Ovocnářství » Metody boje se škodlivým hmyzem a s původci nemocí

Nemocné dřeviny

admin — Fri, 28 Feb 2014 10:38:09 +0000

Nemocné dřeviny

Zima stále není u konce, avšak my už můžeme vyrazit na zahradu. Počasí nám to totiž v poslední době poměrně často dovoluje. Můžeme tedy zkontrolovat zahradu a všechny problémy, které nám zde přes zimu vznikly. Jedním takovým problémem může být umrznutí dřevin, nakažení různými nemocemi a podobně. Takové stromy je často nejjednodušší uříznout u země. Co potom s kořenem?
• Pokud jsme nechali dostatečně vysoký pařez, můžeme povolat těžkou techniku. Traktor s řetězy nám může takovýto kořen snadno vytáhnout bez většího úsilí. Avšak ne na každou zahradu si chceme těžký traktor pustit. Na některé zahrady se ani tato těžká technika nevejde. Proto na něj musíme jinak.
• Chemie. Na trhu se můžeme setkat se spoustou chemických postřiků, které by měly pařezy zlikvidovat. Jsou různé na stromy jehličnaté či listnaté. Do pařezu vyvrtáme jeden až tři otvory. Do otvorů nasypeme ledek a otvory dobře ucpeme větvičkou nebo zátkou. Za zhruba osm měsíců vyndáme zátku, která těsnila otvor a nalijeme petrolej. Následně zapálíme. Pařez nasáklý ledkem pak pomalu vyhoří i s kořeny. Chemická likvidace je v každém případě dlouhodobější záležitostí. Další možností je seříznutí horní části. Vytvoříme opět otvor a nasypeme sůl. Přikryjeme seříznutou částí a překryjeme igelitem, aby se dovnitř nedostala voda. Za zhruba dva roky zmizí pařez o průměru i 20 cm.
• Nejčastější a také nejnáročnější, zároveň však i nejlevnější způsob je mechanický. Potřebujeme krumpáč, rýč a sekeru. Pařez musíme okopat ze všech stran a poměrně hluboko. Větší pařezy budou mít několik silných kořenů. Ty tenké přesekneme a vytrháme za pomoci krumpáče. Ty silnější musíme odkopat a následně osekat sekerou. Hlínu, kterou vykopeme, odhodíme rýčem. Na pomoc si můžeme vzít drobnou ostrou lopatku, kterou budeme potřebovat při čištění částí kořenů, které chceme přeseknout. Pokud bychom příliš sekali do hlíny, sekera se rychle ztupí a my ji pak budeme muset často brousit.
• Frézování je asi nejdražší, ale nejúčinnější metodou. Fréza vjede téměř do každé zahrady, rozseká pařez, a to poměrně rychle. Problém je s penězi. Za pařez o průměru 20 cm zaplatíme skoro 300 Kč. Za průměr 60 cm se cena může vyšplhat i na tisíc korun.
Nejlevnější tedy zůstává krumpáč a sekera, nejdražší a nejúčinnější fréza. Nyní máme pařezy pryč a můžeme s klidem sázet nový trávník.

