První 2 – 3 roky, kdy se keře ještě nerozrostly, můžeme obdělávat půdu podélně i příčně. V meziřadí mladé malinovny můžeme pěstovat jako meziplodiny okopaniny a zeleninu. Nepěstujeme-li v meziřadí meziplodiny, musíme udržovat půdu v černém úhoru. Pěstujeme-li meziplodiny, musíme vyhnojit chudé půdy na celé ploše, jinak hnojíme jen keře. Minerálních hnojiv používáme 15 – 20 dní před výsadbou nebo 1 – 1 ½ měsíce po výsadbě, když se rostliny dobře ujaly. Pozdě na podzim zkypříme půdu mezi řadami hluboko pluhem nebo podmítačem do hloubky 12 – 15 cm.

1. Ošetřování půdy

Podle toho, jak se keře rozrostou, zůstane mezi řadami jen úzký pás, který udržujeme po celé léto v černém úhoru. Pro udržení vláhy v půdě a lepší vzrůst rostlin má zvláště velký význam brzké kypření půdy. Kypříme vždy hned, když se na povrchu půdy utvořil škraloup a vzrostl plevel. Během léta kypříme 6krát až 7krát potažním kultivátorem do hloubky 6 – 7 cm a okolo keřů ručně motyčkami. Na podzim musíme kultivátorova do hloubky 9 – 10 cm.

Některé odrůdy maliníku dávají rok velké množství kořenových odnoží, které vyplňují všechny volné porosty mezi keři. Odnožový porost oslabuje při silném vývinu rostlinu a snižuje plantáže. Proto odstraňujeme při kypření půdy zbytečné odnože a ponecháme jen odnože potřebné pro výsadbu.

Mimořádně velký vliv na vzrůst a plodnost maliníku má postýlání půdy (mulchování). Je to patrno z prací ovocnářského ústavu I. V. Mičurina (viz tabulku).

Vliv nastýlání (mulchování) na zvýšení sklizně maliníku odrůdy Marlboro (podle Kamenského)

Z tabulky je zřejmé, že nastýlání organických hmot (slámy, chlévské mrvy, rašeliny) a mulchovacího papíru velmi značně zvyšuje sklizeň malin v polosuchých podmínkách tamborské oblasti.

Při nastýlání se zároveň se zvýšením celkové sklizně zvyšuje i množství tržního ovoce a zvyšuje se velikost plodů. Nastýlání má též kladný vliv na vegetativní vzrůst maliníku a zlepšuje celkový stav rostlin. V Moskevské ovocnářské pokusné stanici bylo dosaženo nastýláním rašeliny zvýšení sklizně malin o 13 q z 1 ha.

Účinnost nastýlání závisí na jeho včasném použití, a proto nastýláme záhy na jaře, hned po prvním kypření půdy.

1. Způsoby pěstování maliníku

Jsou dva způsoby pěstování maliníku: keřový a pásový neboli pruhový. Při prvním způsobu udržujeme keře z 10 až 12 nejsilněji vyvinutými výhony, které se vzájemně nezastiňují, a všechny ostatní výhony odstraníme. Keřový způsob pěstování maliníku umožňuje při péči o půdu a rostliny dbát individuálních vlastností každé rostliny. Tak dosáhneme nejlepšího vývinu každého keře a vysokých výnosů.

Při pásovém pěstování se od matečných rostlin rozrůstá porost, který zaplní volné prostory v řadách mezi hlavními rostlinami; tak se utvoří souvislý pás široký až 1 m.

Praxe ukázala, že takové rozmístění rostlin snižuje sklizeň malin proto, že při pásovém pěstování rostou výhonky příliš hustě a neuspořádaně, což značně ztěžuje obdělávání půdy mezi rostlinami. Použitá hnojiva spotřebuje pak hlavně odnožový porost, jehož největší část bývá při obdělávání meziřadí odstraňována.

1. Průklest keřů

Na podzim nebo v krajní nutnosti brzy z jara je nutno prosvětlit keře tak, že odstraníme všechny slabé, poškozené a stínící výhony. Zároveň odstraníme i dvouleté výhony, které již odplodily a které ihned spálíme, neboť by mohly být útočištěm škůdců. Výhony vyřízneme u samého základu nůžkami nebo speciálními zahnutými noži s dlouhou rukojetí.

