Péče o půdu

V plodícím sadě je nutno nejen udržovat, ale stále zvyšovat úrodnost půdy. K tomu je nutno přesně znát každý z jednotlivých prvků půdní agrotechniky v sadě a dovedně jich i používat. Především je nutno dobře si pamatovat, že lze dosáhnout účinnosti jakéhokoliv opatření jedině splněním celého souboru agrotechnických opatření v sadě. Prvky tohoto souboru jsou : černý úhor, krycí podplodiny, krátkodobé zatravnění, hnojení a zavlažování.

 

1. Černý úhor

Černý úhor přispívá k nahromadění půdní vláhy po dobu celého vegetačního období. Pomáhá přijímat živiny a zbavuje půdu sadu plevelů. Půda udržovaná v černém úhoru dobře poutá jarní vláhu při tání sněhu a ovzdušné srážky na jaře i v létě. Černý úhor omezuje co nejvíc vypařování půdní vláhy, nakypřená vrchní vrstva půdy ruší půdní kapiláry, jimiž vzlíná vláha k povrchu ze spodních půdních vrstev, a je tak pokrývkou chránící půdu před vypařováním.

Černý úhor má příznivý vliv na plodnost a růst stromů. Úrodnost sadu se při černém úhoru značně zvyšuje, plody jsou větší. Podle údajů získaných pokusy Ovocnářského ústavu I. V. Mičurina byla při zatravnění půdy v sadě získána sklizeň ovoce za dva roky v průměru na jeden strom po 188 kg, kdežto na pozemku s černým úhorem byla úroda 252 kg.

Zvlášť velký význam má černý úhor v suchých a částečně suchých oblastech, kde je vláha při vývoji rostlin rozhodujícím činitelem. Velmi důležité je také zavést černý úhor v sadech, které byly po dlouhou dobu zatravněny, v nichž je půda silně vyčerpána a zapevelena.

Zatravněnou půdu v sadě oráme na podzim, 2 až 3 týdny před příchodem trvalých mrazů. Při podzimní orbě půda dobře poutá srážky na podzim i v zimě a jarní vláhu při oblevách. Promrzlá půda po roztání sněhu je kypřejší a vzdušnější. Kromě toho zhyne v zimě na zorané půdě velké množství škůdců, přezimujících v půdě.

Půdu do hrubé brázdy lze orat do takové hloubky, abychom nepoškodili kořeny ovocných stromů. V sadech, které byly delší dobu zatravněny, jsou kořeny zpravidla blíž povrchu půdy. Proto zoráme trávník v sadech jádrovin na 12 až 15 cm, v sadech peckovin na 10 cm hluboko. V dalších letech můžeme hloubku orby zvětšit: v sadech s jádrovinami do 15 až 18 cm, s peckovinami do 12 až 15 cm. současně s orbou půdy mezi řadami překopeme kola a pásy podél kmenů. Záhy na jaře převláčíme černý úhor a zkypříme kola a pásy u kmenů. Během léta udržujeme černý úhor kypřením v kulturním stavu. Kypříme a kultivátorujeme v létě třikrát až pětkrát, podle jakosti půdy a stupně jejího zaplevelení. Mezi řadami kypříme půdy kultivátorem, aniž ji obracíme. K odstranění půdního škraloupu používáme talířových bran. Kultivátorujeme po dešti, avšak také v době hromadného růstu plevele.

Jak jsme již uvedli, způsobuje dlouhodobé udržování půdy v černém úhoru vytvoření prašné struktury, a tím i ztrátu drobtovité struktury, a také vyčerpání půdy. Proto je nutno spojit černý úhor s pravidelným hnojením půdy organickými hnojivy a s výsevem krycích plodin na zelené hnojení.

V sadech, které byly delší dobu zatravněny, je třeba zachovávat půdu v černém úhoru po první 3 roky, a pak přejít k setí krycích plodin. V sadech s obvyklým ošetřením se doporučuje vysévat každý rok krycí plodiny ve druhé polovině léta a zaorat je na podzim.

 

1. Krycí plodiny

Při používání krycích plodiny udržujeme půdu v první polovině léta v černém úhoru. V druhé polovině léta vyséváme mezi řadami stromů jednoleté na zelené hnojení. Krycí plodiny obohacují půdu o organické látky a zvyšují nahromadění živin v půdě tím, že těžko přijatelné živiny přeměňují v živiny snadno přijatelné. Krycí podplodiny se vyvíjejí v druhé polovině léta, což přispívá k včasnému ukončené růstu a vyzrávání dřeva ovocných stromů. Vyséváme je jen v takových sadech, kde nejsou koruny ovocných stromů přehoustlé.

Jako krycí plodiny se nejlépe hodí rostliny, které dobře prospívají při nižší teplotě v druhé polovině léta a které přitom poskytnout co největší množství zelené hmoty. Na lehkých hlinitopísčitých půdách vyséváme proto motýlokvěté rostliny, které obohacují půdu organickými látkami a dusíkem. V půdách bohatých živinami je možno vysévat kromě motýlokvětých i jiné rostliny. Ke krycím plodinám se odporučuje zařadit i nektarodárné rostliny.