Autor: Radim Dvořák Foto Fotolia

Pravidla pro uchování jedů a zacházení s nimi

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:52:22 +0000

Jedovaté chemikálie používané při chemické metodě jsou pro člověka, hospodářská zvířata i ptactvo velmi nebezpečné. Proto je nutno zachovávat při práci s jedy všechny bezpečnostní pravidla.
Jedy je nutno uchovávat ve zvláštních, uzavřených místnostech, vzdálených od obytných a hospodářských budov.
Do místností, v nichž máme jedy, nesmíme přinášet žádné potraviny ani píci. Klíče od této místnosti mají být jen v rukou odpovědné osoby. Jedy je nutno uložit do pevného obalu; doprava jedů v sáčcích je nepřípustná.
K místu, kde připravujeme jedovaté roztoky a přípravky a kde jich používáme, nesmíme pouštět hospodářská zvířata ani drůbež. Není přípustno nechávat jedovaté prášky a roztoky v sadě v kádích, konvích a jiných otevřených nádobách ani na krátkou dobu.
Všechny osoby, které jedovaté prášky a roztoky připravují a slévají, přesypávají, které jimi poprašují a postřikují, musejí mít v době, kdy s nimi pracují, ochranný oblek, brýle, rukavice a masky proti prachu nebo plynu, speciálně předepsaných typů pro jednotlivé druhy jedů.
Při práci s jedy ve volné přírodě, a vane-li sebemenší vítr, je nutno pracovat vždy tak, aby vítr odnášel jedovaté plyny anebo jedovatý prášek směrem od pracujících.
Za pracovní přestávky a po skončení práce, zvláště než načneme jíst, pít nebo kouřit, musíme ruce a obličej pečlivě umýt mýdlem a vypláchnout ústa. Po skončené práci s jedy se musíme vykoupat.
Pro stravování a úschovu potravin určit zvláštní místo, kam je zakázáno vstupovat v pracovním nebo v ochranném oděvu. Nádoby, v nichž jsme připravovali jedy, musíme po skončení práce pečlivě vyčistit. Těchto nádob nemůžeme použít pro jiné hospodářské potřeby, zvláště ne pro přípravu pokrmů nebo krmiva.
Zbytky jedů, uložené dočasně ve skladech, a také nástrahy ponechané škůdci musíme sesbírat a zničit.
Přesná doba posledního postřiku nebo poprášení rostlin jedy před sklizní se stanoví podle druhu rostlin, počasí, podle druhu chemikálie a způsobu práce.
Jak ve skladištích, v nichž jsou jedy uloženy, tak i na pracovištích s jedy musí být lékárničky se soupravou léků pro poskytnutí první pomoci.
Všechny osoby, které s jedy pracují, musí být předem seznámeny s jedovatými vlastnostmi používaných chemikálií.

Základní druhy jedů používaných v ovocnářství

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:51:34 +0000

V soustavě chemické ochrany ovocných sadů a šantáží drobného ovoce používáme mnoha různých druhů jedů. V této části knihy jsou uvedeny jedy, jichž se používá v ovocnářství nejvíce.

1. Insekticidy

Velmi důležitá je jakost postřiku. Čím jemněji je tekutina rozprašována, tím stejnoměrněji pokrývá části rostliny, tím intenzivnější je účinek postřiku. Nesmíme připustit, aby roztok stékal v kapkách z listů, protože by se mohla rostlina popálit. Čím je rostlina mladší, tím větší je nebezpečí popálení. Proto používáme při postřiku mladých výsadeb jedů v slabších koncentracích než při postřiku starších výsadeb. Vysoká teplota vzduchu přispívá k popálení rostlin, proto nelze doporučit postřik za parného počasí. Hlavní požadavek, který máme na insekticidy, je, aby byly jedovaté pro škodlivý hmyz a neškodné rostlinám. Někdy přidáváme do roztoku čerstvě hašené vápno, aby se rostliny nepopálily. Vápno má být dobré jakosti, musí se po hašení rozsypat a nezanechávat hrudky. Při přípravě správného musíme přesně dbát doporučené koncentrace. Nikdy nesmíme připravovat insekticidy podle oka. Jedy musíme přesně odvážit nebo odměřit. Koncentrace roztoku zpravidla znamená procentový obsah jedu v roztoku. Na 100 dílů vod použijeme určitého množství jedu. Při přípravě roztoku musíme jedy nejprve pečlivě rozpustit nebo rozmíchat v malém množství vody, a teprve pak dolít potřebným množstvím vody.

a) Žaludeční neboli střevní jedy

Těchto jedů bývá nejčastěji používáno v boji se škůdci sadu. Patří k nim svinibrodská zeleň, arseničnan vápenatý a fluorokřemičitan barnatý.

Svinibrodská zeleň

Je to jemný prášek jasně zelené barvy, pro hmyz velmi jedovatý, ve vodě nerozpustný. Chemicky čistá pálí rostliny. Proto jí vždy používáme po přidání dvojnásobného množství vápna. V boji proti škůdcům ovocných výsadeb používáme této zeleně v koncentraci 0,1 – 0,2% (10 – 20 g na jednu konev vody).
Pro přípravu „roztoku“ rozmícháme odvážené množství svinibrodské zeleně v menším množství vody na hustou kaši, kterou pak zředíme vodou. V druhé nádobě hasíme dvojnásobné množství nehašeného vápna. Hotové vápenné mléko smícháme v třetí nádobě s připravenou zelení. Před naplněním stříkačky musíme vždy „roztok“ pečlivě promíchat, protože svinibrodská zeleň rychle sedá ke dnu. Ve směsi s mýdlem nelze používat svinibrodské zeleně, protože se zde pak tvoří hustá usazenina.

