtou tak jako druhou. Vrstvy oddělíme drchankou a v té části, kde jsou kořeny, i vlhkým mechem. Když jsme svazky takto uložili, pokryjeme je ze stran a shora stejnoměrnou vrstvou dlouhé (cepové) slámy. Balík pak pevně utáhneme (aniž poškodíme stromky) a svážíme podloženým motouzem nebo drátem. Abychom balík utáhli co nejpevněji, používáme speciálního zařízení ze silného provazu se smyčkami na koncích a ze dvou pevných kolíků.
Slámu na horní část balíku, nedaleko od místa utažení, rovně zastřihneme a na spodní části balíku ji spleteme ze dvou protějších stran ve dva pletence, do nichž zapleteme i konce motouzů. Poté obložíme kořeny stromků ze spodu mechem a drchankou, přehneme ze stran slámou a pevně utáhneme pletence.
Při zasílání na velkou vzdálenost, zejména po železnici, obšijeme spodní část balíku, avšak někdy i celý balík, rohoží nebo pytlovinu. K balíku takto připravenému připevníme štítek s vyznačením odrůdy, jakostní třídy stromků, stanice určení a odesílací stanice. Zabalíme-li do jednoho balíku několik odrůd, připevníme štítek ke každému svazku. Do odeslání musíme uložit balíky na suchém a krytím místě (pod přístřeškem nebo v kůlně).

4. Doprava stromků bez balení

Ve větším množství a na krátké vzdálenosti (nejvýše 24 – 28 hodin cesty) můžeme dopravovat stromky po železnici i bez balení. Stromky určené k odeslání vážeme po 5 kusech, při čemž každý svazek převážeme lýkem nebo motouzem na třech místech: u kořenového krčku pod korunkami a uprostřed korunky. Je-li v zásilce několik odrůd, připevníme ke každému svazku štítek s označením odrůdy. K nakládací stanici dopravíme stromky povozy nebo nákladními auty. Abychom zabránili oschnutí kořenů, položíme na dno povozu nebo auta navlhčenou drchanku ve vrstvě 8 až 10 cm. Okraj zadní stěny karoserie obložíme silnými slaměnými rohožemi, aby se kmeny neporanily. Stromky začneme nakládat od zadní stěny karoserie. Stavíme je v řadách, poněkud nakloněné k zadní stěně. Kořeny pokryjeme vlhkým mechem a mezery mezi svazky a stěnami dopravního prostředku vyplníme měkkou slámou. Shora zakryjeme stromky plachtou.
Zdrží-li se překládání stromků z vozů a aut do železničního vozu, musíme je prozatím založit do hlíny. Do železničního vozu ukládáme stromky na stojato nebo ležící. Při ukládání na stojato je lépe chráníme před poškozením.podlahu vagonu vyložíme nejprve suchou slámou ve vrstvě 8 – 10 cm, a na ni pak klademe slabší vrstvu vlhké slámy smíchané s vlhkým mechem. Potom začneme stromky nakládat. Před vlastním nakládáním namáčíme kořeny do hliněné kaše. Ve vagoně stavíme svazky v řadách, počínajíce příčnými krátkými stěnami (čely). Svazky stavíme těsně k sobě, aby se za jízdy nepohybovaly a nedřely se navzájem o sebe. Mezery mezi svazky i stěnami vozu pevně vyplníme slaměnou drchankou a kořeny stromků pokryjeme vlhkým mechem. Nejdříve vyplníme stromky jednu polovinu vozu (nalevo nebo napravo od dveří), potom druhou a nakonec střed. Když je vagon naplněn, uzavřeme dveře, ponecháme však otevřená okénka, aby mohl proudit vzduch.
Při ukládání stromků na ležato nasteleme na dno vozu vrstvu suché slámy a kromě toho ještě podél podélných stran vrstvu vlhkého mechu ve výšce 8 – 10 cm a v šířce asi 0,5 m. svazky ukládáme kořeny k podélným stěnám vozu a korunkami ke středu. Kořeny a spodní část kmínku rostlin musí ležet na podestýlce z vlhkého mechu. Po uložení první vrstvy pokryjeme kořeny a spodní část kmínku rostlin musí ležet na podestýlce z vlhkého mechu.po uložení první vrstvy pokryjeme kořeny a spodní část kmínků vlhkým mechem. Pak uložíme stejně na první vrstvu druhou, na druhou třetí vrstvu, na třetí čtvrtou atd. Mezery mezi kořeny a stěnami vozu zaplavíme vlhkou drchankou a vlhkým mechem. Když jsme vyplnili obě strany vagonu do výše okének, pokryjeme uložené stromky vlhkým mechem a slámou. Uprostřed vagonu ponecháme pak mezi dveřmi menší průchod. Aby se navrstvené stromky při jízdě nerozházely, upevníme je svislými dřevěnými laťkami.
Při dopravě stromků bez balení musí být ve voze průvodce, který pečuje za jízdy o stav sazenic. Jakmile došly stromky na místo určení, musí být ihned vyloženy a založeny do země.