Avšak zelené hnojení nemůže v plné míře nahradit hnojení chlévskou mrvou. Chlévská mrva je plné hnojivo, kdežto zelené hnojení je organická látka, bohatá dusíkem, ale chudá fosforem a draslem. Tyto prvky je nutno půdě dodat dodatečně k zelenému hnojení.

 

1. Výběr krycích podplodin

Krycí plodiny mají mít krátké vegetační údobí a na podzim dávat velké množství rostlinné hmoty. Musí být nenáročné na půdu a odpovídat klimatickým podmínkám stanoviště. Je žádoucí, aby se krycí rostliny v prvním údobí po výsevu vyvíjeli pomalu, takže neomezují ovocné stromky ve vzrůstu.

 

Vikev je nejrozšířenější motýlokvětá rostlina používaná jako krycí plodina. Vyséváme ji ve směsi s ovšem v poměru tři podíly vikve na jeden podíl ovsa. Roste dobře na všech dostatečně vlhkých půdách. Vegetační údobí trvá 100 až 110 dnů. Ve střením pásmu se seje v prvních dnech července. Po vzejití roste slabě, avšak po nástupu podzimního vlhkého počasí začne růst intenzivně a před zoráním dává více než 100 q zelené hmoty z hektaru.

Seradela (ptačí noha) je motýlokvětá rostlina, vyžadující k normálnímu růstu a vývoji dostatečně velkou půdu. Při nedostatku vláhy semeno nevzklíčí. V příznivých vzrůstových podmínkách nahromadí v půdě značné množství dusíku (až 90 kg na 1 hektar), což působí příznivě na vývoj i růst ovocných stromů. Kořeny seradely pronikají hluboko do půdy, využívají nesnadno rozpustných forem hnojiv a přeměňují je v rozpustné, které pak kořeny ovocných stromů snadno přijímají. Může být jako krycí kultura doporučena do oblasti s dostatkem vláhy (v Běloruské SSR i v západních oblastech RSFSR).

Pohanka patří k nejlepším krycím plodinám. Je nenáročná a může růst na velmi rozmanitých půdách. Vysetá semena úspěšně a rychle klíčí. Tato plodina tvoří hustou zelenou hmotu, která potlačuje růst plevelů. Kořeny snadno přijímají i těžko přijatelné živiny, například kyselinu fosforečnou, z forem, které jsou pro ovocné rostliny těžko přijatelné. Mimo to je nenahraditelnou nektarodárnou rostlinou, zajišťující pozdní snůšku nektaru. Může být proto doporučena jako krycí plodina v severním a středním pásmu.

Svazenka je motýlokvětá rostlina, která se p výsevu pomalu vyvíjí, intenzivně roste až koncem podzimu. Její pozdní vegetace tvoří příznivé podmínky pro vzrůst ovocných stromů a pro úspěšné vyzrávání dřeva. Je též jednou z nejlepších nektarodárných rostlin; může se jí používat jako krycí plodiny téměř ve všech oblastech.

Hořčice se vyznačuje poměrně krátkým vegetačním údobím (80 až 100 dnů). Vyvíjí se velmi rychle a tvoří velké množství zelené hmoty, která úspěšně potlačuje plevele. Je též výbornou nektarodárnou rostlinou. Nejvíc je rozšířena v oblastech středního černozemního pásma i v Povolží.

Vodnice se vyznačuje velmi krátkým vegetačním údobím (40 až 60 dnů). Proto ji vyséváme mnohem později než ostatní krycí rostliny. Vytváří velké množství zelené hmoty, potřebuje však dostatečně vyhnojenou a dobře vláhou zásobenou půdu. V suchých oblastech se špatně vyvíjí. Dobře roste v západních a ve středních oblastech RSFSR a také v Běloruské SSR.

 

1. Výsev krycích plodin

Základní podmínkou pro úspěšný růst krycích plodin je dostatek vláhy v půdě; proto je vyséváme v době hojných dešťových srážek. Půdu před výsevem dobře zkypříme kultivátorem nebo talířovými branami, aby se dostala semena do příznivých vzrůstových podmínek. Semena zapravíme do hloubky, odpovídající agrotechnickým pravidlům příslušné oblasti. Ve středním pásmu zakončují ovocné stromy růst dříve než na jihu, proto zde také vyséváme krycí plodiny dříve. Abychom dosáhli co největšího množství zelené hmoty, vyséváme plodiny hustě: normy výsevu volíme 1,5krát až 2krát vyšší než obvykle.