Arseničnan vápenatý

Je to vlastně kyselý arseničnan vápenatý. Pro svou jedovatost pro hmyz je jedním z nejlepších insekticidů. Je to bílý nebo šedý, velmi jemný prášek. Možno ho používat k postřiku i k poprašování, a to v koncentraci 0,3 – 0,3% (20 – 30 g na konev vody) ). Přidáme-li do něho vápno, zabráníme popálení rostliny.
Roztok připravíme obdobně jako roztok svinibrodské zeleně.
Při poprašování proti hmyzu požírajícímu listy spotřebujeme 15 až 20 kg arseničnanu vápenatého na 1 ha sadu. Aby se lépe rozprašoval, přidáváme k němu stejné nebo dvojnásobné množství mastku, křídy nebo jemného hašeného vápenného prachu. Arseničnan vápenatý je jedovatý pro včely, proto jím můžeme poprašovat stromy pouze tenkrát, nejsou-li v sadě kvetoucí rostliny.

Fluorokřemičitan barnatý

Velmi jedovatý insekticid pro četné škůdce. Je to bílý, ve vodě nerozpustný prášek, který rostliny nespaluje. Používáme ho v 1% roztoku (na konev vody 100 g jedu). Je vhodný i k poprašování.

b) Kontaktní (dotykové) jedy

Anabasinsulfát a nikotinsulfát

Donedávna byl hlavním kontaktním insekticidem 4procentní roztok mýdla. Nyní se nahrazuje preparáty rostlinných jedů – anabasinsulfátem a nikotinslfátem, obou v koncentraci 0,1 – 0,15% s přídavkem 0,4% mýdla. Mýdlo přidáváme, abychom účinek jedu zesílili.
Anabasin se získává z rostliny anabasie (Anabasis), rostoucí v Kazachstánu. V továrnách se z ní vyrábí anabsinsulfát. Je značně rozšířen v boji s četnými druhy škůdců ovocných stromů a keřů. Proniká povrchem těla hmyzu a vyvolává u něho ochrnutí pohybových středisek (center) anabasinsulfát rostliny nespaluje.
Nikotin se vyrábí z odpadků tabáku a machorky. Po domácku jej získáme, máčíme-li (macerujeme) tabákový prach ve vodě. Na 10 l vody se dává 5 kg tabákového prachu a máčí se 1 – 2 dny.
Tovární způsob výroby záleží v extrakci jedovaté látky zpracováním organickými rozpustily.
Nikotinsulfát je tmavohnědá tekutina nepříjemného zápachu, ve vodě dokonale rozpustná. Používáme ho ve značném rozsahu v boji proti savému hmyzu. Přídavek mýdla zvyšuje jeho jedovatost.
Práškovity anabasinsulfát neboli anabadust připravíme smícháním 95 dílů práškového hašeného vápna s 5 díly anabasinsulfátu. Dá se dobře smíchat v mořícím bubnu na obilí. Do bubnu nasypeme vápno, a pak vléváme slabým proudem potřebné množství anabasinsulfátu. Pak uzavřeme buben a otáčíme jím 10 – 15 minut.prášek je třeba upotřebit, pokud je to možné, hned po jeho přípravě. Je nutno uchovat jej v pevně uzavřené nádobě.
Stejně připravíme z nikotinu „nikodust“.
Práškovitých jedů je možno použít jen za bezvětří, vítr jed unáší a rostliny zůstávají nepoprášeny.