5. Výdej stromků ze školky

Sadbu vydávají školky po schválení a po souhlasu karanténní inspekce. Za jakost sadby mají školky plnou odpovědnost.
Při výdeji sadby jsou školky povinny vydat příjemcům stromků průkaz (doklady) o odrůdě s přesným označením pomologických názvů odrůd, podnoží a jakosti sadby podle standardu. Výdej podnožového a výsadbového materiálu ze školek bez průkazů o odrůdě není povolen. Při vyplňování průkazů pro vydané školkařské zboží se určí jeho jakost podle těchto dokladů:
a) potvrzení o semenech, z nichž byly podnože vypěstovány,
b) průkazu o odrůdové pravosti roubů, použitých při štěpování podnoží,
c) úředního dokladu uznání stromků ve školce,
d) povolení karanténního oddělení ministerstva zemědělství SSSR.
Uvedené doklady musí mít předepsanou formu a musí být podepsány odpovědnými osobami. Průkaz o odrůdě sadby je vyplněn ve dvou stejnopisech inkoustem nebo psacím strojem a očíslován pořadovým jednacím číslem. Podepíše jej vedoucí a odborník školky a ověří jej razítkem hospodářství.
Prvopis průkazu o odrůdě bude vydán odběrateli sazenic zároveň s nákladním listem (účtem). V nákladním listě je uvedeno číslo průkazu o odrůdě. Opis (kopie) se uloží v archivu školky na dobu nejméně 10 let. Průkaz o odrůdě musí být vyplněn čitelně. Názvy druhů, odrůd a podnoží se podobně vypíší. Věk je uveden slovy. Chybějí-li v průkazu o odrůdě některá data nebo jsou-li v něm opravy, zvláště neoprávněné, nebo škrty a vymazání, je doklad považován za neplatný.
Školky všech typů vydávají průkaz o odrůdě v jednotné formě, stanovené ministerstvem zemědělství SSSR.

6. založení stromků na zimu

Stromky, určené na jarní výsadbu, založíme na zimu pečlivě do země. Pro toto založení zvolíme zvláštní místo, které nabývá zaplavováno vodou a je vzdáleno od stohů slámy, sena a od hromad kompostu, které jsou útočištěm myší. Na pozemku k tomu zvolenému urovnáme povrch a ohradíme jej.
Stromky založíme do příkopů 1 m širokých, a 50 – 60 cm hlubokých. Délka příkopu může být libovolná. Před založením stromků prohlédneme pečlivě kořeny, všechny hodně poškozené a nemocné části kořání odřízneme ostrou žabkou.
Stromky založíme do příkopu v řadách (podél šířky příkopu) poněkud šikmo, korunkami směrem na jih. Při tom zasypeme zemí nejen kořeny, ale i dolní část kmínků. Po přihrnutí sešlápneme zeminu okolo stromků a hojně zalijeme. Každou pomologickou odrůdu sazenic a jakostní třídu založíme odděleně a označíme štítky a celý pozemek, kde a v kterém příkopě je určitá odrůda založena. Před myšmi chráníme stromky jedlovým chvojím, které rozložíme mezi řadami stromků a po okrajích příkopů. V okolí pozemku, na němž jsme stromky založili, nalíčíme otrávené nástrahy.