1. Vyvazování maliníku

U četných odrůd maliníku dosahují výhony značné výšky. Pod tíhou plodů se vrcholky ohýbají k zemi, nebo se dokonce lámou. Abychom výhony ztužili, musíme je vyvázat. Nejjednodušší způsob je vyvazovat maliník ke kotlíku vysokému 1,5 – 2 m; avšak vnitřní výhony se přitom značně zastiňují, a proto ho nelze doporučit.

Z nejlepších způsobů je vyvazování v podobě stěn a vějířů. Při vyvazování na drátěnku sklizeň o 25% proti vyvazování ke kolíkům. Při vějířovitém vyvazování zarážíme mezi rostliny v řadách kolíky a k nim vyvazujeme výhony ve tvaru vějíře.

Odrůdu Marlboro, která má pevné výhony, není třeba vyvazovat.

1. Ochrana maliníku před vymrzáním

V mnohých oblastech středního a severního pásma trpí maliník a ostružiník v zimě značně vymrzáním. Abychom tomu zabránili, ohýbáme výhony maliníku na sklonku podzimu před příchodem mrazů k zemi. Přitom svazujeme vrcholky dvou sousedních trsů a připevníme je k zemi dřevěnými vidlicemi. Ohnuté výhony zapadnou pak sněhem a dobře přezimují.

V oblastech, v nichž jsou silné mrazy a kde bývá málo sněhu, zakryjeme ohnuté výhony zlehka zeminou nebo jakýmkoliv záhřevným materiálem. Záhy na jaře, hned jak roztaje sníh a rozmrzne půda, výhony uvolníme a opatrně napřímíme.

1. Hnojení

Aby maliník dobře rostl a plodil, musíme jej hnojit. Nejlepších výsledků dosáhneme použitím organických hnojiv, jako chlévské mrvy, rašeliny, zkompostovaných odpadků z hospodářství a fekálií.

Množství používaných hnojiv závisí na půdních vlastnostech a na předcházejícím hnojení. V podzolových a písčitohlinitých půdách, chudých živinami, použijeme každý rok 50 – 60 tun zetlelé chlévské mrvy na 1 ha. Na  výživnějších půdách můžeme takto hnojit každý druhý rok. Chlévskou mrvu dáváme na podzim nebo záhy na jaře (před začátkem vegetace) a zapravíme ji do hloubky 7 – 8 cm.

I minerální hnojiva mají značný vliv na zvýšení sklizně malin. Podle údajů Velikanovové (Moskevská ovocnářská pokusná stanice) bylo dosaženo při použití fosforečných a draselných minerálních hnojiv sklizně 68,5 q malin z 1 ha, kdežto na nehnojených pozemcích byla sklizeň jen 56 g.

Dávky minerálních hnojiv závisí na povaze půdy. Podle údajů získaných pokusy je nutno použít na 1 ha průměrně 60 až 80 kg rozpustných živin fosforečných a draselných hnojiv.

Dobrých výsledků dosáhneme, použijeme-li minerálních hnojiv současně s chlévskou mrvou. Tu použijeme na 1 ha 20 tun chlévské mrvy a poloviční dávky minerálních hnojiv.

Snadno rozpustná minerální hnojiva dáváme na jaře a těžko rozpustná na podzim[1])

V mladých výsadbách rozhodíme minerální hnojiva podél řad v šířce 0,8 – 1,5 m a zapravíme je do půdy kultivátorem, podmítačem nebo ručně do hloubky 7 – 10 cm.

Kromě hlavního hnojení na podzim nebo na jaře musíme ještě přihnojovat. Poprvé přihnojíme po odkvětu, když maliník nasazuje plody, po druhé po sklizni plodů, abychom zajistili sklizeň v příštím roce. Přihnojujeme do vlhké půdy. Je-li půda suchá, musíme ji napřed zavlažit. K prvnímu přihnojení se doporučuje použít místních hnojiv, močůvky, drůbežího trusu. K jedné rostlině dáváme 0,5 – 1,5 konve rozředěného hnojiva.

Přihnojujeme do rýžek 8 – 10 cm hlubokých, které pak zahrneme.