c) DDT a hexachloran

V poslední době se v boji se škůdci ovocných sadů a plantáží drobného ovoce hromadně používá nových prostředků: DDT a hexachloranu. Tyto preparáty jsou velmi jedovaté pro většinu škůdců jak v dospělém stadiu, tak i ve stadiu larválním. Na vajíčka hmyzu nemají pozorovatelný účinek. Velkou předností těchto chemikálií je, že neohrožují rostliny spálením. Na hmyz působí DDT a hexachloran hlavně jako jedy kontaktní, postihují nervovou soustavu hmyzu.
Přípravek DDT je organická sloučenina, získaná synthetickou cestou. Je to hmota podobná vosku, žlutošedé barvy a specifického zápachu. Ve vodě není DDT rozpustný, je však dobře rozpustný v minerálních olejích. Průmysl jej vyrábí v podobě jemně rozemletého prášku, který obsahuje 5,5% DDT. Práškovitý DDT je směs rozemletého jedu s plnidlem (mastkem, kaolinem). Nedoporučuje se vyrábět prášek po domácku.
V boji proti škůdcům ovocných sadů a plantáží drobného ovoce používáme prášku k poprašování výsadeb. Na 1 ha sadu je třeba 20 – 30 kg prášku.
K postřiku ovocných sadů a plantáží drobného ovoce používáme DDT v podobě emulzí. K tomu rozpouštíme technický DDT v oleji. Na letní postři používáme lehkého oleje (nafta, olej pro transformátory). Na 100 l postřikového roztoku použijeme 940 g oleje a 60 g DDT. Olej a DDT dáme do litinového kotle a zahříváme na 40°- 50°za stálého míchání. DDT se přitom rozpouští. Olej může snadno vzplanout, proto musíme být velmi opatrní: musíme zahřívat na krytém ohni a dbáme, aby nebyla nádoba olejem polita. DDT můžeme rozpustit v oleji i bez zahřívání, což však trvá nejméně 48 hodin.
Připravenou směs nemůžeme hned vlévat do vody, poněvadž každý olej vypluje na povrch. Postřik takovou nestejnorodou tekutinou způsobuje pak na rostlině popáleniny. Je nutno napřed připravit emulzi. Odvážíme proto 500 g těžkého jílu a odměříme 0,5 l vody. Jíl mícháme na hustotu smetany a v menších dávkách přimícháváme do kaše připravenou směs. Přijímá-li jíl špatně olej, přidáme menší množství vody. Tak získáme stejnorodou hmotu – koncentrát. Na povrchu koncentrátu nesmí olej vůbec být. Tento koncentrát zředíme ve 100 l vody. Dostaneme 1% emulzi s obsahem 0,06%.
Spotřeba emulze je stejná jako při postřiku žaludečními (střevními jedy).
Hexachloran je bílá nebo světlešedá krystalická hmota se silným nepříjemným zápachem. Používáme ho jen v podobě prášku, poněvadž se rozpouští mnohem hůře než DDT, a při vychladnutí oleje se opět usazuje. Tento prášek se připravuje v továrnách, a to s 12% obsahem hexachloranu.
Na poprašování ovocných sadů a plantáží drobného ovoce nemůžeme hexachloranu použít, poněvadž ovoce přejímá silný nepříjemný zápach.
Práškovitý hexachloran vpravíme do půdy při boji proti ponravám, drátovcům, nosatcům v kořání a jiným škůdcům ukrytým v půdě.

d) Náhražky insekticidů

V poslední době se používá jako náhražek insekticidů výtažků z některých jedovatých rostlin. Tak se v boji proti hmyzu poškozujícímu listy osvědčil jako silně jedovatý výtažek z kýchavice. Je to značně rozšířená rostlina, na vesnici velmi dobře známá, protože je nebezpečná skotu. Roste na mokrých loukách a v listnatých lesích. Sbíráme ji na jaře, díky vyrůstá ze země v podobě zelených kuželů. Vyjmeme ji z půdy i s kořenem a upotřebíme ji celou k přípravě jedu. Starší rostliny jsou méně jedovaté, proto z nich použijeme jen kořenů. Rostliny dáme usušit, abychom je uchovali do doby postřiku, jinak by mohly zplesnivět.
Usušené rostliny pak rozmělníme a máčíme 24 hodin ve vodě. Pak výtažek scedíme a k postřiku použijeme nerozředěného roztoku. Abychom dosáhli dobrých výsledků, použijeme na 1 litr vody 50 g sušených rostlin.