Směrné normy pro výsev krycích plodin na zelené hnojení jsou tyto: směs vikve a ovsa 150 kg (vikve 100 kg, ovsa 50 kg), seradely 50 až 70 kg, vodnice až 6 kg, svazenky 10 až 15 kg, hořčice 15 až 20 kg, pohanky 50 až 80 kg, lupiny 180 až 220 kg, hrachu 150 až 180 kg.

Termíny pro výsev se stanoví v každé oblasti podle stavu počasí a biologických vlastností vysévaných krycích plodin. V letech, kdy je v druhé polovině léta nedostatek srážek, vysévají se krycí plodiny o něco později, při čemž se doba osevu stanoví tak, aby připadla na období srážek. V suchých letech je účelnější nevysévat krycí plodiny (v sadě se zachovává černý úhor). V letech s nadprůměrnými srážkami v druhé polovině léta se vsévají krycí plodiny dříve, aby půda vyschla, aby neožil růst ovocných  stromů a aby byly vytvořeny normální podmínky pro vyzrávání dřeva.

 

1. Zaorávání krycích plodin

Krycí plodiny zkoráme na zelené hnojení na podzim, kdy vytvořily největší množství zelené hmoty, avšak nejpozději před květem. V této době obsahují krycí plodiny největší množství živin. Zkoráme je traktorovými nebo potažními pluhy.

Podzimní orba zajišťuje rychlejší rozklad organických látek záhy na jaře. Tak se vytvářejí příznivé podmínky pro přijímání minerálních sloučenin ovocnými stromy v údobí jejich nejintenzivnějšího růstu. Při jarní orbě se rozklad organických látek zpomaluje a ovocné rostliny nedostávají včas dostatek živin. Mimo to mohou na zimu nezorané krycí plodiny přilákat do sadu myši.

 

1. Krátkodobé zalučnění

K obnově drobtovité struktury a úrodnosti půdy se doporučuje vysévat v sadech víceleté pícniny. Je však nutno připomenout, že zalučnění sadu víceletými pícninami na dlouhou dobu tlumí vývoj ovocných stromů. Proto neponecháváme víceleté pícniny v sadě déle než dva roky. Ke krátkodobému zalučnění půdy vyséváme v sadech severní oblasti jetel s bojínkem lučním a v jižních oblastech vojtěšku s žitňákem.

Při umělém  zalučnění ponecháváme plochu mezi řadami stromů v sadě jako porost po celou dobu vegetace. Kola u stromů obděláváme v šířce koruny, udržujeme je v černém úhoru a dobře je nastýláme.

V létě trávu dvakrát kosíme, a to těsně před odkvětem, dokud nepřestárla.

Krátkodobé zalučnění půdy v sadech děláme v oblastech s dostatkem vláhy, na nestrukturálních půdách, avšak také ve výsadbách založených na příkrých svazích a v předhořích, kde chrání zalučnění půdu před odplavením na jaře, při tání sněhu a za dešťů.

 

1. Opatření používaná při obdělávání půdy

Různá opatření při obdělávání půdy mají vliv na výnosy. V tabulce uvedené údaje (podle Ursulenka a Jitřenka) ukazují vliv stavu půdy na výnosy jabloně odrůdy Antonovka v sovchoze „Saburovo“ v tamborské oblasti:

 

 

Způsob udržování půdy v sadu	Celková sklizeň ovoce za 2 roky na 1 strom
	v kg	v %
zatravnění	188	100
černý úhor	252	135,1
krycí plodiny	260	138,4

 

Uvedené údaje dokazují vyšší účinek černého úhoru a krycích plodin v porovnání se zatravněním.

Opatření na udržování půdy v sadě je třeba provádět podle určitého systému se zřetelem na půdní a klimatické podmínky stanoviště a biologické vlastnosti ovocných rostlin.

V jednotlivých oblastech se doporučují tato opatření k náležitému udržování půdy v sadě.

 

V severních oblastech:

V první polovině léta ponecháváme půdu v černém úhoru. Ve druhé polovině vyséváme krycí plodiny na zelené hnojení. Na nestrukturních půdách vyséváme víceleté pícniny a zavádíme zatravnění nejvýše na dobu 2 let.

 

V oblastech středního pásma:

Způsob udržování půdy je v zásadě stejný jako v severních oblastech. Na jednotlivých suchých stanovištích udržujeme však půdu po celé vegetační údobí v černém úhoru bez osetí krycími plodinami. V suchých oblastech se odporučuje zadržovat k nahromadění a uchránění vláhy sníh a zavlažovat a nastýlat půdu v kruhu kmínků a včas je kypřit.

 

V jižních oblastech:

V nezavlažovaných sadech udržujeme půdu v černém úhoru po celou vegetační dobu. Abychom zachovali strukturu, musíme půdu pravidelně hnojit ústrojnými hnojivy. V zavlažovaných sadech používáme černého úhoru, krycích plodin, a krátkodobého zatravnění výsevem víceletých pícnin. Abychom zadrželi a nahromadili půdní vláhu, musíme věnovat zvláštní pozornost kypření a nastýlání půdy kolem stromů.