1. Způsoby rozmnožování

Kořenové odnože. Téměř všechny evropské odrůdy maliníku jsou způsobilé tvořit ve velkém množství porost kořenových odmladku, který úplně zajišťuje dobrou jakost sadby pro zakládání plantáží. Největší množství dobrých odnoží dávají keře ve věku 4 – 5 let. Počet odnoží závisí také na vlhkost půdy, obsahu živin v ní, na ošetřování keřů a na odrůdových vlastnostech rostlin. V suchém létě, kdy je v půdě nedostatek vláhy, bývá odnoží méně a jejich jakost je horší. Totéž lze pozorovat při nedostatečném hnojení půdy a při špatném ošetřování malinovny.

Abychom dosáhli sadby čisté a velmi jakostní odrůdy, musíme přidělit pro matečnici speciální pozemek s nejlepšími a vlhkými půdami, a použít odrůd pečlivě vyzkoušených. Tento pozemek musíme zvlášť dobře ošetřovat a hnojit chlévskou mrvou. Z dobrého matečného pozemku můžeme získat 2krát až 3krát více sadby než z obyčejné malinovny.

Během jednoho roku ukončí odnože svůj vzrůst, načež je vyjmeme na podzim po opadu listů z půdy. Dobýváme je ručně, rýčem. Chceme-li sázet na jařem založíme vyryté odnože v zemi na chráněném místě, kde nestojí na jaře ani na podzim voda.

Kořenové řízky. Některé odrůdy maliníku, například Usanka, dávají málo kořenových odnoží. Potřebujeme-li mnoho sadby, rozmnožujeme tyto odrůdy kořenovými řízky, které odebíráme z plodících keřů. Kořenové řízky musíme dobývat na podzim, v období vegetačního klidu rostliny, jinak by to mohlo mít nepříznivý vliv na stav matečné rostliny. Kořeny vyrýváme ne blíže na vzdálenost 60 cm od matečné rostliny. Na podzim vyjmuté kořeny rozřežeme na kousky a uložíme ve sklepě v písku.

Ujmutí a další růst řízků závisí na jejich délce a na vlhkosti půdy. Pokusy Moskevské ovocnářské stanice bylo zjištěno, že řízky musí být nejméně 15 – 20 cm dlouhé, přitom nesmějí být příliš tenké. Půda na pozemku, kde vysadíme řízky, má být výživná a dostatečně vlhká. Pro řízky jsou nejlepší zahradní půdy. Půdu na pozemku, kde vysadíme řízky, je třeba zpracovat na podzim do hloubky 25 – 30 cm. Pozemek vláčíme a řízky vysadíme záhy na jaře hned, jakmile je to možné.

Řízky vysazujeme obvykle ručně. Vyhloubíme rýžku hlubokou asi 10 cm, na jejíž dno klademe řízky, jeden vedle druhého, bez mezer a potom je zasypeme zeminou. Po vysázení zakryjeme řady chlévskou mrvou, humusem a jiným materiálem.

Během léta je nutno řízky pečlivé ošetřovat (kypřit půdu a zbavovat ji plevele). Při náležitém ošetření vyženou během léta 1 – 2 letorosty a vytvoří dobře vyvinuté kořání. Na podzim, po ukončení vegetace, rostliny dobýváme.

Rozmnožování ostružiníkového maliníku. Na rozmnožování tohoto maliníku hříženci vymezíme matečný oddíl malinovny. Kolem matečných rostlin vyhloubíme záhy z jara rýžky hluboké 5 – 6 cm a do nich přihrneme mladé výhony, jež upevníme k zemi dřevěnými háčky.

Když se na spodní straně ohnutého výhonu objeví kořínky, nahrneme k nim zeminu tak, abychom nezasypali listy. Druhým rokem dají zakořeněné letorosty do podzimu pěkné výhony, které dobýváme a vysadíme na trvalé stanoviště.

Ostružiníkový maliník můžeme rozmnožovat též vrcholovými pupeny výhonů, plazících se po zemi. Proto zasypeme v srpnu vrcholový pupen mírně kyprou půdou. Z pupenů se vytvoří adventivní kořeny a z jejich paždí se vyvinou výhony. Zakořeněné mladé výhony oddělíme na jaře od matečných výhonů a přesadíme je do školky.