2. Fungicidy

Proti choroboplodným zárodkům hub používáme prostředků, které nazýváme fungicidy.
V boji proti chorobám ovocných sadů a plantáží drobného ovoce zaujímá jedno z předních míst bordeauxská jícha, která je směsí roztoku skalice modré s vápenným mlékem. Obvykle ji používáme v 1% koncentraci (na konev vody 100 g modré skalice). Skalici kupujeme buď v kusech, v krystalech, nebo v prášku modré barvy.
Bordeauxskou jíchu připravíme takto:
Odvážíme potřebné množství modré skalice a rozpustíme ji v menším množství vřelé vody, vždy jen v dřevěné nádobě. Po rozpuštění skalice modré dolijeme nádobu polovičním množstvím vody: připravujeme-li 20 konví roztoku, nalijeme na modrou skalici 10 konví vody. Současně rozhasíme vápno, kterého použijeme stejné množství, nebo je-li špatné jakosti, pak dvojnásobné množství. Z hašeného vápna připravíme vápenné mléko tak, že do vápna vlijeme poloviční množství vody. Poté vlijeme roztok modré skalice do vápenného mléka. Získáme tím tekutinu jasně modré barvy. Do hotové bordeauxské jíchy nesmíme přidávat nikdy vodu, protože by ztrácela jakost. Roztok musí být neutrální nebo slabě alkalický, což zjistíme, ponoříme-li do něho hřebík nebo jiný železný předmět. Při nedostatku vápna železo zčervená. Neutrální bordeauxská jícha má zelenavěmodrou barvu. Při nadbytku vápna je roztok bleděmodrý. Nesprávně připravenou bordeauxskou jíchou rostliny popálíme.
V ovocném sadě používáme bordeauxské jíchy proti strupovitosti jabloní a hrušní, hnilobě plodů, anthraknose rybízu a proti četným jiným chorobám. Abychom zabránili poškozování plodů při postřiku sadu v době nalévání plodů, používáme modré skalice v nižší koncentraci, jen 0,75%.
Bordeauxské jíchy používáme často v kombinaci se žaludečními neboli střevními a s dotykovými jedy. Přidáváme proto do hotové bordeauxské jíchy roztok svinibrodské zeleně nebo arseničnanu vápenatého nebo anabasinsulfátu a nikotinsulfátu. Pak používáme jedů ve stejné koncentraci, jako kdybychom jich používali jednotlivě. Do bordeauxské jíchy nesmíme přidávat mýdlo. Při kombinovaném použití jedů je mnohem menší počet postřiků.
Zelené skalice používáme v sadech proti lišejníkům a mechům, dále proto padlí angreštovému v jeho zimním stadiu. Roztok připravíme ze skalice chemicky čisté, v koncentraci 5 až 8%. Můžeme ho použít jen v době vegetačního klidu rostlin, abychom nepopálili listy. Jako fungicidu používáme též uhličitanu sodného (sody). Je to bílý prášek, který se dobře rozpouští ve vodě. Můžeme ho používat místo arseničnanu vápenatého v boji proti americkému padlí na angreštu. Roztok připravíme o koncentraci 0,5%, ke zvýšení přilnavosti přidáváme do uhličitanu sodného 0,4% mádla. Na rostliny nepůsobí škodlivě )

Způsoby používání jedů

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:50:27 +0000

Při chemické metodě boje proti škůdcům a zárodkům chorob způsobených houbami používáme jedů velmi rozmanitými způsoby. Tyto způsoby závisí na vlastnostech jedů samých, na jejich složení, i na způsobu výživy a života škůdců.
V praxi používáme těchto způsobů: postřiku, poprašování, proplynění, otrávených nástrah apod.
Při postřiku pokryjeme rostliny nejjemnější kapénkami jedovatých roztoků, suspenzí nebo emulzí. Velkou předností postřiku je hospodárné zacházení s jedem. Při postřiku, zvláště emulzemi, udrží se jeden na listech po delší dobu a déle působí.
Při postřiku ovocných sadů počítáme na každý strom podle jeho věku 5 až 10 l vody. I doprava vody vyžaduje však mnoho práce. proto se v poslední době přechází k postřiku koncentrovanými roztoky. Stříkat je možno při teplotě nad 5°C a za suchého počasí, v létě za parného počasí jen zrána nebo k večeru.
Při poprašování se dostává jed na rostlinu nebo přímo na škůdce v podobě prášku. Základní podmínkou při poprašování je, aby byl jed stejnoměrně nanesen na povrch rostliny. To usnadňuje poprášení celé výsadby s hospodárným využitím jedu, na 1 ha ovocného sadu se obvykle spotřebuje 20 – 60 kg práškového jedu podle druhu jedu a druhu škůdce.
Při fumigaci (plynování) účinkuje jed na škůdce ve formě výparů nebo plynu. Jedovaté výpary nebo plyny pronikají do organizmu škůdců dýchacím ústrojím nebo povrchem těla a dusí škůdce.plynujeme v neprodyšné uzavřených místnostech nebo ve speciálních plynových komorách. Proti ponravám chroustů se doporučuje plynovat půdu.
Otrávených návnad používáme hlavně v boji proti hlodavcům, a to tak, že potravu, kterou hlodavci požírají (zelenou trávu, pokrutiny a jiné), namáčíme v jedovatých roztocích a klademe ji pod stromy.

