Způsoby a technika výsevu

Podle velikosti pozemku určeného k výsevu vyséváme semena ovocných rostlin přímo do půdy (při rovném povrchu do řádků nebo do záhonů), do semeniště, do chladného pařeniště a do truhlíků.

1. Výsev do řádků

Ve státních a ve větších kolchozních školkách se používá výsevu semen do řádků při rovném povrchu půdy. Semena se vysévají obyčejnými obilními secími stroji nebo ručně. Ručně přímo do brázdiček tažených podél šňůry nebo znamenákem se vysévají zejména velká semena peckovin.
Před výsevem propracujeme půdu pečlivě kultivátorem nebo branami tak, aby vůbec nebyly v celé hloubce výsevního profilu větší hrudky, drny, zbytky plevele apod. Povrch zoraného pole úplně urovnáme, nerovnosti nebo rozory a stružky, které se vytvořily deštěm nebo při jarním toku vody, zarovnáme před vláčením kultivátorem a potom speciálním smykem. Po vláčení použijeme lehkého dřevěného válce.
Před výsevem secím strojem oddělíme stratifikované semena do vlhkého písku na drátěných sítech a mírně je osušíme na vzduchu. Potom je opět promícháme buď se suchým pískem, nebo s pilinami. Semena i s vlhkým pískem nelze vysévat, neboť výsevná zařízení secího stroje by se pískem zanášela a ucpávala, takže by byl výsev nestejnoměrný. Při ručním výsevu není třeba zbavovat semena vlhkého písku, a lze je vysévat i s ním. Při osušování nesmějí nikdy semena vyschnout. Bylo zjištěno, že vyschlá semena mají velmi malou klíčivost nebo vůbec odumírají. Při výsevu je nutno přísně dbát, aby byly řádky přímé, poněvadž zakřivení ztěžuje obdělávání půdy mezi řádky. Proto začíná secí stroj svou jízdu podle rovné čáry, předběžně naznačené znamenákem (markérem). Ručně vyséváme obvykle podle šňůry.
Je-li půdy při výsevu přeschlá, navlhčíme brázdičky protažené podél šňůry napřed vodou. Po výsevu pokryjeme řádky humusem nebo rašelinou, abychom zabránili utvoření škraloupu. To usnadňuje klíčkům, aby pronikly na povrch.

2. Výsev na vyvýšené záhony

V oblastech s nadbytkem vláhy, na níže položených a vlhkých pozemcích, bývají semena vysévána na vyvýšené „záhony“ (hřebeny). V suchých oblastech (saratovské, stalingradské, astrachaňské a v jiných), kde se uměle zavlažuje, se vysévají semena naopak do „zapuštěných“ záhonů.
Záhony se obvykle upraví v délce 25 m a v šířce 1 – 1,2 m. mezi záhony se ponechávají 40 – 50 cm široké pěšinky. Výška záhonů může být různá, což závisí na vlhkosti půdy. Před výsevem zpracujeme půdy na záhonech stejně pečlivě jako v pařeništích, aby v ní nebyly větší hrudky, nerozložená slamnatá chlévská mrva, ani drny. Jinak se mohou kořeny semenáčů značně křivit.
Aby se zlepšilo a usnadnilo ošetřování semenáčů, vysévají se semena na záhonech do řádků. Výsevné brázdičky se dělají napříč nebo podél záhonů řádkovačem nebo výsevnou deskou. Pro jabloňová a hrušňová jádra nesmí být hloubka brázdičky menší než 3 až 4 cm, pro pecky třešní, višní, slivoní a jiných peckovin 4 až 6 cm. semena vyséváme do brázdiček z hrsti tak, že je pouštíme mezi palcem a ukazováčkem.
Po výsevu semen urovnáme brázdičky ručními hráběmi, obrácenými hřeby vzhůru. Semena musíme zahrnout stejnoměrně tak, aby nezůstaly nerovnosti na povrchu záhonu. Jinak vzcházejí semena po nestejnoměrném zahrnutí nestejnoměrně.

3. Výsevy

V praxi se často vysévají semena na chráněné místo – výseviště, a to buď do truhlíků, příkopů nebo do Teplých, před větry chráněných a sluncem zahřívaných záhonů. Jejich půda musí být kyprá, nejlépe humusová, promíchaná s pískem. Takto se připravuje půda obyčejně na podzim.
Semena, vždy stratifikovaná, vyséváme na chráněná výseviště záhy na jaře. Před výsevem půdu ve výsevišti rozděláme a pečlivě urovnáme zvláštní dřevěnou lištou nebo deskou. Jabloňových nebo hrušňových jader vyséváme na 1 m2 plochy 250 – 300 g. po výsevu je ošetřujeme hlavně zaléváním podle potřeby a ochranou semenáčů před myšmi.
Předností výsevu do chráněných výsevišť je, že můžeme vypěstovat na menší ploše větší množství semenáčů na přesazování. V těchto „pařeništích“ vzcházejí semena mnohem dříve než ve volné půdě. Tak je možno odploužit dobu na přesázení a zabránit pracovnímu přetížení v hospodářství. Mimo to umožňuje „pařeništní“ výsev prodloužit vegetační období semenáčů, což je velmi důležité, zvlášť v severních oblastech, kde je pro některé druhy příliš krátké vegetační údobí po výsevu semen do volné půdy.