Některé odrůdy ostružiníkového maliníku rozmnožujeme jednoletými osními řízky.

Ostružiník rozmnožujeme stejným způsobem jako ostružiníkový maliník.

1. Výběr stanoviště

Maliník vyžaduje teplé, mírně vlhké stanoviště. Maliník nesnáší zamokřená místa. Avšak na suchých, vysoko položených stanovištích roste slabě a trpí slunečním žárem. V oblastech středního a severního pásma SSSR je pro maliník nejlepším stanovištěm rovina, kde nestojí voda, nebo teplé jižní, jihozápadní a západní svahy (nejvýše 5 – 8°). Na jihu je nutno volit v suchých oblastech pro malinovny nízko položená stanoviště s dostatečným množstvím vláhy. Ze severní a východní strany je nutno chránit pozemky lemem ze stromů a keřů nebo jiným ochranným zařízením.

Ostružiníkový maliník a ostružiník je k chladu citlivější. Proto umístíme v oblastech středního pásma jejich výsadby na nejteplejších a chráněných místech.

Na půdu je maliník náročnější než jiné drobnoplodé druhy. Nejlépe prospívá na hlinitopísčitých a písčitohlinitých půdách s lehkou, písčitohlinitou propustnou spodinou. Hladina spodní vody na pozemcích osázených maliníkem a ostružiníkem nesmí sahat výše než 1 až 1,5 m pod povrch půdy. Při vyšší hladině spodní vody maliník slabě roste a odumírá.

Zakládáme-li malinovnou na bývalých polích, je nutno dobře zpracovat půdu nejméně dva roky před založením malinovny a pohnojit ji organickými hnojivy (chlévskou mrvou, kompostem). Na nevyhnojených bývalých polích se maliník slabě vyvíjí, dává malé plody a malou sklizeň.

Půdu pro maliník připravujeme a obděláváme stejným způsobem jako pro jahodník. Po zpracování půdy rozdělíme pozemek na oddíly cestami. Rozměry oddílů a způsob jejich rozdělení je stejný jako u jahodníku.

1. Doba výsadby

Maliník můžeme vysazovat záhy z jara před vyrašením pupenů nebo pozdě na podzim, když ukončila rostlina růst a listy opadly. Ve většině oblastí středního a jižního pásma je výhodnější výsadba podzimní, kdy je v půdě více vláhy a mírná teplota. Při včasné podzimní výsadbě se rostliny dobře ujímají, na jaře se dříve probouzejí k vegetaci a lépe se vyvíjejí. V severních a jihovýchodních oblastech s krutými zimami a se slabým sněhovým příkrovem je nutno vysazovat záhy z jara. Výsadba podzimní, zvláště v drsných oblastech beze sněhu, způsobuje v zimě velké ztráty rostlin.

1. Jakost sadby

K výsadbě je nutno použít keříků s dobře vyvinutými, vyzrálými jednoletými výhony a s mohutným kořáním. Sazenice se slabým kořáním se špatně ujímají a opožďují se ve vzrůstu.

Sadba pro zakládání tržních plantáží musí odpovídat těmto požadavkům:

Před výsadbou nebo ihned po ní seřízneme nadzemní část výhonů ve výšce 30 – 35 cm nad zemí.

1. Technika výsadby maliníku

Maliník vysazujeme pomocí znamenáku nebo šňůry. Výhodnější je sázet ve dvojici: jedna osoba pracuje rýčem, vyrývá jamky a zasypává je půdou, druhá přidržuje rostliny, rozprostírá kořeny na všechny strany a přitlačuje pevně půdu, aby nezůstaly mezery kolem kořenů. Hloubka výsadby má být stejná jako v matečnici. Je-li půda suchá, je nutno po výsadbě zavlažovat a stínit půdu kolem rostlin (chlévskou mrvou, humusem nebo rašelinou), abychom uchránili rostliny před vymrznutím (při podzimní výsadbě) a před vypařováním vláhy (při jarní výsadbě).

Vzdálenosti při výsadbě maliníku v řadách a mezi řadami se řídí půdními a klimatickými podmínkami stanoviště, odrůdovými vlastnostmi rostliny a způsobem obdělávání meziřadí. Pro silně rostoucí odrůdy maliníku, které vsazujeme v dobrých půdách, volíme větší vzdálenost než v chudých půdách nebo u odrůd slabého růstu.