Působení jedů na rostliny

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:49:55 +0000

Při chemickém boji proti škůdcům a ochuravění ovocných stromů a keřů způsobených houbami, je hlavním úkolem zničit hmyz i choroboplodné zárodky, aniž to způsobí rostlině třeba jen nepatrnou škodu. Tento úkol je velmi odpovědný. Látky působící na škůdce jsou totiž velmi často jedy i pro rostliny. Nesprávným použitím těchto látek se popálí listy, kmeny a větve.
Proto je nutno používat především takových jedů, které jsou pro rostliny nejméně nebezpečné. Nejvhodnější jsou jedy, které se rozpouštějí ve vodě nesnadno, avšak v žaludeční a střevní šťávě hmyzu dobře. Bylo zjištěno, že spálení rostlin nastává nejčastěji pro přeměně jedu v roztok, k čemuž do značné míry napomáhá vlhký povrch rostliny. Proto je nebezpečnější – pokud jde o popálení rostliny – používat jedu za rosy nebo vlhkého počasí než za suchého počasí.
Rostliny, jejichž listy jsou poškozeny větrem, kroupami nebo hmyzem, zvláště hmyzem savým, jsou při použití jedů značně vystaveny popáleninám. Při poškození listů narušuje hmyz jejich povrch. Na takto poškozených místech nastává velmi často výron rostlinné šťávy, která rozpouští jed. přitom vzrůstá za teplého počasí nebezpečí, že se rostliny popálí.
Voskový povlak na listech, chloupkatost listů a jejich tuhost hodně snižují možnost popálení rostlin. Tenká a jemná pokožka listů a plodů naopak nebezpečí popálení zvyšují.
Nebezpečí popálenin na rostlinách při použití jedů je možno zabránit. K tomu je nutné, jak jsme se již zmínili, používat jedů špatně rozpustných ve vodě. K takovým jedům vždy přidáme dvojnásobné až trojnásobné (ve srovnání s jedem) množství čerstvě hašeného vápna.
Při správném použití otravných látek se rostliny nikdy nepopálí. Proto je nutno pečlivě prostudovat návody pro chemickou ochranu rostlin dříve, než jedů použijeme. Tato opatření vykonáme jen za vedení zkušených odborníků. Než přikročíme k hromadnému použití otravných látek v sadech a plantážích drobného ovoce, doporučuje se vyzkoušet napřed účinek připravených jedovatých směsí nebo roztoků na malé nebo jen na jednotlivých rostlinách.

Jedy používáme v boji proti škůdcům a původcům chorob ovocných výsadeb

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:49:27 +0000

Při chemické metodě se používá různých otravných látek – jedů. Podstatou jedů je, že nerušují živý organismus a způsobí jeho smrt, nebo silně narušují jeho normální životní činnost, dostanou-li se do něho i ve velmi nepatrném množství. Jedna skupina jedů vyvolává celkovou otravu organismu; to jsou látky všeobecně toxické, to je otravující celý organismus. Jiné jedy zasahují určitou tkáň organismu. Ty nazýváme jedy specifickými.
V praktické ochraně rostlin rozdělujeme jedy podle toho, proti čemu působí. Jedy hubící hmyz nazýváme insekticidy, což znamená jedy hmyzohubné. Proti chorobám, způsobeným houbami, používáme tak zvaných fungicidů (jedů houbomorných). Existují však také jedy, kterými lze bojovat proti hmyzu i proti zárodkům nemocí způsobených houbami. Takové jedy nazýváme insektofungicidy.
Insekticidy dělíme na žaludeční nebo střevní a dotykové (kontaktní). Otráví-li se hmyz tím, že sežere část rostliny pokrytou jedem, nazýváme takové jedy žaludečními, střevními nebo vnitřními. Působí-li prostředek zevně na povrchu hmyzu, nazýváme jej jedem kontaktním (dotykovým) nebo vnějším. O použití určitého jedu rozhoduje způsob výživy hmyzu. Proti hmyzu savému používáme jedů dotykových a proti žravému hmyzu jedů žaludečních neboli střevních.
Jsou též jedy, nazývané fumiganty (odplyňovače). Fumiganty pronikají do organismu škůdců ve formě páry nebo plynu vnější pokrývkou těla.
Takové jedy jsou účinné nejen proti hmyzu, ale i proti některým zárodkům rostlinných chorob, způsobených houbami a bakteriemi.
Intenzita účinku jedu na hmyz závisí na těchto podmínkách: na chemickém složení jedu, jeho fyzikálně-mechanických vlastnostech (velikosti částic), na množství jedu, na druhových vlastnostech hmyzu, na stadiu jejich vývoje, věku, fyziologickém stavu, na vnějších podmínkách a na teplotě a vlhkosti vzduchu.
Čím jsou částice jedu menší a jemnější, tím intenzivněji působí. Se zvýšením teploty vzrůstá i aktivita hmyzu:intenzivně se živí a dýchá, což urychluje jeho otrávení. Účinek fungimantů, jako síry a některých jiných, stoupá při zvýšené teplotě, na vlhkosti ovzduší a půdy závisí ve značné míře životní činnost hmyzu a rostlin. Podle toho se řídí i úprava fyzikálně-chemických vlastností jedu.
Škodlivý hmyz a také zárodky vyvolávající onemocnění houbami projevují v různém vývojovém stupni různou odolnost proti jedům. Vajíčka jsou proti jedům nejodolnější, housenky jsou méně odolné a ještě méně odolný je dospělý hmyz. Starší larvy a housenky jsou odolnější proti žaludečním (střevním) jedům než mladší larvy a housenky. Zimní výtrusy hub jsou proti jedům odolnější než letní. Proto volíme při chemické ochraně rostlin koncentraci jedů v každém jednotlivém případě podle odolnosti hmyzu proti určitému jedu, podle vývojového stupně škůdce, vlastností jedů a vnějších podmínek.