1. Keřovitý tvar

Keřovitého tvaru se používá pro zákrskové odrůdy, avšak v oblastech s drsnými klimatickými podmínkami (severní pásmo, Závolží, Ural a Sibiř) i pro bujně rostoucí ovocné odrůdy.
Ve středním pásmu i na jihu pěstují bujně rostoucí ovocné odrůdy většinou jako polokmeny. Avšak v poslední době doporučují výzkumné ústavy pěstovat i v těchto oblastech stromy ve tvaru nízkokmenů (s kmínkem 50 až 70 cm vysokým). Nízkokmeny mají víc výhod než polokmeny a vysokokmeny. Především dosahují mnohem rychleji definitivního tvaru a začínají mnohem dříve plodit. Za druhé jsou méně ohroženy úžehem a zhoubným vlivem větrů, což je zvláště důležité ve vnitrozemských jihovýchodních oblastech středního pásma a v Povolží. Konečně jsou snazší při kultuře nízkokmenů všechny práce, souvisící s ošetřováním koruny, sklizní plodů a bojem proti škůdcům, a mimo to jsou dobré podmínky pro mechanické zpracování půdy.
Vysokokmeny se pěstují hlavně z důvodů ochranných a okrasných v parcích, k osazování silnic, ulic atd.

2. Patrové tvary

podle způsobu rozmístění větví rozeznáváme tvary patrové a bezpatrové.
Patrové tvarování ovocných stromků je technicky velmi jednoduché: záhy na jaře, před vyrašením pupenů, odpočítáme od určité výšky určené na kmen u jednoletých štěpovanců 6 – 7 pupenů a nad šestým (nebo sedmým) seřízneme vrcholek tak, že ponecháme čípek, dlouhý 5 – 6 cm. vybrané pupeny vytvoří 5 postranních větévek a jeden svislý výhon, jako prodloužení osy (kmeny).
Pupeny níže na ose vytvoří obrost zesilující kmen. Podle jejich vzrůstu je jednou až dvakráte za léto zaštipujeme, nejdéle na 12 až 15 cm. Nahoře ponechaný čípek je určen k vyvazování výhonu na prodloužení osy, aby mu dal svislý směr. Když dosáhne letorost určený k prodloužení osy délky 8 – 10 cm, přivážeme jej k čípku lýkem u samého spodku.
V srpnu, když jsou sazenice téměř úplně vyvinuté, je posilující obrost zbytečný, a proto jej odřežeme. Technika řezu je tato: Levou rukou přikloníme stromek poněkud k sobě a pravou nasadíme žabku pod výhon tak, aby byl její ostří schýleno poněkud ke stromku. Potom pohybem nože na stranu odstraníme obrost či garnituru přesně na větraném kroužku. Proto je tento úkon nazýván „řezem na větevný kroužek“.
Současně s odřezáváním posilujícího obrostu vyřízneme i čípek, k němuž byl přivázán prodlužující výhon. Tím je ve školce v podstatě dosaženo žádaného tvaru stromků. Stromky je ovšem nutno v létě pečlivě ledovat a snažit se dosáhnout stejnoměrného vývinu všech větví koruny.
Vývoj větévek usměrňujeme zaštipováním. Přištipujeme obvykle „konkurenční“ výhon, který je nejblíže k výhonu prodlužujícím osu a který vyvíjí bujněji než ostatní postranní výhony; část „konkuruje“ i prodlužujícímu výhonu. Je-li prodlužující výhon nedostatečně vyvinut nebo poškozen, vyřízneme jej a nahradíme nejbližším „konkurenčním“ výhonem. Pak přivážeme „konkurenční výhon“ k čípku do svislé polohy.
Na podzim vysadíme dvouleté stromky, které mají jedno patro (etáž) koruny, z 5 postranních větévek a prodlužujícího výhonu, ze školky do sadu na trvalé stanoviště.
Patrové tvarování umožňuje již ve školce vytvořit základ koruny, její první patro. V sadě potom záleží tvarování stromků v založení druhého patra koruny a větví druhého a třetího stupně. Patrové tvarování se používá ve všech pásmech u všech druhů a odrůd ovocných stromů.