4. Hustota výsevu a hloubka zapravení semen do půdy

Semena ovocných rostlin se vysévají do pravidelných řádků. Podle způsobu pěstování a nářadí používaného na obdělávání půdy mezi řádky může být výsev jednořádkový, se vzdáleností řádků 50 – 60 cm od sebe; dvouřádkový až třířádkový (pásový) se vzdáleností řádků v pásu 20 – 30 cm a se vzdáleností mezi pásy 60 – 70 cm (70X30X30X30X70); čtyřřádkový (dvoupákový, sblížený) se vzdálenostmi řádků 12-15 cm v každém sblíženém dvojřádku, 25 – 30 cm mezi polopány a 65 – 70 cm mezi pásy (70C15X15X30X15X15X70 cm).
Při výsevu na zapuštěné nebo vyvýšené záhony zachováme podle dosavadních zvyklostí vzdálenost 18 – 20 cm mezi řádky.
Při jednořádkovém výsevu, kdy jsou vzdálenosti mezi řádky 50 cm, obděláváme půdu mezi nimi ruční plečkou. Při větší vzdálenosti mezi řádky, až 60 cm, můžeme již obdělávat mezi řádky potahy. Tohoto způsobu výsevu používají v praxi menší školky. Ve větších školkách, kde jde o ekonomické využití půdy i výsevní plochy, a také o možnost zpracovat půdu mezi řádky mechanicky, a tím i zvýšit produkci podnoží, používají dvouřádkového až třířádkového výsevu.
V jižních oblastech, na příklad na Krymu a na Severním Kavkaze, vysévají semena peckovin (višní, třešní, meruněk a broskvoní) nikoliv v semeništi, nýbrž ve školce. Tu je pak mezi řádky stejná vzdálenost jako při školkování, tedy 90 – 100 cm.
Při výsevu do řádků vyséváme semena s mezerami 1 až 1,5 cm. poněkud řidčeji klademe velké pecky slivoní, meruněk a broskvoní. Na pozemcích určených k přesazování vyséváme semena všech ovocných rostlin značně hustěji, téměř těsně vedle sebe.
Hloubka, do níž zapravujeme semena do půdy, závisí na mechanickém složení půdy, na její vlhkost a na velikosti semen. Semena jabloní, hrušní a kdoulí zapravujeme v lehkých, dobře zpracovaných půdách do hloubky 3 – 4 cm, na uléhavějších a těžších půdách do hloubky 2 – 3 cm. semena peckovin – slivoní, višní, broskvoní a meruněk – zapravujeme na lehkých půdách 5 – 6 cm a na těžkých půdách 4 – 5 cm hluboko.
Při příliš mělkém zapravení mohou semena vyschnout a ztratit klíčivost, při hlubokém zapravení pronikají klíčky tíž na povrch.
Na označení řádků, což je potřebné pro kypření půdy do doby vyklíčení, přimícháme k ovocným semenům při výsevu oves nebo jiné rychle vzcházející rostliny.

5. Norma výsevu

Norma výsevu ovocných semen je různá. Závisí na velikosti a váze semen, na jejich osivové jakosti, hustotě a vzdálenosti řádků.
Čím jsou semena větší, tím je norma výsevu (co do váhy) větší. Čím lepší je jakost semen, tím méně je jich třeba na jednotku plochy. Při jednořádkovém výsevu a při vzdálenosti řádků 50 – 60 cm je třeba mnohem méně semen než při dvouřádkovém nebo třířádkovém zhuštěném výsevu.
Všech těchto podmínek musíme bedlivě dbát, neboť jen tak budeme moci správně stanovit potřebné množství semen na jednotku plochy.
Stává se dokonce, že úplně životaschopná semena po výsevu plně nevzejdou, to je všechny klíčky neproniknou na povrch. Příčinou je jednak to, že nejsou všechna semena stejně vyspělá, jednak že hyne část semen, která se při výsevu dostala do nepříznivých podmínek (byla mělce nebo příliš hluboko zapravena atd.). Při normální přípravě k výsevu je klíčivost semen jádrovin v produkčních podmínkách asi 60% a u semen peckovin asi 50%. Proto byly stanoveny normy výsevu semen na jeden hektar.