Metoda biologická

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:47:47 +0000

Biologická metoda v boji se škůdci záleží v tom, že přirození nepřátelé škodlivého hmyzu – dravý hmyz, cizopasníci, ptáci – brzdí jeho vývoj. Úkolem této metody je umělý chov dravého hmyzu i cizopasníků a vytvoření příznivých podmínek pro hnízdění ptactva.
Používání tak zvaných dravých slunéček má výtečný účinek v boji proti červci San José. Vosička (Aphelinus mali) úplně očišťuje ovocné stromy od mšice krvavé tím, že samička klade vajíčka do jejího těla. Sluníčko sedmitečné požírá šedou mšici jabloňovou.
Všichni hmyzožravý ptáci – červenka, sýkora, pěnice a jiní přinášejí ovocným sadům značný užitek tím, že vyhubí velké množství housenek různých škůdců. Draví ptáci, jako sovy a káně, hubí myši, které poškozují mladé ovocné výsadby.

Agrotechnická metoda

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:47:23 +0000

Agrotechnická opatření mají mimořádně velký význam pro ochranu ovocných výsadeb před škůdci a chorobami. S ostatními metodami pomáhají agrotechnická opatření při současném ničení škůdců také i rychlejšímu růstu výsadeb a dosažení vysokých sklizní. Obdělávání půdy, použití hnojiv, ničení plevel, správné rozmístění ovocných stromů, ošetření korun stromů – to vše tvoří podmínky, které značně narušují normální vývojový cyklus škůdců. Správná agrotechnika zabraňuje hromadnému výskytu škůdců. Agrotechnická opatření tak zároveň podporují vývoj rostlin a hubení škůdců.
Podzimní orba meziřadí a přerytí půdy kolem stromů je nejlepším opatřením k vyhubení hmyzu přezimujícího ve vrchních vrstvách půdy. Při takovém obdělávání půdy se ničí larvy a kukly zobonosky jabloňovém, zobonosky zlaté a kukly obaleče jablečného. Nemenší vliv má podzimní orba také na zničení přezimujících zárodků strupovitosti. Přerytí půdy v plantážích drobného ovoce, pilatce angreštové, píďalce angreštové, zaviječi a jinému hmyzu.
Použitím organických a minerálních hnojiv zajišťujeme rychlý růst rostlin. Listí ožrané housenkami (mola jabloňového a bourovce prsténčivého) po přihnojení rychle narůstá. Rostliny se stávají proti poškození odolnějšími. Často se při rychlém růstu vyvinou dříve, než se objeví škůdci. Hromadný a současný odkvět jabloní na příklad téměř úplně zabraňuje škodám působeným květopasem jabloňovým.