3. Bezpatrové tvarování

Při bezpatrovém tvarování jsou rozmístěny postranní základní větve koruny po kmeni nikoliv v patrech, nýbrž stejnoměrně a řídce, ve vzdálenostech od 8 do 20 cm. počet základních větví, tvořících bezpatrovou korunu, závisí na biologických vlastnostech druhu a odrůdy. U bujně rostoucích odrůd jabloní (Kandil-Číňaka, Antonovku, Skořicové a jiné) vypěstujeme obvykle 8 až 10 základních větví, u slabě rostoucích (Jaderničky šafránové, Borovinky a jiných) 5 až 6 základních větví.
S tvarováním budoucích hlavních větví korunek začínáme již v prvním roce života stromku a pokračujeme v něm ještě po 4 až 5 let. Ve školce ponecháme jen 3-4 základní postranní větévky (dostatečně od sebe vzdálené a pravidelně rozmístěné na kmínku) a prodlužující výhon. V dalším tvarování koruny stromků pokračujeme v sadě.
Technika tvarování bezpatrové koruny ve školce je tato. Časně na jaře, před vyrašením pupenů, zkrátíme jednoleté štěpovance, kteří dosáhli standardu, ve výšce 80 – 9é cm. při zkrácení dbáme, aby byl vrcholový pupen, z něhož se vyvine prodlužující výhon kmene, přesně nad jizvou po odříznutém čípku u místa očkování. Mimo to ponecháme nad horním pupenem ještě čípek v délce 5 – 6 cm nutný k přivázání prodlužujícího výhonu. Počátkem vegetace vyrůstá z vrcholového pupenu vedoucí letorost, prodlužující kmen, a ze všech ostatních pupenů vyrůstají postranní letorosty. Když dosáhne prodlužující letorost délky 5 – 6 cm, přivážeme jej k čípku a postranní letorosty necháme volně růst. Jakmile dosáhnou tyto letorosty délky 15 – 20 cm a utvoří 8 – 10 normálních listů (přibližně v polovině června), vybereme z nich tři až čtyři letorosty na založení koruny a ostatní zaštípneme, takže se stanou posilujícím obrostem („garniturou“). Vybrané letorosty, z nichž se vytvářejí základní větve korunky, mají být dobře vyvinuté, musí od kmene odstávat v tupém úhlu, mají být stejnoměrně rozmístěny po obvodu a vzdáleny od sebe 10 – 15 cm. spodní základní větev založíme ve výšce 50 – 60 cm.
Posilující obrost, ponechaný na kmínku pod první (spodní) základní větví, odřežeme koncem července nebo začátkem srpna na „větevný kroužek“. Posilující obrost uvnitř koruny, mezi jednotlivými větvemi, ponecháme; v sadě některé z nich odstraníme, jiné však přeměníme v plodonosné větévky, a přištipujeme je, aby „nekonkurovaly“ základním větévkám.
Takto tvarované dvouleté stromky, které mají prodlužující výhon, 3 až 4 postranní základní větve a několik posilujících větví uvnitř koruny, vydobudeme na podzim ze školky a vysadíme do sadu.

4. Řídká patrová koruna

V řídké patrové koruně se ponechávají na rozdíl od patrové koruny v prvním roce tvarování nejvýše 3 sousedící větve. Čtyři větve se v této koruně ponechají tehdy, rostou-li navzájem křížem vždy přes jeden pupen, přičemž je každá větev na kmínku zakotvena v pravém úhlu.
V dalších letech tvoří korunu již 5 – 8 základních větví, které vytvořily patra o 2 až 3 sousedících větvích, avšak též se čtyřmi křížením rostoucími větvemi. Není-li vhodná sousedící skupina větví, ponecháváme též jednotlivé větve. Horní postranní větev osamostatníme, aby nekončila koruna patrem.
Střední vedoucí výhon zachováme u odrůd s jehlancovitě (pyramidálně) utvořenou korunou (u Anýzového, Číňanky zlaté, Papírovky a jiných). U odrůd s kulovitou korunou vyřízneme střední prodlužující výhon za 1 až 2 roky po založení posledních větví. U odrůd s rozložitou korunou použijeme vedoucího výhonu, když uhnul stranou, jako poslední základní větve.
Mezi jednotlivými patry a jednotlivými větvemi, které odbočují v 70 až 80° nebo v menším, úhlu, volíme tyto vzdálenosti: na jihu 20 – 60 cm, ve středním pásmu 15 – 40 cm, na Urale a na Sibiři 12 – 35 cm.
Aby měla koruna správný tvar, musí každá větev odbočovat od kmene pod velkým úhlem.