Ovocnářský ústav I. V. Mičurina doporučuje tyto vzdálenosti:

Z prací Všesvazového ústavu pro rostlinnou výrobu (Čuksanovová) je zřejmé, že nasazení plodů a výnosy maliníku při samoopylení jsou mnohem nižší než při vzájemném opylení (viz tabulku):

Průměrný počet nasazených peckoviček na jedné malině podle způsobu opylení (podle Čuksanovové)

Z tabulky je patrno, že po samoopylení, při izolaci květů před cizím pylem, je u všech zkoušených odrůd nižší násada peckoviček. Tak například odrůda Marlboro nasazuje při nahodilém opylení průměrně na jeden plod 54,30% peckoviček, kdežto při samoopylení jen 13,91%. Odrůda Anglická dává průměrně při nahodilém opylení 45,20% peckoviček, při samoopylení jen 11%.

Z našeho materiálu získaného pokusy, můžeme vyvodit, že k získání vysokých sklizní malin je třeba vysazovat při zakládání nových malinoven směs odrůd a věnovat pozornost výběru vhodných odrůd oplozovačů.

1. Usanka

Je to stará odrůda. Keř je rozložitý, mohutný, prostřední výšky. Kořenových odnoží tvoří málo, zvláště v prvním roce malinovny. Výhony jsou převislé, šedé barvy a hustě osazené malými, rovnými, tenkými a měkkými ostny. Listy jsou vrásčité, zkroucené, jejich lícní strana je zelená, spodní šedá. Odrůda je odolná proti mrazu. Plody jsou střední velikosti, temně malinové barvy, velmi dobré chuti, dezertní jakosti a vhodné i k průmyslovému zpracování. Výnosnost je velká. Odrůda je středně raná. Je hlavní průmyslovou odrůdou, značně rozšířenou téměř ve všech oblastech.

2. Marlboro

Keř je vysoký, mohutný a vzpřímený. Jednoleté výhony jsou zelené, dvouleté červenavě hnědé. U paty mají výhony přímé, dlouhé, tenké ostny purpurové barvy, tvoří mnoho kořenových odnoží. Tato odrůda je méně odolná proti mrazu než Usanka. Plody jsou velké, světločervené, dobré chuti, vhodné ke spotřebě jako čerstvé i ke zpracování, méně však na zavařeninu, poněvadž plody se z 60 – 70% rozvařují. Odrůda je středně raná, s prostřední výnosností. Je to odrůda průmyslová, hodně rozšířená téměř ve všech oblastech.

3. Viking

Je to hybrid odrůd Marlboro a Cutberth. Keře jsou mohutné, výhony silné, přímé, které není třeba vyvazovat. Dvouleté výhony mají červenohnědou barvu, jednoleté zelenou. Na podzim přejde barva v červenavý odstín se silným voskovým ojíněním. Ostny jsou dlouhé, tenké, středně tuhé, červenavě purpurové, na patě výhonů. Odolnost proti mrazu je značná: v krutých zimách let 1939 – 42 přezimovala lépe než jiné standardní odrůdy. Je velmi výnosná, plody vynikají chutí a velikostí nad mnohé standardní odrůdy. Je to odrůda raná, ranější než Marlboro. Plody zrají po 30 dní, jsou velké, tvaru zploštěle kuželovitého, světločervené, sladce nakyslé, dezertní jakosti a vhodné i k průmyslovému upracování. Je zařazena do standardního sortimentu pro střední oblasti .

4. Kuzminova novinka

Ruská odrůda, vypěstovaná v městě Vetluga, výzkumníkem mičurincem Kuzminem. Keř je silný, mírně větvený. Jednoleté výhony jsou zelené se silným voskovým ojíněním; u paty mají četné, dlouhé, tenké, měkké ostny temně purpurové barvy. Tato odrůda vyniká značnou odolností proti nízkým teplotám. Dokonce ani v kruté zimě r. 1939/40 nebylo u ní pozorováno namrznutí. Výnosnost je velká, plody jsou velmi chutné, a lze jich upotřebit čerstvých i na průmyslové zpracování. V posledních letech se osvědčila jako jedna z nejlepších odrůd. zasluhuje pěstování ve velkém rozsahu ve všech severovýchodních a středních oblastech.