Velký význam má správně ošetřovat kmen a korunu ovocných stromů a keřové výsadby drobného ovoce. na kmenech ovocných stromů přezimuje velké množství škodlivého hmyzu (housenky obaleče, vajíčka šedé mšice jabloňové a obaleče). Očištění odumřelé kůry na kmenech a na hlavních větvích pomáhá tyto škůdce hubit. Odříznutí usychajících větví ovocných stromů je prostředkem boje proti kůrovcům. Odříznuté suché větve je třeba ihned na místě spálit. Odstraněním usychajících výhonů rybízu ničíme současně přezimující v nich larvy nesytky a krasce.

Metoda fyzikálně-mechanická

admin — Thu, 04 Aug 2011 15:46:34 +0000

Mechanických opatření v boji se škůdci se v ovocnářství používá ve velkém rozsahu. Kromě přímého hubení hmyzu má tato metoda charakter předběžně ochranný (preventivní).
Při použití fyzikálně-mechanické metody se vytvářejí rozličné překážky, které zabraňují škůdcům napadat ovocné výsadby. Tak při ochraně ovocných stromů proti housenkám bekyně velkohlavé a bekyně zlatořitné, které přelézají do ovocných sadů z blízkých lesních porostů, a při ochraně před motýly píďalky zimní menší, květopasem, nosatcem palmovým a jiným hmyzem klademe na kmeny ovocných stromů lepové pásy, a to pásy papíru 5 – 10 cm široké, které natíráme housenčím lepem. Tyto pásy přivážeme ke kmenům stromů. Existují i lapací pásy, do nichž zalézají housenky obaleče jablečného v době zakuklování.
Tyto pásy se dělají z pytloviny nebo z papíru a připevňují se na dolní část kmene 10 – 15 cm nad zemí. V severních oblastech, kde má obaleč jablečný jednu generaci, prohlížíme pásy po sklizni. V jižním a středním pásmu, kde se obaleč rozmnožuje ve dvou generacích, prohlížíme pásy každých 7 – 10 dní. Všechny housenky, které najdeme v pásech, zničíme. Místo lapacích pásů můžeme použít i otrávených pásů, které jsou výhodné, protože je není třeba prohlížet; housenky, které do nich nalezou, uhynou, otrávené pásy jsou napouštěny naftou, ve které je rozpuštěn technický DDT.
K mechanické metodě patří také sběr a hubení zimních hnízd běláska ovocného, bekyně zlatořitné a také sbírání nakladených vajíček bourovce prsténčivého. Tato opatření činíme po opadu listů, od pozdního podzimu do předjaří. Zimní hnízda odstraňujeme tyčí s rozštěpem na horním konci nebo houseníkem. Všechna sebraná hnízda a nakladená vajíčka bourovce prsténčivého je bezpodmínečně nutno hned spálit.
Housenky ožírající listy (mola jabloňového, běláska ovocného, bourovce prsténčivého a bekyně velkohlavé) sbíráme ručně v letech, kdy se hromadně vyskytují. Tato patření doplňujeme chemickými zákroky. Housenky sbíráme do konví s malým množstvím vody a petroleje, a pak je spálíme.
Brouky květopasu ovocného, zobonosky jabloňové, zobonosky zlaté a jiných nosatců, škodících ovocným stromům, setřásáme na podložené plachty. Nosatci padají obvykle při slabém otřesu stromů. Proto používáme zvláštních tyčí, obšitých měkkým materiálem, abychom neporanili strom. Všechn setřesené brouky sesbíráme do konví a spálíme.
Ke sběru a ničení brouků zobonosky jabloňové a jiných nosatců používáme lapadel ze spadlého listí, do nichž brouci zalézají na přezimování. V pozdním podzimu tyto nástrahy spálíme. Spálením rostlinných zbytků a odpadků po sklizni ovoce zničíme škůdce ve stadiu přezimování.
Nakladená vajíčka bekyně velkohlavé ničíme tak, že do nich očišťujeme kmeny ovocných stromů a seškrabujeme je tupými škrabkami na podloženou hrubou tkaninu nebo pytlovinu.seškrabaná vajíčka ihned spálíme. Na starých stromech v ochranných lesních pásech a v alejích sadu natřeme nakladená vajíčka bekyně velkohlavé odpadovou naftou, odpadovým olejem, dehtem a jinými prostředky.
Mladé ovocné výsadby chráníme před myšmi tím, že na podzim ovazujeme kmeny stromů rákosem, chvojím a jiným materiálem. Na jaře obal sejmeme.
Fyzikálně-mechanická metoda mí v celkové soustavě opatření velmi významné místo. Mnohá opatření jsou však zejména ve velkých hospodářstvích nahrazována metodou chemickou.