5. Fastolfova

Keř je středně vysoký, polorozložitý. Jednoleté výhony jsou zelené, s četnými tenkými, měkkými a tmavěpurpurovými ostny. Dvouleté výhony mají šedohnědou barvu, listy jsou poněkud vrásčité. Je odolná proti mrazu, plody má prostředně velké a chutné. Hodí se jako dezertní i k průmyslovému zpracování. Odrůda má dobrou výnosnost a je středně raná. Je hodně rozšířena v ivanovské, jaroslavské, leningradské, smolenské a kujbyševské oblasti. Doporučuje se k pokusnému pěstování v oblastech: kalibánské, moskevské, tulské, rjazaňské, orelské, tamborské, kurské, voroněžské a čkalovské a v Krasnodarském a Stavropolském kraji.

6. Sláva Severu

Nová odrůda, vypěstovaná Bernackým zkřížením Usanky a Španělky. Keř je prostřední výšky a rozložitý, jednoleté výhony jsou zelené s četnými rovnými, dlouhými, tenkými, měkkými, temněpurpurovými ostny. Listy jsou vrásčité a zkroucené. Odrůda je odolná proti mrazu, má velké plody tmavě malinové barvy, sladké a velmi chutné. Hodí se k použití čerstvé i k průmyslovému zpracování. Výnosnost je dobrá, odrůda raná. Doporučuje se k produkčnímu vyzkoušení ve sverdlovské a gorovské oblasti a v Baškirské a tatarské .

7. Cutberth

Keř je vysoký a polorozložitý, jednoleté výhony jsou zelené, s četnými tenkými, silnými a světle purpurovými ostny. Dvouleté výhony jsou červenohnědé barvy, listy mírně vrásčité. Je to odrůda pozdní, s plody tmavočervenými, středně velkými, chutnými a vhodnými ke spotřebě jako čerstvé i pro průmyslové zpracování. Tato odrůda je málo odolná proti mrazu, a spotřebuje teplé a mírné podnebí. Je průmyslovou odrůdou Krasnodarského a Stavropolského kraje. Doporučuje se k pěstitelskému vyzkoušení.

8. Texas

Hybridní odrůda, vypěstovaná I. V. Mičurinem v roce 1902 výběrem ze semenáčů ostružiníku Pohanova. Keř je značně velký, plazivého typu, což ztěžuje zpracování půdy. Na výhonech jsou velké a pevné ostny. V podmínkách středního pásma není odrůda Texas dosti odolná proti mrazu. V krutých zimách, je-li málo sněhu, vymrzá, proto potřebuje zakrytí. I. V. Mučurin charakterizoval odrůdu Texas takto: „Ve velikosti plodů a úrodnosti nemá tato odrůda soupeře“ ). Plody odrůdy Texas jsou velmi velké, dosahují délky až 4 cm a váhy až 10 g, jsou tmavočervené, sladce nakyslé a hodí se k průmyslovému zpracování i ke spotřebě jako čerstvé. Tato odrůda je velmi hodnotná tím, že se plody dají dobře sklízet i s lůžkem, takže je lze i lépe uchovat, snášejí také lépe dopravu.

9. Mičurinova plodná

Odrůda ostružiníku, vypěstovaná I. V. Mičurinem vv roce 1908 výběrem ze semenáčů odrůdy Lukretia. Keř je plazivého typu, výhony jsou posety četnými pevnými, zelenými ostny. Listy jsou tmavozelené, ochmýřené. I. V. Mičurin dokázal, že tato odrůda dává při pečlivém ošetřování dobrý výnos na témž místě po 10 – 15 let. Třetím rokem po výsadbě začíná plodit a v e čtvrtém roce již dává plný výnos, a to tak bohatý, že každý keř dává až 3 kg plodů. Plody jsou velké, protáhlé, černé, sladce nakyslé, s příchutí ostružin; jsou cenné pro průmyslové zpracování. Doporučuje se k produkčnímu vyzkoušení ve voroněžské, tamborské, orelské, kurské, saratovské a stalingradské oblasti.